Blíží se konec jedné epochy Ruska. Otázkou je, jakým směrem se bude dál ubírat, zamýšlí se egyptolog Bárta

Čím nás konce světa tak fascinují, když víme, že u toho nechceme být, ale strašně to potřebujeme vidět?

První věc je, že si nemyslím, že by se blížil konce světa. To, co žijeme, je nelehká doba, která v sobě skrývá hodně příležitostí. Lidé se obecně svým způsobem rádi bojí, proto také chodí na různé horory. Vezměte si, jak úspěšné byly Čelisti od Spielberga. Pocit ohrožení v nás mobilizuje možná lepší schopnosti. Spoustě lidí to možná otevírá oči, že žijí úžasný život, že nejsou žádné šílenosti kolem nás, až na výjimky.

Necharakterizuje civilizaci před kolapsem i to, že už se nebojíme, nemáme autority a máme pocit, že jsme nesmrtelní?

To je důležitá myšlenka. Protože když se člověk podívá, jak to s těmi krizemi bylo v minulosti, tak velmi snadno zjistí, že krize se nepřekonávají jenom technickým součtem toho, že máte lepší vybavení nebo víc zdrojů, ale mentálním nastavením – srdcem, jak se říká. Kdyby tohle neměli Britové na začátku druhé světové války, tak dneska mluví německy.

Ať chceme nebo nechceme, tak společnosti stojí a padají s nějak myšlenkou, s nějakou vizí.
Miroslav Bárta

Z dálnější minulosti mám rád případ lidí z lokality ve východním Turecku staré 12 tisíc let. Je to komplex několika svatyní, které lidé stavěli v době, kdy se vypnul Golfský proud a teploty klesly o pět až osm stupňů. A lidé místo toho, aby si udělali do písku excelovou tabulku a řekli, že místo dvou zajíců musí ulovit tři a mít více dřeva, tak začali stavět tyto svatyně.

Zafungovala komunita, společenská smlouva, nějaká vize. Někdo musel tuto myšlenku prosadit. Tyto vertikální stonehenge spojovaly lidi s tím, co je přesahovalo. Jsem přesvědčený, že tahle pokora a vize je dokázala přes tu šílenou dobu dostat. A přežili.

Dá se taková stavba jako Eifellova věž přirovnávat třeba k egyptským pyramidám?

Myslím si, že ani moc ne. Samozřejmě mají leccos společného – ukazují, čeho je člověk schopen, jaké má zdroje, technologie. Nicméně dřív stavby měly mnohem významnější symbolický smysl.

Čtěte také

Potřebujeme politiky s vizí. Lidstvo se k planetě musí začít chovat jako hospodář, ne jako pán, říká vědec

Měly demonstrovat to, že civilizace něčemu věří – že věří v nesmrtelnost, že věří v to, že i když samotné stavby nejsou ekonomicky přínosné, tak mají důležitou roli v oblasti budování společenské smlouvy. Samozřejmě mohla tam hrát roli i pýcha faraonů, z nichž každý chtěl větší a větší hrobku.

A v případě těch dnešních věží a mrakodrapů, tak tam dominuje praktická stránka – vytěžit z toho, mít tam obchody. Někde po cestě se nám vytratila symbolická část. A možná je to jeden z důvodů, že dnes jsme společností, která hledá smysl. Ať chceme nebo nechceme, tak společnosti stojí a padají s nějak myšlenkou, s nějakou vizí.

To, že naše civilizace jsou omezené v čase a prostoru a na začátku a konci stojí obvykle konflikt, mě nabádá k otázce, jestli bude současná válka na Ukrajině znamenat nějaký zásadní zlom ve vývoji naší civilizace?

Otázka války je zajímavá. Před lety jsem psal projekt, který vyšel i knižně – Příběh civilizace. A tam jsem se zabýval do větší hloubky konflikty. Ukázalo se – k mému šoku, přestože jsem hrdým majitelem modré knížky –, že civilizace na začátku, když vznikají a začínají růst, stejně tak na konci, mají téměř vždycky konflikty… Na válce něco je. To je obecné konstatování, nejsem bojovník, válečník ani militarista.

Zánik Ruska si nikdo nemůže dovolit. Je tam minimálně 1700 jaderných hlavic a nikdo nechce, aby se polovina z nich rozkutálela po světě.
Miroslav Bárta

A teď ta Ukrajina – dopustil jsem se úsudku, že to může de facto znamenat konec Ruska, jak ho známe, které všechny své problémy takzvaně outsourcuje, aby odvrátilo pozornost lidí od toho, co se děje v zemi, od nelehké situace a tak dále. To je asi jeden aspekt, který bych si myslel, že hraje roli pro ruskou vládu a Putina samotného.

Čtěte také

Historik Snyder exkluzivně pro Radiožurnál: Rusko se snaží říct vám, že jste nikdo. Vysmějte se mu

Druhá věc je, že Putin se stylizuje do role Petra Velikého. A tyto aspekty dohromady mě vedou k laickému úsudku, že to může být konec epochy, jak Rusko známe. To neznamená jeho zánik, to si nikdo nemůže dovolit. Je tam minimálně 1700 jaderných hlavic a nikdo nechce, aby se polovina z nich rozkutálela po celém světě.

Ale myslím si, že budeme svědky, a nemusí to být dlouho, velikých proměn Ruska. Ale je otázka jakým směrem se bude ubírat.

Jak docházelo k transformacím civilizací? Proč jsou vůdci často v nadnárodních firmách a nikoliv v politice? Poslechněte si celý rozhovor.