Baby box pro nechtěné děti, ratifikace euroústavy, fotbalová Gambrinus liga ztrácí fanoušky

Přehled příspěvků

Štěpánka Čechová: Nadační fond STATIM otevřel v Praze první Baby box, kam mohou matky odložit nechtěné dítě. Proti je ale ministerstvo zdravotnictví. Sníží Baby boxy počet vražd novorozenců nebo zvýší lehkomyslné odkládání dětí? To bude téma duelu s ředitelem fondu STATIM Ludvíkem Hessem a poradcem ministerstva zdravotnictví Františkem Schneibergem.

Francouzské a nizozemské ne euroústavě spustilo lavinu reakcí. Co s tím udělá Evropa? O tom už naši tři kolegové, Pavla Kvapilová z Bruselu, komentátor Petr Nováček a vše uzavře fejeton Jana Pokorného.

Čas si uděláme také na fotbal. Domácí ligu, poznamenanou korupcí a neshodami, zhodnotí zástupce šéfredaktora deníku Sport Pavel Procházka.

Program následujících zhruba 45 minut znáte, příjemný poslech Radiožurnálu přeje Štěpánka Čechová.

Duel

Štěpánka Čechová: Od středy funguje v hlavním městě takzvaný Baby box, kam mohou matky anonymně odložit novorozence. Je umístěn ve veřejně přístupné zdi Gin centra v Hloubětíně. Speciální schránka by měla snížit počet dětí, které matky porodí mimo nemocnici a zabijí je. To očekává ředitel nadačního fondu pro odložené děti STATIM Ludvík Hess. Zřízení schránky vítá i Fond ohrožených dětí, podle kterého by Baby box mohl ročně zachránit desítky dětí. Řešení ale odmítá ministerstvo zdravotnictví. Už na začátku roku nepodpořilo vznik Baby boxu ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze u Apolináře. Gin centrum je soukromé zařízení a úřad proto nemůže do jeho rozhodování zasahovat. Pro a proti Baby boxů, to je téma duelu pro ředitele nadačního fondu pro odložené děti STATIM a duchovního otce pražského Baby boxu Ludvíka Hesse. Hezký den.

Host (Ludvík Hess): Dobrý den.

Štěpánka Čechová: A předsedu Společnosti sociální pediatrie české lékařské společnosti Jana Evangelisty Turkyně a poradce ministerstva zdravotnictví doktora Františka Schneiberga, dobrý den.

Host (František Schneiberg): Dobrý den.

Štěpánka Čechová: Pane řediteli Hessi, důvod pro zřízení Baby boxů je zřejmý. Je to snaha o záchranu života novorozence. Můžete jejich potřebnost doložit nějakými konkrétními zkušenostmi a statistikami třeba z domácí i ze zahraniční scény?

Host (Ludvík Hess): Tak z domácí scény samozřejmě žádné zkušenosti nejsou, ale ta zahraniční čísla a především historická čísla jsou obrovská. Já jsem v úvodním článku, uveřejněným na www.statim.cz popsal historii takovejch míst, kde bylo možno odkládat děti a samozřejmě jsem skončil teda v současnosti, kdy v roce 2001 byly zakládány schránky v Německu, posléze v Rakousku a ve Švýcarsku a do těch bylo odloženo mnoho dětí. V Německu za dobu existence schránek asi stovka dětí.

Štěpánka Čechová: Slovy náměstka pražského primátora Rudolfa Blažka jde o právo na život a na šance za to stojí. Pane předsedo Schneibergu, ministerstvo zdravotnictví je ale proti takovému řešení. Vysvětlete ty hlavní důvody.

Host (František Schneiberg): Ty důvody jsou strašně obsáhlé, nevím jestli bych posluchače nenudil, jo. Já bych je rozdělil v podstatě asi na takové čtyři důvody nebo čtyři okruhy těch důvodů. Za prvé je to jakési tedy hledisko morálně etické, chcete-li, kdy se ukazuje ta situace, která už je i popisovaná právě i v tom Německu, že vlastně taková nabídka jakéhosi bez starosti odložit dítěte zvyšuje tedy tu poptávku po tom a přibývá tedy dětí, které jsou jaksi vykořeněné, bez identity, bez domova a mají potom problémy ve svém vývoji, což už ti Němci také popisují ty zkušenosti delší dobu tam. Toto zřízení takového Baby boxu je jaksi návrat k těm pořádkům, které byly ve středověku, kdy to pro ženu byla často jediná šance. Dneska žena má mnoho možností, jak se toho dítěte, řekl bych legálním způsobem zbavit, počínaje tedy potratem přes možnost utajeného porodu, diskrétního porodu přes možnost svěřit dítě do osvojení a tak dále, vybrat si dokonce osvojitele. Čili ne nadarmo takové zařízení fungovalo v roce 52 na Kubě a to trošku něco o něčem vypovídá. Čili mě to připadá takový trošku jako návrat k jakýmsi středověkým poměrům a vytváření nebezpečného precedentu, že tady prostě budou přibývat nalezenci. Další důvod je důvod nebo okruh právní, zřizování Baby boxu zcela jistě odporuje závaznému dokumentu úmluvy o právu dítěte, která je nadřazena dalším našim zákonům, kde se jednoznačně říká, že dítě má právo znát své rodiče, mít svou identitu, znát svůj genetický původ. Pravda, pan Hess mi jistě namítne, že tam je douška, pokud je to možné. To tam je. To tam je, ale je to tak, že vlastně stát, společnost, kdokoliv, nadace pana Hesse, nesmí vytvářet podmínky pro to, aby to možné nebylo. A tímto boxem, tímto anonymním posláním se to vlastně tedy vytváří. To je takový jeden zásadní právní nedostatek. Další je v tom, že to, co činí nadace pana Hesse spadá pod pravomoc sociálně právní ochrany, neboť pomáhá dětem, přebírá děti, které ztratily, jsou dejme tomu bezprizorné a ten, kdo jaksi provádí činnosti v této oblasti, musí mít pověření ministerstva práce a sociálních věcí, což pokud vím nadace pana Hesse nemá. Další těch momentů je celá řada, tam není jasné, jak to dítě bude. Je podle našich zákonů je jasné, že matkou dítěte je matka, žena, která dítě porodila, ta matka matkou zůstává, i když dítě bude v jakémkoliv boxu, čili ta matka se může kdykoliv o to dítě přihlásit, otázkou je, kdy se přihlásí otec. Dneska jsme schopni pomocí DNA analýzy zjistit otcovství, mateřství a tak dále, čili není dořešeno, jak by to bylo, kdyby to dítě bylo v boxu a matka se na něj o měsíc přihlásila, kde ho najde a tak dále. Čili těch problémů je právě celá řada ...

