Bez nápadu a odtržený od reality, kritizovala sovětská delegace v roce 1968 Menzelův film
V Karlových Varech končí přípravy jubilejního 50. ročníku filmového festivalu. Radiožurnál proto připravil seriál o všem, co tomu předcházelo. Dnes se vrátíme do roku 1968, kdy i filmaři žili novou nadějí v tvůrčí svobodu bez cenzury. 16. karlovarský festival se konal v první polovině června, a tak si všichni ještě od budoucnosti hodně slibovali.
„Vedení festivalu považuje letošní ročník za přechodnou formu. Z ní chce pro příště vytěžit nejpozitivnější zkušenosti,“ hlásili rozhlasoví reportéři jen dva měsíce před invazí spojeneckých vojsk v roce 1968.
Festival chtěl být tak jiný, že změnil i tradiční soutěž. Ceny udělovaly hned tři poroty – autorská, technická a herecká. Hned dvě Velké ceny tak dostal film, který se do Karlových Varů hodil, a to nejen uměleckou kvalitou: Rozmarné léto režiséra Jiřího Menzela.
Tento film si mohli diváci užít i v Letním kině. Neobvykle chladné počasí první poloviny června roku 1968 ho změnilo v areál pro otužilce.
Na jaře 1968 dělníci odstřelili v tehdejší Chebské ulici školu a 13 domů s víc než stovkou bytů. Při zahájení filmové přehlídky pak byl položen základní kámen Mezinárodního kulturního a společenského střediska Thermal – tedy dosavadního festivalového centra.
Výběr porot ale rozpálil sovětskou delegaci. Rozmarné léto označila za film bez hluboké ideje, odtržený od současnosti a ředitel Mosfilmu kvůli tomu prý napadl i spisovatele Arnošta Lustiga, který byl členem autorské poroty.
Jiří Menzel ale mohl slavit. Úspěchu Rozmarného léta předcházelo v Americe dubnové udělení Oscara za Ostře sledované vlaky.
Legendární náčelník Apačů rozpaloval fanynky
A na koho čekali lovci autogramů 16. ročníku filmového festivalu v Karlových Varech? Byl to hlavně náčelník Apačů Vinnetou – tedy sympatický Pierre Brice, který tu darem dostal skleněnou dýmku míru. Prý se mu dostalo královského přijetí.
Fanynky vydržely před jeho hotelem postávat dlouhé hodiny a po Karlových Varech musel chodit s ochrankou. Popularita mu ale nikdy nevadila a do České republiky se pak Pierre Brice ještě několikrát vrátil.
