Atentát na policejního šéfa
Před několika dny jsem se na tomto místě rozepisoval o nápadu posílat všechny bavorské školáky na povinné návštěvy koncentračních táborů. Mělo (nebo vlastně stále má) jít o preventivní opatření, které by z hlav mladých lidí mělo pomoci vyštvat krajně pravicové myšlenky. Bavorské ministerstvo školství tak reaguje na atentát na pasovského policejního šéfa, kterého se měl před Vánocemi pokusit zavraždit údajný neonacista.
Že 52letému Aloisi Mannichlovi, známému jeho tvrdým postupem vůči krajní pravici, projel nůž dva centimetry od srdce, je hotová věc. Že ale čin spáchal příslušník krajní pravice, se zdá být čím dál tím méně pravděpodobné.
Když na pokus o vraždu špičkového policisty zareagovala kancléřka Angela Merkelová až po šesti dnech, uvažoval jsem vážně o tom, že napíšu pár vět o její pomalé a nerozhodné reakci. Teď mám intenzivní pocit, že šéfka spolkové vlády asi měla dobré informace o tom, že v Mannichlově případu něco zatraceně nehraje.
Že masivní vyšetřování vyznívá naprázdno, začalo být napřed divné německým sdělovacím prostředkům. Pak prolomil bariéru mlčení vrchní státní zástupce Helmut Walch, který upozornil na některé nesrovnalosti v průběhu zločinu, jak ho popisuje sám napadený.
Jednak je tu údiv nad tím, že Mannichl, coby zkušený policista, dokázal podat jen velmi povšechný popis pachatele, který ho bodnul (či měl bodnout) pár vteřin poté, co kriminalista otevřel dveře svého domu.
"Když Vám jde o holé přežití, nepřemýšlíte nad tím, jaké má pachatel číslo bot," ozval se krajně podrážděně Alois Mannichl. Budiž.
Že ani jeden jediný člověk dosud nepodal informace o údajném pachateli, který měl mít velmi výrazné tetování (zeleného hada vzadu na hlavě), pochybnosti jen prohlubuje. Vrcholem všeho je ale zjištění, že útočník policistu probodl nožem patřícím do kuchyňské výbavy rodiny Mannichlových.
Vysvětlení, které nabízí sám napadený, posouvá příběh do roviny báchorek českých politiků, kterak přišli ke stovkám tisíců či miliónům korun, které si prací mohli jen sotva vydělat. Vražedný nástroj tak podle Aloise Mannichla posloužil několik dnů před činem při pouliční slavnosti ke krájení perníku. Při úklidu pak nůž upadl na zem a Mannichl ho položil na nejbližší možné místo a sice na okenní parapet. Tam ho přece mohl pachatel zcela jednoduše sebrat...
Deník Süddeutsche Zeitung už odcitoval slova jednoho z policistů zasvěceného do vyšetřování, který tvrdí, že v pozadí činu jsou s největší pravděpodobností rodinné vztahy. Uvidíme. Každopádně hnědá lůza musí jásat, kterak lacino přišla k reklamě. A politici se svými narychlo ušitými "hurá projekty" k potírání neonacismu by se asi taky nejradši neviděli.
Jiří Hošek, Český rozhlas, Berlín