Štěpánka Čechová: Takže to jsou ty hlavní čtyři problémy, které vy s tím máte. Pan Hessi slyšel jste, budou přibývat nalezenci, není jasné právní stanovisko, pravomoc pro sociální právní ochranu také porušujete, protože nemáte pověření ministerstva a navíc není jasné, jak bude dítě identifikovat své rodiče. Takže se k tomu nějak postavte k těmto argumentům.

Host (Ludvík Hess): No, víte já obecně především chci říct, že teď všechno v tuto chvíli mi vlastně dochází. My tady s panem asistentem Schneibergem už jsme se spolu střetli několikrát a on už vlastně ví, co já mu budu namítat a ví, že ty moje námitky jsou platný, takže už je sám předem jmenuje. Pan asistent Schneiberg tady vlastně mluví jako mluvčí ministerstva zdravotnictví, který teď v tuto chvíli vlastně chápu, že už ministerstvu a jeho ministryni dochází, že jejich stanovisko je politicky a společensky a morálně neúnosný. A nasadili do hry teda jako svého mluvčího pana Schneiberga, který je známým a zapřísáhlým nepřítelem všeho. On tady říkal, že matka má možnost anonymního porodu, ale já vám řeknu, že pan asistent Schneiberg byl, než vznikly anonymní porody, než byly uzákoněny, byl zapřísáhlým nepřítelem anonymních porodů. Já tedy před sebou mám jeho články, které jsou nadepsané šokující přednáška sociálního pediatra, protože on v těch přednáškách ...

Štěpánka Čechová: My tady ale teď neřešíme stanovisko pana Schneiberga, ale celého ministerstva zdravotnictví vůči Baby boxům, nikoli vůči anonymním porodům, tak se toho držme.

Host (Ludvík Hess): Už jsem přeběhnul trošinku k něčemu jinýmu, ale já přeci jenom to ještě dopovídám. Pan Schneiberg je zapřísáhlým nepřítelem Fondu ohrožených dětí, nadace Naše dítě Baudyšový, pan Schneiberg tady v podstatě ...

Štěpánka Čechová: Opakuji neřešíme pana Štanberga, řešme prosím Baby boxy, vaše Baby boxy.

Host (Ludvík Hess): Ne, já jenom, ale promiňte že přeci jenom tu větu a ten odstavec, aby teda to mělo smysl, domluvím. Je tady v podstatě bílým koněm ministerstva, protože ministerstvo už vlastně couvá a tady teda nasazuje pana Schneiberga.

Štěpánka Čechová: Takže nechme ale pana Schneiberga zareagovat. Pane Schneibergu, jste bílým koněm ministerstva, protože ministerstvo couvá?

Host (František Schneiberg): Já se musím smát, protože toto skutečně jediný argument, který pan Hess má, že Schneiberg je nějaký bílý kůň...

Host (Ludvík Hess): To jsem ještě nikdy nepoužil, pane asistente, to je poprvé to používám.

Host (František Schneiberg): To je prostě opravdu směšné, protože já nejsem, já jsem eventuelně zástupce odborné společnosti sociální pediatrie, to stanovisko ministerstva jak jsem už se snažil říci, bylo vypracováno na základě, trvalo to taky dost dlouho, než bylo, to se panu Hessovi taky nelíbilo, protože si nechal udělat spoustu analýz. Jedna z těch analýz je právě ta analýza právnická, o které nechci hovořit podrobně. Druhá analýza byly stanoviska odbornejch lékařskejch společností, pediatrické společnosti, České společnosti sociální pediatrie, Českomoravské psychologické společnosti.

Štěpánka Čechová: No nebudeme je všechny vyjmenovávat, ano.

Host (František Schneiberg): Čili není to stanovisko moje, nejsem tady poslán jako, jsem tady pravděpodobně proto, že jsem teda poradcem ministerstva, to je pravda, to připouštím, a když si to stanovisko ministerstva vezmete, kdybyste, paní redaktorko, vzala k ruce, tak tam je to přesně popsáno. Pan Hess ...

Štěpánka Čechová: Já ho u ruky mám, je asi dvojstránkové a budeme ...

Host (František Schneiberg): Pan Hess bude jmenovat jistě pouze jeden bod . .

Host (Ludvík Hess): A už i víte, budu jmenovat pana asistenta...

Štěpánka Čechová: Tak pojďme k těm konkrétním bodům, když tedy víte navzájem co budete říkat, prosím.

Host (Ludvík Hess): K právnímu stanovisku, já bych vám především řekl, že tady přede mnou teda leží závazný posudek Ústavu státu a práva, který byl vypracován v tuhleté záležitosti a který teda skutečně zcela jednoznačně říká, že tato aktivita, a to je občanská aktivita, nikoli ochrana sociálně právní, že tato naše občanská aktivita vůbec není protizákonná. Ten posudek má tři stránky, na konci je kulaté červené razítko a podepsán ředitel ústavu Jaroslav Zachariáš.

Štěpánka Čechová: Ministerstvo tvrdí, že ano, že je protizákonná taková aktivita?

Host (František Schneiberg): Ano, samozřejmě, stanovisko Ústavu státu a práva je stanovisko pochybné. Ústav státu a práva se nezabýval rodinným ani občanským právem, ten řeší právo legislativní, státní právo a takovéto otázky, mezinárodní právo, tudíž ministerstvo zdravotnictví připravilo mnohem relevantnější prohlášení renomovaných odborníků a stanovisko znalců tedy rodinného práva, které je právem veřejným a ve veřejném právu je známo, že neplatí to, že co není zakázáno, je dovoleno. Čili sice to není pregnantně zakázáno, ale taky neznamená, že to je dovoleno.

Štěpánka Čechová: To znamená žádné kroky proti tomu, že se tady děje něco protiprávního ministerstvo ale podnikat nebude. Jak to že to není zakázáno?

Host (František Schneiberg): Tak nebude, ale tam ty kroky se dají podnikat jaksi jinou stranou, že jo. To nejde, to není ta otázka asi právní.

