Bílé vrány mířily do dětských domovů
Jedním z laureátů ceny Bílá vrána se stal i ředitel dětského domova Dalibor Křepský, který už 30 let působí v Olomouci. Cenu získal v kategorii Poklad v srdci.
Podle jeho slov je tím nejtěžším na práci s dětmi přesvědčit je, že mají před sebou možnosti a šance, které je třeba využít.
„Je pravda, že odchodu z dětského domova a tomu, co po něm bude následovat, se věnujeme poměrně dost. I díky několika neziskovým organizacím začínáme s dětmi před patnáctým rokem naprosto systematickou a cílenou přípravu na život za branou. Pořád jim říkáme, že nerozhoduje to, odkud jsem, ale co umím, jak se chovám, co se chci naučit, komu pomáhám atd.“
Dalibor Křepský uvádí, že v dětských domovech nežijí zdaleka jen Romové.
„On se ten poměr také dost mění. Stačí, že někdo odejde a přijde šestičlenná romská rodina a hned je vše jinak.“
V dětském domově v Olomouci je podle jeho ředitele minimum dětí, které odcházejí z ústavní péče s dovršením plnoletosti. Většina mladých dospělých zůstává v dětském domově kvůli studiu na střední a vysoké škole.
„K dnešnímu dni máme ze 45 dětí 11 plnoletých, kteří studují. A to mluví za všechno.“
Kolik dětí se věnuje studiu na střední a pak vysoké škole?
„Nechci, aby to vyznělo jako chlubení, protože neříkám, že vysoká škola je alfa a omega úspěchu, ale zrovna minulý týden jsem byl na šesté promoci našich dětí během posledních osmi let. Jsou mezi nimi IT odborník, zdravotní sestra atd.“
Jak hezky to může dopadnout
V kategorii Mladý člověk, která je určena lidem, kteří prošli ústavní péčí a uspěli v běžném životě, vyhrál Pavel Lukáš. Do dětského domova Uherský Ostroh putoval poté, co mu zemřela matka. Pavel nakonec vystudoval střední zdravotnickou školu a dnes pracuje v kardiovaskulárním centru. Za dosavadní životní úspěch vděčí podle svých slov vedení dětského domova:
„Dostal jsem se tam spolu s dalšími dvěma sourozenci ve svých deseti letech. V domově jsem zůstal do ukončení střední školy. Spousta lidí z domova i mimo něj mě podporovala a společně jsme to dotáhli tam, kde dnes jsem. Žiju samostatný život, mám práci a život si užívám. A to jsem nečekal, že to může tak hezky dopadnout, protože spousta dětí z domovů má osud mnohem horší.“
