Běh Terryho Foxe přetrvával už jenom v Česku

Běh Terryho Foxe, tato sportovně-humanitární akce, která se svého času zrodila v Kanadě, ještě nedávno měla své příznivce bezmála v šedesáti zemích. Jenomže dnes nachází úrodné podhoubí už pouze v Česku. A to ještě v pozměněné podobě.

Dobrou vůli organizátorů a také účastníků, kteří formou dobrovolného startovného přispívali na výzkum rakoviny, v minulých letech nejednou veřejně ocenili i lékaři. Jako třeba doktorka Vladimíra Stáhalová z České onkologické společnosti. "Velmi si ceníme této spolupráce, protože jakákoliv humanitární aktivita šla ruku v ruce s onkologickými aktivitami v České republice vždycky. Kromě toho sportovní aktivita je věc, která přirozeně zlepšuje zdravotní stav obyvatelstva. Nádory, jejich léčbě, prevence není jen záležitost státní správy nebo plátci zdravotní péče, ale je to zájem nás všech," uvedla.

O to větším zklamáním bylo, když jsme se dozvěděli, že tato už tradiční sportovně-humanitární akce u nás končí. Nadace Terryho Foxe v kanadském Torontu prý nastavila totiž pro organizátory v jiných zemích, které nebylo proveditelné splnit. "Sami pořádně nevíme. Máme tušení, že v nadaci se změnilo osazenstvo a pravděpodobně rozhodli, že budou z toho jména nějakým způsobem těžit a že budou chtít získat peníze jiným způsobem než na základě sbírky," svěřila se dlouholetá členka koordinačního výboru Běhu Terryho Foxe Hana Wichová a dodala také, že ani opakovaná pomoc ze strany kanadského velvyslance v Praze nebyla propagátorům této sportovně-humanitární akce v Česku nic platná.

"Pan Calcott psal několikrát na nadaci dopisy s vysvětlením, proč nejsme schopni nadaci fyzicky pojistit, že to naše zákony nedovolují. Vůbec se nenamáhali odpovědět, nic... Jakoby nebyli," přiblížila peripetie Hana Wichová.

Zásadní rozdíl mezi Českou republikou a mnoha dalšími zeměmi, kde musel Běh Terryho Foxe skončit, je ovšem v tom, že u nás chvályhodná myšlenka žije dál. "S pořadateli jsme se domluvili, že se budeme inspirovat touto myšlenkou a budeme pokračovat dál, protože je potřeba, aby si lidé uvědomili, že potřeba se hýbat, aby pro své tělo něco vědomě udělali," upřesňuje Hana Wichová.

A pohled na webové stránky propagující nově vzniklý Běh naděje jí dává za pravdu. "Ochota je, jen bych byla ráda, kdyby se to více dostalo mezi lidi, aby si více uvědomili, že humanitární sbírka tady je a že pokračujeme dál. Tipy na místa běhu jsou na webové adrese www.behnadeje.cz. Byla bych moc ráda, aby lidé podpořili tuto akci a aby miminko, které se rodí, hezky rostlo, aby mu bylo dobře a nám taky," doplnila organizátorka běhu.

A že se ono miminko pomáhající v boji proti rakovině a propagaci sportu má opravdu čile k světu, o tom není pochyb. Ode dneška do neděle je pořádáno po republice sedm těchto nesoutěžních běhů a celkem jich od jara do podzimu napočítáme více než stovku.

V Kunraticích chodí na Běh naděje celá škola

Je určitě příjemné zjištění, že mezi pořadateli Běhu naděje mají bohaté zastoupení také školy. Jednou z nich je i základní škola v Praze-Kunraticích, která si tuto sportovně humanitární akci vyzkoušela letos už podruhé. Což samo o sobě napovídá, že ředitel školy Ivo Beran rozhodně nepovažuje sportování v jakékoliv podobě za ztrátu času.

"Jsem založením vodák a lyžař, takže podporuji všechny tyto aktivity mých kolegů a dětí. Na naší škole se hodně sportuje, hodně jezdíme do přírody. Sport pro všechny je určitě dobrá myšlenka," uvedl Ivo Beran, jehož škola si v pokračovateli Běhu Terryho Foxe, tedy v Běhu naděje našla vlastní obsah.

