Bonsaj je víc než jen strom v misce. Je to celoživotní symbióza, tvrdí čeští bonsajisté

Vaše asociace, která vznikla jako nezisková organizace, dává dohromady zájemce o pěstování bonsají. Jednu bonsaj jste přivezli s sebou. Je to tis červený. Kolik mu je let?

Libor: Težko se to odhaduje. Rostlinka nejdříve rostla dvacet let v zahradnictví. Já ji mám v péči šest let. Odhadem jí tedy může být kolem třiceti let.

Čtěte také

Být bonsajistou, znamená mít trpělivost, představivost a smysl pro zodpovědnost

Hezká třicátnice...

Libor: Začíná být.

Ještě to není hotová bonsaj?

Libor: Ještě na ní bude spousta práce. Jsou tam detaily, který se budou muset zlepšovat. Je to ale kreativní činnost, která nás na tom všem asi baví nejvíc.

Kamile, vy jste vítězem soutěže nových talentů pro rok 2024 a kromě pěstování a tvarování stromů se věnujete i výrobě bonsajových misek. Kolik ještě práce podle vás tato bonsaj ve studiu bude potřebovat?

Kamil: Bonsajové umění je symbióza. Proces nikdy nekončí a bonsaj není krásná celou kontinuální dobu. Říká se, že když bonsaj neroste, tak umírá. A platí to jak nad zemí, tak i pod zemí. Bonsaj zkrátka potřebuje o něco narůst, aby se mohla zase trošičku zmenšit, zkompaktnit, dostat svoje proporce. A to se děje v ročních i několikaročních cyklech. Postupně se tedy přibližujete k něčemu, co vám může připadat jako dokonalé. Pak se ale stačí podívat na bonsaj trošku z jiného úhlu, a můžete pokračovat.

Libor: Je to kreativní práce, která je celoživotní. Pokud rostlina funguje, roste, tak se vlastně každé roční období mění. My se snažíme dát rostlině svoji představu ideálního stromu. A to probíhá po celou dobu, co člověk rostlinu vlastní. Je to nekonečný proces, dokud rostlina žije.

Čtěte také

Muzeum bonsají ve Starém Městě se chlubí skutečnými unikáty. Nejstaršímu stromku je 600 let

Kolik bonsají doma máte?

Libor: Kolem stovky.

Kamil: Některým rostlinám se ještě nedá říkat bonsaje. Venkovních květináčů ale mám tak sedmdesát, vnitřních kolem třiceti.

Co vás k pěstování miniaturních rostlin a stromů přivedlo?

Libor: Jako kluk jsem pěstoval kaktusy. Táta mě jednou vzal k jednomu pánovi, který se jim také věnoval – a shodou okolností pěstoval i bonsaje. Bylo to v době, kdy o bonsajích skoro nikdo nic nevěděl. Úplně mě to uhranulo. Nechápal jsem, jak může strom růst v tak malé misce, a přitom vypadat jako skutečný strom. Začal jsem se o to zajímat, zkoušet to a ten pán se stal takovým mým prvním „guru“. Od té doby se bonsajím věnuji.

Podobně jako jabloně

Kamil: U bonsají jsou vlastně dvě roviny. Jedna je pěstitelská – aby strom žil a rostl. A druhá je ta designová, tedy aby měl proporce a nějak vypadal. Mě k bonsajím přivedla spíš ta pěstitelská stránka. Jednou jsme se s mojí tehdy budoucí manželkou procházeli Botanickou zahradou v Troji a viděli jsme tam venku vystavené bonsaje. A tehdy padla památná věta: „A co kdybychom si jednu bonsaj pořídili?“

Fascinovalo mě hlavně to, jak se strom tvaruje. Když vám roste větvička a chcete, aby rostla určitým směrem, pracujete s ní úplně stejně jako sadaři třeba u jabloní. Vystřihnete ji tak, aby poslední pupen směřoval tam, kam má větvička dál růst. Když jsem si tohle uvědomil, došlo mi, že je to přesně to, co mě učil děda, když mě jako malého bral na zahradu. Bylo to pro mě hodně dojemné. Na zahradě jsem s ním trávil spoustu času a měl jsem ho moc rád.

Čtěte také

Jakmile rostlina píchá nebo žahá, zajímá mě, usmívá se kaktusář Tomáš Procházka. Botanická zahrada UK slaví 250 let

Vaše Bonsajová asociace vznikla z potřeby užší spolupráce s Evropskou bonsajovou asociací a klade si za cíl zlepšovat podmínky pro rozvoj bonsajistiky u nás. Kolik zájemců o bonsaje máte?

Libor: Přesně tak. Snažíme se o to už téměř třicet let. Zájem je, spíše se ale lidé obměňují, než že by nějak houfně přibývali. Pokud tomu ale někdo propadne, je to koníček na celý život.

Čeští bonsajisté dosáhli opravdu významných úspěchů jak doma, tak na mezinárodní úrovni. Patří k nejlepším v Evropě. Čím to je?

Libor: Jsme velmi snaživí a rozhodně se nenecháme zahanbit v konkurenci. Máme velkou tradici. Na této scéně působíme už skoro 30 let a pořádáme úžasné výstavy. Každoročně se koná třeba Národní výstava pořádaná Českou bonsajovou asociací.

Kromě toho máme i speciální mezinárodní projekt nazvaný Triennale, který probíhá v Botanické zahradě Troja a je výstavou tří zemí – Česka, Německa a Polska. Příští rok se uskuteční od prvního do druhého víkendu v červnu. Národní podzimní výstava se pak koná v Lysé nad Labem, první víkend v září, kdy jsou bonsaje už lehce vybarvené podzimními tóny.

Česká výprava se nedávno zúčastnila 39. výročí konvence Evropské bonsajové asociace v Litvě, kde probíhala i výstava japonského umění a kultury. Český klub Shohin byl oceněn za nejlepší kolekci. Co to vlastně znamená shohin?

Kamil: Shohin označuje velmi malé bonsaje do 25 cm, což je kategorie náročná na péči a prezentaci. Jeden z našich členů získal dokonce významné ocenění na japonské výstavě jen na základě fotografie své bonsaje, protože do Japonska není možné rostliny přepravovat kvůli biologickému embargu.

Ceny bonsají jsou vysoké, protože jde o umělecká díla – nejdražší byla prodána za přibližně 30 milionů korun. Je to moc, nebo málo?

Kamil: Odpovídá to. Nejstarší bonsaj, fíkus retusa, který je pečlivě uchovávaný v muzeu, je i přes tisíc let starý. Existují ale dokonce i stromy, které přežily historické katastrofy, například borovice, která přežila bombardování Hirošimy. Příroda je zkrátka úžasná.

Na co si dát při pěstování bonsají pozor? A dá se jako bonsaj upravit vánoční stromek v květináči? Poslechněte si celý rozhovor.