Host (Ludvík Hess): Ano jinou stranou, to už ministerstvo zdravotnictví samozřejmě kroky pokouší udělat, ale já vám řeknu teda z prohlášení ministerstva zdravotnictví, vydaného 19.4. a uveřejněného na jejich webových stránkách. Jeden argument, který stojí za všechny. Totiž, že a teď cituju, že Baby boxy by byly zneužívány především k odkládání dětí cizinců, a to zvláště ze zemí, kde nejsou povoleny umělá přerušení těhotenství a dětí zdravotně handicapovaných, vyžadujících finančně vysoce nákladnou zdravotní péči. Na stejném a jednom a tom samém papíru černé na bílém ministerstvo argumentuje úmluvou o právech dítěte, mezinárodní závaznou a tak podobně, jak už pan asistent Schneiberg uvedl. Je možné, že ministerstvo zdravotností, který by mělo být institutem sociálním, který by mělo především dohlížet na to, aby po stránce sociální, zdravotní, bylo všechno v pořádku, může něco tak zvrhlého na jednom papíře tvrdit, jakože děti, které budou odkládány, budou vyžadovat vysoce finančně nákladnou zdravotní péči? To je přeci něco tak nemorálního a neetického, že to všechno ostatní, co tam je nablekotaný už vedle toho neobstojí.

Štěpánka Čechová: Já ten papír před sebou mám také a toto se tam skutečně píše slovo od slova, takže argumentujte, pane...

Host (František Schneiberg): Argumentuji zcela jistě. Tak samozřejmě z tohoto stanoviska, které jak víte, má dvě stránky, vytrhává jednu větu pan Hess, nejsou to ministerské blekoty, je to stanovisko, které vyplývá z toho, že a teď tedy samozřejmě nevím, jakou má pan Hess profesi a doufám co uved, je za sebe, já sem dostanu k odborným stanostiskům, pediatrickým...

Host (Ludvík Hess): Já jsem chovatel koní, pane asistente ...

Host (František Schneiberg): No tam právě k tomu přistupujete asi jako ke koni, takže to mi jako je těžko srovnatelné, ale já si dovoluji říct, že tedy mám 30 let zkušeností s práce s dětmi, s dětmi bez rodiny a tak dále, to nechci říkat, podobně jako celá odborná společnost a tam je jasné, že současnost děti, které jsou odkládány různě, i třeba dobrovolně, třeba teď je to zařízení, jsou velice často děti nějakým způsobem handicapované, například, že jsou od matek drogově závislých a ty děti mají tedy chronické infekční žloutenky po těch matkách, jsou nosiči těch hepatitidy B, C a tyto děti nemají nejistou životní perspektivu a tyto děti ...

Host (Ludvík Hess): A to už stát ... investovat finanční prostředky...

Host (František Schneiberg): Ne, tyto děti, tyto děti se třeba obtížně osvojují a pan Hess z té nadace falešně předpokládají, že všechny děti z těchty Baby boxů budou záhy osvojeny. A proto mě se to říká, že pravděpodobně nebudou a nebudou, je teda známá ta matka a tak dále, zůstanou tady jistě na účet státu.

Štěpánka Čechová: Z toho mi ale opět vyplývá, že se skutečně bojíte finančních nákladů na ty odložené děti ...

Host (František Schneiberg): To je ale prosím vás úplně ten poslední důvod... . je napsanej asi jako třetí od konce. Tam když si to stanovisko vezeme i na počátku asi sedm bodů těch právních a další důvody.

Štěpánka Čechová: Ano.

Host (František Schneiberg): Ano, ty děti by tady zůstávaly na náklady státu, jestli si je pan Hess vezme k sobě do zahrady, domů ...

Štěpánka Čechová: Takže je lepší, když budou někde nalezeny mrtvé teda...

Host (František Schneiberg): Ale to bude další argument pana Hesse, to prostě ...

Štěpánka Čechová: To není argument pana Hesse, to je logicky vyplývající argument tak, jak to cítím já, tak jak by to pravděpodobně cítilo mnoho našich posluchačů.

Host (František Schneiberg): Dobře, ale pokud budete mít odborné podklady, analýzy z té ciziny, tak zjistíte, že ty Baby boxy zásadně nesnižují počet nalezených mrtvých dětí, novorozených po porodu, to je úplně jiná kategorie matek, prostě. To vám potvrdí každej psychiatr, že ty ženy, které dítě po porodu odloží do kontejneru uškrcené na pupeční šňůře, nechají ho někde v tašce mrtvé, jednají v těžkém psychickém afektu, v rozrušení, často ani nevědí, že jsou těhotné. Taková žena se nesebere prostě a nepojede do Hloubětína k Baby boxu uložit dítě.

Štěpánka Čechová: Pane Hessi, rozumíte tomuto argumentu? Opravdu věříte tomu, že všecky ženy, které by chtěly zabít své dítě třeba v tom afektu poporodním, by skutečně byly ochotny cestovat do Hloubětína do Baby boxu?

Host (Ludvík Hess): Ne, ne, těch schránek musí být samozřejmě po republice co nejvíc a já, jestli to přežiju, tak těch schránek se zavazuju tady před celým národem, že jich zřídím alespoň dvacítku. Ale já vám k tomu ještě něco řeknu. Já tady mám před sebou první posudek a stanovisko pana asistenta Schneiberga, který pochází z doby 25.ledna 2004 a můžu vám říct, že ta jeho argumentace na čtyřech stránkách tentokrát, kterou vypracoval, je úplně odlišná od té argumentace, ke které se dostal teďko. Zatímco nadační Fond pro odložené děti STATIM neustále stojí na jediném argumentu, že se jim jedná nebo mě a nám se jedná o to, aby už pokud možno nebylo nikdy nalezené mrtvé děťátko na skládce nebo v kontejneru, tak pan asistent Schneiberg začal s argumentama, že takovej čin je trestným činem. Když pochopil, že to není trestný čin...

Štěpánka Čechová: No, pana asistenta máme tady, tak by možná mohl mluvit sám za sebe.

Host (František Schneiberg): No, opuštění novorozence matkou je u nás trestný čin, to tvrdím nadále.

Host (Ludvík Hess): Já jako chovatel koní jsem si přečetl, já jsem si přečetl ten paragraf, na rozdíl od pana asistenta Schneiberga a vím, že taková matka nebo takový rodič nebo taková osoba, musí to dítě ohrozit na zdraví a životě, pakliže dítě odloží na místě, kde spravedlivě předpokládá, že dítě bude nalezeno zdravotním personálem a že mu bude poskytnuta plná zdravotní a sociální péče, tak se trestného činu nedopouští. A to potvrdil i ten pofidérní posudek toho pofidérního Ústavu státu a práva Akademie věd České republiky, který pan asistent Schneiberg považuje za nedostatečný...

Štěpánka Čechová: Pane Schneibergu, to je váš argument, že vy, oni vlastně tím, že vytvoří místo kam mohou matky beztrestně odložit své děti, vytvářejí podmínky pro porušování zákona?