"Vnímám to jako celoškolní projekt, protože pro nás ve škole je cennější, aby se děti současně dozvěděli trochu víc, proč vůbec běh vznikl a co podporuje. Na naší škole to už druhým rokem děláme tak, že se zúčastní kluci z občanského sdružení Adrenalin bez Bariér, hrají s děcky floorball na vozíčkách, máme tady stanoviště školy první pomoci, takže děcka se něco dozví o záchraně života. Letos jsme to měli ještě spojené s literární dílnou. Ve vokační části se děti něco dozvěděly o onkologických onemocnění, rakovině a následně měli paní učitelka s panem učitelem navodit situaci, že někdo z jejich blízkých, z jejich třídy se dostal do nemocnice a děti psaly dopis kamarádovi. Celé řadě dětí to dalo představu o složitosti léčby, ale i o tom, že nic není nevyléčitelné a jak hodně závisí na vůli člověka chtít se uzdravit a chtít mezi námi," řekl Ivo Beran.

Pochlubil se také, že z jeho školy Běh naděje běželi všichni a drobnou částkou podpořili i sbírku, která s během souvisela. Z jeho slov by mohlo vyplynout, že tělocvikáři mají v této škole lepší živobytí než jinde. "Co se týká základní tělesné výchovy, tak máme pouze dvě hodiny týdně, což bych ráda změnila na tři, ale zatím to není možné. Jinak máme vypsané volitelné sportovní hry a dále máme nabídku spousty sportovních kroužků a sportovních aktivit mimo vyučování," uvedla Jitka Kopáčová, zástupkyně ředitele a zároveň tělocvikářka v Základní škole v Kunraticích.

Potvrdila, že pokud děti necvičí a aktivně se neúčastní, tak nejsou z tělesné výchovy klasifikovány. "Potom musí dodělávat nějaké fyzické aktivity navíc, takže omluvenek nepřibývá," řekla zástupkyně ředitele kunratické školy a dodala, že v této souvislosti si nemůže stěžovat na postoj rodičů.

Jedna věc je, jak se tváří ředitel, ale druhá věc je, jak se na sport tváří samotní žáci. Čtveřice žáků, kterou se nám ve škole podařilo odchytit, přiznala, že v době, kdy byl Běh naděje, trávili čas na škole v přírodě. "Někdy u sportování relaxuji a baví mě to," uvedl Jan Jouda. "Je to docela užitečná věc, protože to podporuje zdraví," doplnila svého spolužáka Nikol Langrová. Mezi jejich nejoblíbenější sporty přitom patří baseball, beach volejbal, floorball nebo badminton.

Není to přeci jenom ztráta času potit se někde na hřišti nebo v tělocvičně, když si mohou hrát s mobilem a sedět u počítače? "Počítačem si ničíme oči, ale u kolektivního sportu nemusíme být závislí třeba jenom sami na sobě," svěřil se žák kunratické školy Lukáš Liška. "Je to také podle počasí. Když je třeba hezky, tak každý chce sportovat a jít ven. Když je počasí ošklivé, tak si zalezou domů a koukají do počítače," přednesla svůj názor jeho spolužačka Markéta Mozelová.

Abychom si ale nezkoušeli naočkovat až příliš růžový pohled na svět, je mezi námi také dost těch, kterým ani to nejpěknější počasí zájem o sportování nijak nepomůže.

Polovina obyvatel České republiky má nadměrnou váhu

Od Běhu naděje - sportovně humanitární akce, která napomáhá boji proti rakovině a propaguje pohyb, se teď dostáváme o kousek dál. Ale opravdu jen o kousek, protože to, o čem bude řeč, má s tělovýchovnou osvětou hodně společného.

Terapeutka ze společnosti Stop obezitě Jana Divoká uvedla, že spousta lidí si už uvědomuje výhody pohybu a toho, že pohyb neznamená pouze výdej energie. "Tyto běhy jsou úžasná věc, protože se tam vypíchne společenský a sociální faktor pohybu. To znamená, že se u toho potkávají báječní lidé a kamarádi. Člověk je v kolektivu a je to pro něj příjemné. Pokud to pro něho bude příjemné, tak u pohybu vydrží," řekla Jana Divoká.

S důvěrou také nepohlíží na různé reklamy, které nabízejí zaručené recepty na hubnutí. "Nahlížím na to starým okřídleným příslovím, že bez práce nejsou koláče. Pro mě je jediná cesta přiměřeně jíst, hýbat se a samozřejmě udržovat psychickou pohodu. Pokud někomu psychická pohoda chybí, tak určitě existují způsoby, jak mu pomoci," doplnila Jana Divoká.

V roce 2000 bylo na světě 300 miliónů obézních obyvatel. V České republice je v současné době 52 procent obyvatel, které vykazují nadměrnou hmotnost, z toho 35 procent lidí má nadváhu a 17 procent jich je obézních. "U dětí je to také alarmující. Každé páté dítě od 6 do 12 je obézních nebo má nadváhu," upřesnila Jana Divoká.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.

Správa sociálního zabezpečení neodeslala mé splátky za soudní výlohy a teď jsou po mně exekutoři. Nalaďte si v pondělí 8. června Radiožurnál po 14. hodině.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.