Host (František Schneiberg): Ano, vytváří podmínky, protože těch matek bude odkládat dítě, samozřejmě, každý soud a podobně při trestném činu, byla-li by na tu matku dána třeba žaloba a tak dále, je hodnocena společenská nebezpečnost. Ano, chápu, že společenská nebezpečnost opuštění novorozence tím smyslem, že ho dáme do nějakého Baby boxu je asi menší, než když ho teda pohodím na ulicí bez jaksi udání důvodů u chodníku někde. Zkušenosti naše jsou takové, že skutečně matky, které chtěly takto odložit dítě, ještě než Baby boxy existovaly, ho vždycky odložily tak, aby dítě bylo nalezeno. To jsou ty známé případy, kdy odložila dítě v ordinaci dětského lékaře, kdy bylo dítě nalezeno, je to případ asi starý tři roky, u vrátnice Thomayerovy nemocnice a podobně.

Štěpánka Čechová: A nejste aspoň v těchto případech ochotni připustit, že je lepší než aby se válelo před nemocnicí na zemi, bude lepší, když bude ležet v Baby boxu?

Host (František Schneiberg): No já do teďka jsem nedostal odpověď na ty otázky, které pan Hess často zesměšňuje, že jsem mu dal několik otazníků.

Host (Ludvík Hess): Směšný tohle není, pane asistente.

Host (František Schneiberg): No směšnej jste vy.

Host (Ludvík Hess): Je to klauniáda, která ... .

Host (František Schneiberg): Klauniáda je to z vaší strany, pane

Host (Ludvík Hess): Která dnešním dnem také končí, protože příště ať přijde svoje stanoviska zastupovat náměstek ministryně, anebo ministryně sama. Protože s váma...

Host (František Schneiberg): S váma se bavit, rozumíte, bavit se s ubožákem, který nepřijímá odborná stanoviska ...

Štěpánka Čechová: Pánové, zkusme tu debatu udržet na určité úrovni, prosím. Neurážejme se zde.

Host (Ludvík Hess): Ale já si myslím, že tohleto je velice správná úroveň.

Štěpánka Čechová: Zkusme, aby posluchači pochopili, pro a proti baby boxům.

Host (Ludvík Hess): Pan asistent Schneiberg změnil svý stanovisko tolikrát, pan asistent Schneiberg se 25.11. roku 2004 obával ze všeho nejvíc, že do těch schránek budou vkládány mrtvý psi a mrtvý kočky. Co potom uděláme a do tý závěrečný svý kapitoly, kde se obává těch mrtvých psů a koček, napsal 70 otazníků.

Štěpánka Čechová: Víte, vy jste tady proto, abyste mluvil, pane Hessi, za sebe a neustále to činíte za pana doktora Schneiberga. Já myslím, že bude nejlepším, když se chytneme nějakého, pojďme tedy od těch právních stanovisek, my je tady jistě teď nevyřešíme, když jsou na to nejrůznější právní posudky, ale zkusme ten obrat lidský. Mě by zajímalo, pane doktore Schneibergu, když vy argumentujete, že u nás máme, což je v tomhle prohlášení ministerstva zdravotnictví, že u nás máme dostatečně rozvinutý systém sociální péče o takové případy, kdy matky nevědí, co s dětmi a tak dále. Mě by zajímalo, myslíte si, že třeba i matka, která má kolikrát velmi nízké vzdělání, možná může mít i velmi nízkou inteligenci, je vůbec schopná využít našeho složitého systému? Nebude pro ni opravdu jednodušší, pro takovou matku, využít ten Baby box, než potom v panice někde odhazovat svoje dítě?

Host (František Schneiberg): To je ta otázka, jestli se dozví o tom Baby boxu, že jo, to je jako další věc. Já jenom říkám, ta zkušenost taková, že v roce, to je to stanovisko také Policejního prezidia, že v roce 2004 nebylo na území České republiky zaznamenáno žádné takto nalezené dítě, zavražděný novorozenec v kontejneru a podobně a ty leta před tím, to bylo ...

Host (Ludvík Hess): Protože nebyl nalezen, protože nebyl nalezen ...

Host (František Schneiberg): Toto je známý argument jako, kdyby bylo něco, tak by bylo, ale to těžko můžete jako posuzovat. Držte se faktů. A v posledních 10 letech před tím to bylo průměrně tak 3 až 4 případy ročně.

Štěpánka Čechová: Dobře, tak ale já jsem se ptala na přístupnost, kdybychom dali hypotetickou situaci, že by těch Baby boxů skutečně vzniklo 20, tak jak slibuje pan Hess, pak by možná byly přístupnější, myslíte si, že by dokázaly zachytávat tyto případy, kdy matky skutečně v afektu jednají tak, že buď zabijí, anebo někam pohodí?

Host (František Schneiberg): Já se obávám, že nikoliv, protože skutečně ty zkušenosti z toho Německa, kde ty Baby boxy fungují několik let, což je asi 6, 7 let, to podle studií Univerzity v Hannoveru, v Hamburku nesnížilo ...

Host (Ludvík Hess): Já myslím, že ty studie má pan asistent špatně přečtený, protože fungujou teprve 4 roky a bylo odloženo 100 těch dětí.

Host (František Schneiberg): Nesnížilo počet dětí, které byly nalezeny usmrcené jako novorozenci, jak v tom městě Hamburku, tak v Hannoveru a okolí, ty počty jsou stejné. Samozřejmě, je to možná krátká zkušenost, je to možná chyba malých čísel, to netvrdím, ale ty studie tady jsou a předpokládám, nevím proč by to u nás mělo být jinak.

Štěpánka Čechová: Důležitá věc, pane Hessi, poté co se dítě ocitne v Baby boxu, co se s ním stane dál?

Host (Ludvík Hess): Dítě bude do jedné minuty, tak jak jsme to teda se pokusili vyzkoušet, aniž by personál byl na to připravenej, bude do jedné minuty převzato a ošetřeno a bude mu poskytnuta první pomoc odborným personálem, to znamená lékařem ve službě a sestrou ve službě. Současně ve chvíli, kde zazní signalizace, že dítě je vloženo do boxu, je přivolán vůz záchranné služby a dítě bude převezeno na Neontologické oddělení.

Štěpánka Čechová: Pane Hessi, vy chcete rozšiřovat počet Baby boxů až na těch zmíněných 20 a budete to dělat i přes to, že ministerstvo nesouhlasí, předpokládám správně.

Host (Ludvík Hess): No tak pakliže mě ministerstvo nenechá vyvézt na Sibiř, tak budu pokračovat.

Štěpánka Čechová: Co bude ministerstvo dělat s touto aktivitou, hodláte přihlížet, hodláte vůči tomu nějak zakročit?

Host (František Schneiberg): Já jsem tedy pouhý poradce přes pediatrii, nejsem poradce ve správní věci a tak dále, nevím, co bude ministerstvo podnikat.

Štěpánka Čechová: Co doporučíte ministerstvu?

Host (František Schneiberg): Doporučím ministerstvu, aby situaci samozřejmě monitorovalo a dojde-li, hlídalo situaci a nevím teda, do teďka nevím, jak to dopadlo se stanoviskem třeba hygienické služby, protože ten Baby box měl splňovat určitá kritéria, jestli je pan Hess splňuje, nevím, to nevím, jak dopadlo, čili teď bude otázka hygienické služby, která tam jistě provede kontrolu, bude otázka toho, jestli se najde někdo, možná i z laické veřejnosti, který třeba podá trestní oznámení nebo něco takového, protože v podstatě ...

Štěpánka Čechová: To můžete stejně tak dobře udělat vy.

Host (František Schneiberg): Teoreticky můžu, samozřejmě.

Štěpánka Čechová: A hodláte to udělat?

Host (František Schneiberg): To se musím poradit ještě s právníky. A druhá věc je ta, že samozřejmě každý dítě, které bude odloženo a bude tedy ohlášeno, jak tedy pan Hess slibuje orgánům sociálně právní ochrany, tak musejí zahájit řízení o hledání té matky, že jo. To znamená oznámit policii, že se našlo dítě a ta musí zahájit řízení, aby tu matku našlo. Buďto ji najde nebo ji nenajde a odloží tu situaci a ta matka matkou zůstává, jo, čili to není automatický, že to dítě bude prostě nalezenec.

Host (Ludvík Hess): Ale vy narážíte na něco, co pan asistent Schneiberg už jednou udělal. Já teda vím o jednom případě. On skutečně podal žalobu na nadaci Naše dítě inženýrky Zuzany Baudyšové. Ta skutečně probíhala u soudu, takže já si myslím, že tadyhle ta varianta, kterou jste naznačila, je velmi pravděpodobná.

Štěpánka Čechová: Očekáváte, že loby a ... .

Host (Ludvík Hess): Ne, neočekávám, neočekávám.

Štěpánka Čechová: Neočekáváte. Věříte tomu, že ...

Host (Ludvík Hess): Ne, takhle. Ta záležitost má tak absolutní podporu, opravdu co nejširší veřejnosti, já jsem pochopil, že vlastně se to stává i politickou záležitostí. Já mám před sebou dopisy poslanců a senátorů, vidím, že ta podpora je velká a právě proto jsem na začátku uvedl, že pan asistent Schneiberg zůstává v podstatě jenom tím bílým koněm ministerstva zdravotnictví, který už do celý věci nejde a určitě ne osobně svými pracovníky a určitě ne ministryní, protože všem muselo dávno dojít, že vlastně udělali chybu.

Štěpánka Čechová: Doufejme, že veřejnost měla alespoň trochu možnost si z vaší debaty vzít pro a proti argumentů, vy, pane Hessi, že neočekáváte, protože jste přesvědčen o absolutní podpoře, naopak vy, pane doktore Schneibergu zvažujete, že něco takového uděláte. Jaká je budoucnost Baby boxů?

Host (František Schneiberg): Jak pan Hess naznačuje, že to je politická záležitost a bojím se toho, že když se politickou záležitostí stane, že nebude brán žádný ohled na stanoviska odborná a bude to věc politické drzosti, razance a tak dále, odvahy resortu ministerstva učinit, dát třeba pokutu za přestoupení toho zákona o sociálně právní ochraně a tak dále a tak dále, to nemůžu samozřejmě předjímat. Pokud bych byl skeptický, tak samozřejmě řeknu, že Baby boxy asi budou, té razance pana Hesse nadace je tak veliká, že jdou prostě přes mrtvoly a myslím, že by bylo fakt do té doby, než se tam najde jedno mrtvé dítě v tom ... .pak možná bude s tím problém.

Host (Ludvík Hess): Ne, přes mrtvoly nejdu, já právě se snažím, aby žádný novorozec už nezemřel. Přes mrtvoly jde ministerstvo zdravotnictví, aby, já se domnívám, pane asistence, že budete špatně spát.

Host (František Schneiberg): Já špatně spát nebudu, já mám svědomí naprosto čisté a protože vy ...

Host (Ludvík Hess): Protože budete mít špatný svědomí, že kvůli vám bylo nalezený další děťátko mrtvý na skládce. Proto.

Host (František Schneiberg): Nebudu, ne, nebudu, nebudu, to jsem klidnej, že nebude nalezený, bude nalezený stejný počet, jako bylo dosud a že prostě Baby boxy to nevyřešejí, naopak...

Host (Ludvík Hess): Hlavně, že jste z toho klidnej, já z toho klidnej nejsem...

Host (František Schneiberg): Naopak vytvoří ... .

Štěpánka Čechová: Pánové, já vidím, že tato debata bude zřejmě mít ještě dlouhé pokračování... .

Host (Ludvík Hess): .. . další a morální stanovisko společnosti, kde bude moci žena velice jednoduše prostě odkládat dítě.

Štěpánka Čechová: V tuto chvíli děkuji za účast v debatě panu doktoru Schneibergovi, předsedovi Společnosti sociálně pediatrické České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a poradci ministerstva zdravotnictví. Díky, na slyšenou. A otci, duchovnímu otci Baby boxů a řediteli nadačního fondu STATIM panu Hessovi. Díky.

Host (Ludvík Hess): Já vám děkuji. Můžu jednu větu?

Štěpánka Čechová: Můžete.

Host (Ludvík Hess): Ten Baby box je v Praze 9 v Hloubětíně, na sídle Gin centra na typickém hloubětínském zámečku, který je poblíž křižovatky nebo stanice metra Hloubětín.

Štěpánka Čechová: V případě, že by nějaká matka byla v nouzi. Děkujeme. Na slyšenou.

Jak to bude dál s ratifikací euroústavy?

Štěpánka Čechová: Evropská pětadvacítka má za sebou týden, který pro unii znamenal zásadní křižovatku. Dvojí ne evropské ústavě v referendech ve Francii a Nizozemsku přivedlo společenství do krize a je mementem, kdy se unie musí ptát, jak dál. Na první pohled instituce běží hladce a pracují podle dosavadního systému smluv, ovšem v Bruselu a také po celé Evropě se intenzivně debatuje o tom, jak na odmítnutí dvou evropských národů reagovat. Základní otázka v tuto chvíli zní, pokračovat v ratifikaci ústavy nebo ne? Tématu se v Bruselu věnovala zpravodajka Pavla Kvapilová.

Pavla Kvapilová: Ne ve francouzském referendu uštědřilo evropské ústavě tvrdou ránu. Tváří v tvář číslům přicházejícím z Paříže se ale evropští politici nedokázali shodnout na tom, má-li ještě ústavní smlouvu šanci přežít, což dosvědčují i slova lucemburského premiéra Jeana Clauda Junckera, který si raději nechtěl rád na lékaře.

Host (Jean Claude Juncker): Diagnóza pacienta, který je skoro mrtvý, se mi zdá těžká.

Pavla Kvapilová: V noci z neděle na pondělí měly unijní špičky jasno v jedné věci. Přes tento neúspěch by se v ratifikaci mělo pokračovat, tak reagoval i český komisař Vladimír Špidla.

Host (Vladimír Špidla): Je velmi důležité vědět, jaký je celkový názor Evropy a na základě toho se pak rozhodnout.

Pavla Kvapilová: Zastánci tohoto postupu se opírají hlavně o prohlášení třicet připojené k ústavě. To stanovuje, že pokud po dvou letech bude ústava schválená ve čtyřech pětinách států, celou záležitost bude projednávat Evropská rada. Ještě v pondělí šéf Evropské komise José Barroso věřil, že nedojde k domino efektu a že Nizozemci ve středu ústavu posvětí.

Host (José Barroso): Samozřejmě máme obavy v této situaci. Francie je velmi důležitá evropská země a jejich ne je vážný problém. Každopádně Holanďané jsou nezávislí a jsou velmi hrdí. Doufám, že se rozhodnou na základě svých vlastních zájmů a svého vlastního vnímání Evropy.

Pavla Kvapilová: Jenomže Nizozemci řekli také ne, a to velmi nahlas a výrazně. K vůbec prvnímu referendu po 200 letech přišlo na 62 procent Holanďanů, což byla účast překvapivá a citelně vyšší než při loňských volbách do Evropského parlamentu. A výsledek? 62 procent z nich dokument odmítlo. Podobně jako ve Francii to přitom z velké části nebylo o samotné ústavě, ale o domácích trablech, říká náš ambasador v Haagu Petr Kubernát.

Host (Petr Kubernát): Veřejnost má pocit, že politici dostatečně nediskutují s veřejností, samozřejmě jsou tu další argumenty, které vyplynuly i v rámci té komunikační kampaně. Poslední dva týdny tu rezonuje velice silně otázka zavedení eura, respektive situace, kdy bylo teda zavedené euro a v jakém poměru byl tenkrát stanoven kurz nizozemského guldenu k euru, pak je tu vztah podstatné části nizozemské veřejnosti k budoucímu členství Turecka v Evropské unii. Neúspěšnost té imigrační politiky, která stála Nizozemsko hodně peněz.

Pavla Kvapilová: Jak se zdá, přes přání Bruselu k domino efektu dochází. Dvojí odmítnutí dává podle průzkumu lidem v jiných zemích odvahu přiznat svoji nespokojenost, či nesouhlas s evropskou ústavou. Počet jejich příznivců v důsledků dvou ne klesl v Dánsku, Lucembursku, či Česku a také v Německu, které referendum nemělo. Tato čísla přiměla reprezentanty unijních institucí uvažovat jinak než před několika dny. Někteří komisaři podle listu Finance Times tlačí na šéfa exekutivy José Barrosa, aby se sáhlo na tlačítko stop. Místopředseda komise Günter Verheugen například varoval, že hrozí dva roky nejistoty a zdržení ekonomických reforem, pokud se bude v referendech pokračovat. A podobně to vidí i britský komisař Peter Mandelson, který říká. Nastane plíživá paralýza. Oficiální linie komise nicméně zatím zůstává, pokračujme v ratifikaci. Po celé Evropě tak teď běží schůzky horečné konzultace a zákulisní vyjednávání. Podle dosavadních spekulací britský premiér Tony Blair nebude mít zájem riskovat doma potupu prohry v referendu a bude chtít ratifikační vlnu zastavit, což je opačná pozice než ta, kterou zastává Berlín. Dnes večer se spolu setkají francouzský prezident Jacques Chirac a německý kancléře Bernard Schröder. Co z této schůzky proskočí na veřejnost se neví, zkrátka všichni připravují své pozice na nadcházející summit pětadvacítky. Hlavy států a vlád Evropské unie se sejdou tady v Bruselu v polovině června.

Štěpánka Čechová: Tolik z Bruselu Pavla Kvapilová a se mnou už je ve studiu komentátor Radiožurnálu Petr Nováček. Hezké odpoledne.

Petr Nováček: Hezké odpoledne.

Štěpánka Čechová: Tak, eurokomisař Špidla a premiér Paroubek i třeba velvyslanec při Evropské unii Jan Kohout stále trvají na té linii pokračovat v ratifikaci, nicméně jak jsme slyšeli od Pavly, už i Brusel váhá a ozývají se tam hlasy sáhnout na to tlačítko stop. Čeští euroústavní skeptici teď asi budou tím pádem na koni, myslím teď KDU-ČSL a radikální ODS?

Petr Nováček: Tak, já bych si to dovolil rozdělit. Za prvé bych chtěl zdůraznit, že my se ještě zdaleka nenacházíme ve fázi ratifikace. U nás by teprve o kampaň, která má tomuto ratifikačnímu procesu, ať už se bude konat formou referenda, anebo ať už by evropskou ústavní smlouvu ratifikoval Parlament, předcházet. To znamená, to je první věc. My jaksi máme ztrátu v porovnání s těmi deseti státy, které už evropskou ústavní smlouvu ratifikovaly. A teď bych rozdělil ODS a křesťanské demokraty. Občanští demokraté, ti vzápětí po neúspěšném referendu ve Francii vydali prohlášení, kde konstatují, že ratifikační proces další ztratil smysl a že občanští demokraté neumožní zbytečnou ratifikaci právě neplatného dokumentu. Oni mají za to, že evropská ústavní smlouva se tím odmítavým stanoviskem Francouzů a také po nizozemském referendu stala mrtvou záležitostí. To je názor občanských demokratů. Křesťanští demokraté, ti na věc pohlížejí jinak už proto, že Cyril Svoboda, ministr zahraničních věcí, je lidovec. Křesťanští demokraté také vzápětí po francouzském referendu na zasedání svého předsednictva v úterý ráno se dohodli na návrhu, pozastavit kampaň před tím referendem nebo hlasováním v Parlamentu do strategického rozhodnutí Evropské unie. Z toho cítím jaksi diplomatický postup, který bere v úvahu to, že máme před sebou, před tím o tom mluvila Pavla z Bruselu, zasedání Evropské rady 16. a 17. června. Od něj už se očekává nějaké stanovisko ve věci, jak dále. A do té doby se nejspíš Černínský palác nechce nějakým způsobem aktivně do této situace nyní zapojit, aktivně se vyjadřovat, aby si Česká republika nezkomplikovala následná jednání případně manévrování. Musím ještě dodat, že křesťanští demokraté s tím svým návrhem pozastavit onu kampaň okamžitě vystoupili na zasedání vlády, jejich ministři to navrhli, ale byli přehlasováni a premiér Paroubek zopakoval, že všechno bude postupovat podle již sjednaného jízdního řádu, tedy že ta kampaň pokračovat bude.

Štěpánka Čechová: Přesto, nebylo by fér, kdyby sice ještě nemáme rozhodnuto, zda Parlament, anebo referendum, ale nebylo by fér, kdyby Češi dostali možnost vyjádřit se v referendu a samozřejmě nabízí se i otázka, může si to vláda dovolit?

Petr Nováček: Tak, tady jde o to, zda-li vůbec můžete referendum uskutečnit, protože nám chybí obecní zákon o referendu, jehož úhlavním odpůrcem jsou právě občanští demokraté a bylo by třeba přijmout jednorázový zákon o referendu o evropské ústavní smlouvě. Dává-li ODS na srozuměnou, že bude blokovat další ratifikační kroky, pokud by k ní v České republice došlo, tak pak podle mého soudu padá i možnost uskutečnit referendum. To znamená, že ten ratifikační proces by se přesunul do Parlamentu, ale tam nastává další problém, jde o to, zda-li by evropskou ústavní smlouvu stačilo schválit nadpoloviční většinou členů Sněmovny a Senátu, anebo zda-li by jí bylo třeba schválit ústavní většinou. Většina ústavních odborníků i analýza, kterou má k dispozici vláda říká, že by byla třeba ta ústavní většina a vzhledem k pozici ODS v Senátu z toho vyplývá, že občanští demokraté by opět mohli tento ratifikační proces v Parlamentu zablokovat. Problém by nastal, pro občanské demokraty v tom, že by je, abych tak řekl, na hlasování jednoho každého jejich poslance a senátora, bylo konkrétně vidět, zatímco v referendu by rozhodli občané plebiscitem a občanští demokraté, byť třeba s nepříjemnými pocity by případné ano, které se ovšem nyní zdá méně pravděpodobné, než před nějakou dobou, museli přijmout.

Štěpánka Čechová: Tady je také důležitá jedna věc, jestli je vůbec myslitelné teď zastavit ratifikaci, když ji některé země už mají podepsané.

Petr Nováček: No, na to existuje řada názorů. Dnes jsem si přečetl zajímavý rozhovor s Jiřím Velenovským, což je český zástupce u Evropského soudního dvora, je to erudovaný odborník v oblasti mezinárodního práva a ten upozorňuje na to, že Česká republika tím, že podepsala příslušné smlouvy loni 29. října v Římě, jak si posluchači možná vzpomenou, tehdy za Českou republiku ji podepisoval Stanislav Gross, takže na sebe převzala určité závazky a že kdyby nyní se měl ten ratifikační proces zastavit, tak by se o tom zase musela dohodnout ta evropská pětadvacítka dohromady a dokonce, že by to velmi pravděpodobně nemohli rozhodnout jen orgány Evropské unie, ale muselo by to projít všemi Parlamenty těch pětadvaceti členských zemí. Navíc už je tady 10 zemí, kde ta smlouva ratifikována byla a těžko názor jejich Parlamentů, případně občanů, kteří se vyjadřovali v referendech, znehodnotit. Jinými slovy se zdá pravděpodobnější jiná varianta, že Evropská unie se dohodne na nějaké delší než dvouleté lhůtě pro ratifikace evropské ústavní smlouvy, anebo že ten proces na určitou chvíli pozdrží, což je v podstatě ve finálu jedno a totéž. Uvidíme, zda-li se nějakého názoru od Evropské unie, směrodatného stanoviska dočkáme onoho 16. a 17. června po zasedání Evropské rady.

Štěpánka Čechová: Komentátor Radiožurnálu Petr Nováček. Díky, na slyšenou.

Petr Nováček: Děkuji, hezký den.

Fejeton Jana Pokorného

Štěpánka Čechová: A téma Evropské unie uzavře Jan Pokorný, který se také ve svém fejetonu zamýšlí nad tím, jaké důsledky mohou mít referenda ve Francii a Nizozemsku pro referendum u nás.

Jan Pokorný: "Referendum bylo v uplynulém týdnu snad nejčastěji používaným slovem. Je to i sen mnoha občanů České republiky, který jim zatím zákonodárci neumožnili naplnit. Tedy na místní úrovni ano, to už občané sem tam zvládají, ale na celostátní problematiku nám asi ještě nedorostli. Lidé tedy mohou ve městech a obcích směle rozhodovat o tom, kudy kam pojede autobus, kde zastaví, jestli vybudovat ve vsi hřiště a hospodu nebo jenom hospodu. Celostátní rozhodování si zatím nechávají naši zvolení zástupci na svých bedrech.

Nevděční občané, místo to, aby byli rádi, že si mohou ve volném čase hrát, kutit nebo zahradničit, v průzkumech veřejného mínění po referendu volají. Jakoby si myslili, že o některých věcech veřejných by rozhodli lépe než politici. Dokud budou mít lidé takhle nevyzrálé představy, opravdu nezbývá politickým špičkám nic jiného než rozhodovat a řešit. Ano, jsou u nás strany, které by celostátní referendum chtěly, ale to budou asi populisté.

Naštěstí je tu stále ještě pevný a nerozborný šik, který si uvědomuje úskalí příliš přímé demokracie. I když se zdá, že dosavadní odmítavé stanovisko k referendu už není tak přesvědčivé, po hlasování ve Francii a Nizozemsku se i nejvyšší představitel státu vyjádřil, že je to vítězství svobody a demokracie. A vůbec, mnozí dosavadní odpůrci referenda vzhlížejí k rozhodnutí Francouzů a Nizozemců s obdivem a úctou. Jakoby se v nich něco hnulo. Všimněte si, že jejich odmítavý názor na referendum už není tak odmítavý. I oni si myslí, že to, co si lidé sami rozhodnou, je správné a určující. Zejména když se hlasuje ve Francii a Nizozemsku."

Jak je to s naším fotbalem

Štěpánka Čechová: Přestože jarní fotbalovou sezónu uzavřou právě až kvalifikační zápasy s Andorou a Makedonií, už teď můžeme hodnotit domácí ligovou soutěž. Ta je totiž úplně jinde než česká reprezentace. Zatímco národní tým dělá celému českému sportu skvělou reklamu všude ve světě. Gambrinus liga zajímá čím dál tím méně fanoušků a ani nedávno skončená sezóna nebyla výjimkou. Více už si povíme se zástupcem šéfredaktora deníku Sport Pavlem Procházkou. Hezký den.

Host (Pavel Procházka): Hezký den.

Štěpánka Čechová: Dalo by se dokonce možná říci, že vinou té korupční aféry byla sezóna ještě horší než ty minulé. Jak to vnímáte vy?

Host (Pavel Procházka): Přesně tak. Řekl bych, že to byla vůbec nejhorší sezóna v dějinách samostatné české fotbalové ligy, tedy od sezóny 1993 až 1994. Soutěž byla poznamenána korupční aférou, nezájmem diváků, špatnými výkony mužstev i jednotlivců a ještě projevy huligans, ultras a tak dále v ochozech.

Štěpánka Čechová: Lidská i odborná veřejnost se většinou shoduje v tom, že lepší zítřky pro domácí ligový fotbal jsou tak nějak v nedohlednu. Je to s budoucností opravdu tak zlé?

Host (Pavel Procházka): Těžko říci, v české fotbalové lize se stále pohybuje řada dobrých fotbalistů, kteří odcházejí ovšem brzy do zahraničí, kde hrají dobře, získávají si jméno a potom se vracejí do Česka, coby reprezentanti internacionálové. Přesto si myslím, že by se liga už mohla odrazit od toho pomyslného dna a přece jenom se zlepšovat. Už jenom proto, že korupční aféra, ať už dopadla jak dopadla, ať byly vyneseny jakékoliv rozsudky a většina fanoušků si myslí, že uzavřena nebyla správně, protože byly potrestány jenom některé kluby a takzvané malé ryby, tak si myslím, že v té příští sezóně si všichni dají pozor větší, funkcionáři, rozhodčí a konec konců i hráči. Nechci mluvit o nějaké tlusté čáře, ale rozhodně to prostředí bude férovější si myslím, než bylo dosud v těch uplynulejch sezónách.

Štěpánka Čechová: Doufejme. No, držme se nedávno skončené sezóny Gambrinus ligy, tu vyhrála suverénně pražská Sparta, byť tedy v závěru ztrácela body. Jak je to vlastně, je Sparta tak dobrá, anebo ti ostatní jsou tak špatní?

Host (Pavel Procházka): Spíš to druhé, spíš si myslím, že ti ostatní jsou tak špatní. Spartě stačilo vyhrát na začátku jara se štěstím několik zápasů o gól, přestože herně nedominovala a získala takový náskok, že už ji nebylo možné dostihnout také proto, že její konkurenti, Teplice, Slávia kolísali, ztráceli body, Slovanu Liberec, který mohl býti Spartě konkurentem, bylo odečteno 6 bodů ve známé korupční aféře, tudíž Sparta ztratila soupeře, získala titul už v 25. kole, to znamená 5 kol před koncem soutěže, ztratila jakoukoli motivaci a hráči příliš nechtěli v uvozovkách zářit pod trenérem Hřebíkem a v posledních pěti utkáních 4 prohráli, což je také nedůstojné mistra, ale stejně vyhráli ligu o 11 bodů, takže ten náskok je veliký a vítězství Sparty zasloužené. Otázkou může být, co by se stalo, kdyby Sparta byla potrestána v korupční aféře nějakým odečtem třeba 12 bodů, to znamená, že už by to první místo neuhájila, ale disciplinární komise i policie dospěla k názoru, že důkazy proti Spartě nejsou tak velké, že je vše v pořádku a tudíž Sparta potrestaná nebyla, přestože byla přes půl roku vyšetřována.

Štěpánka Čechová: Kromě zápasů reprezentace očekává fotbalová veřejnost v příštím týdnu ještě jeden důležitý výsledek, a to sice při volbě nového předsedy Českomoravského fotbalového svazu. Je tam pravděpodobnější, že bude předseda zvolen, anebo spíš se bude opakovat patová situace z poloviny dubna?

Host (Pavel Procházka): Těžko říci, v současné době to vypadá tak, že by se mohla opakovat patová situace z poloviny dubna. Zajímavá situace je v tom, že sice Morava, Moravská komora staví stále ještě svého kandidáta Mokrého, ale ten chce odstoupit v zájmu věci a že Moravská komora chce volit českého kandidáta. Za toho ovšem považuje Ivana Haška, zatímco většina delegátů v České komoře si přeje za předsedu bývalého sparťanského prezidenta Vlastimila Košťála. Pokud náš průzkum hovoří správnou řečí, tak v současné době to nazrává opět k patové situaci. Ale je možné, že do 10. června se ještě leccos změní a že přece jenom už delegáti Valné hromady budou chtít někoho zvolit. Ostatně, hodně může napomoci i výzva, petice Pomozte fotbalu, která 1. června vznikla, jsou pod ní podepsáni zpěvák Ivan Hlas, herec Ivan Trojan, známý internacionál Ladislav Vízek, podporuje ji Jan Berger a další internacionálové, jako Karol Dobiáš a tato výzva hovoří pro Ivana Haška, kterého si přeje jako nezkorumpovaného kandidáta na funkci předsedy Českomoravského fotbalového svazu, přibývají tam podpisy, tak možná že tahle ta podpora veřejnosti delegátům leccos naznačí, protože signatáři výzvy, iniciátoři ji chtějí předat před zasedáním Valné hromady delegátům.

Štěpánka Čechová: Tolik Pavel Procházka, zástupce šéfredaktora deníku Sport. Díky za váš čas, na slyšenou.

Host (Pavel Procházka): Taky děkuji.

Štěpánka Čechová: U fotbalu pořad Týden v tahu končí. Další rozhovory a komentáře k tomu, co přinese následujících sedm dní uslyšíte opět v sobotu po 17.hodině. Od mikrofonu se loučí a příjemný poslech Radiožurnálu přeje Štěpánka Čechová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.