Arcibiskupské gymnázium v Praze - víra mezi řádky...

30. červen 2012
Křesťanský týdeník , Křesťanský týdeník

Největší audioportál na českém internetu

Budova Arcibiskupského gymnázia v Praze | Foto: Arcibiskupské gymnázium v Praze

Arcibiskupské gymnázium v Praze - víra mezi řádky...

Školní rok uzavřelo v tomto týdnu také Arcibiskupské gymnázium v Praze. Jeho tradice sahá až do roku 1913. Jak už to bývá, jeho existenci přervala historie a gymnázium se tak dočkalo svého obnovení v roce 1992. Od té doby postupně pracuje na svém kreditu a dnes je ceněno jako kvalitní škola. Například při loňských státních maturitách bylo Arcibiskupské gymnázium hodnoceno jako třetí nejúspěšnější. A letos - všichni maturanti zkoušku zvládli.

"Těžký, vysilující, namáhavý, ale také poměrně úspěšný a ocukrovaný radostí z 20. výročí školy" - tak charakterizuje právě uplynulý školní rok Richard Mašek, ředitel Arcibiskupského gymnázia v Praze. Může být spokojen, ale na vavřínech si ani nezdřímne, natož aby přímo usnul: neboť úsilí o kvalitu všeho, co se školou souvisí - to je boj, který začíná znovu a znovu každý den a nikdy nekončí. Richard Mašek je rád, že se daří pomalu, ale jistě odbourávat předsudky vůči církevní škole - ale i tak jsou jeho následující slova docela pozoruhodná.

Richard Mašek: „Pravidelně, když máme dny otevřených dveří, tak vždycky si vás někdo vezme stranou, aby se zeptal, jak často u nás děti musí klečet a co se tam vlastně děje. A jestli vůbec člověk, u kterého ti druzí za chvíli poznají, že třeba nechodí do kostela, tak jestli je potom nějak pronásledován a tak se z vás snaží vypáčit PRAVDU...“

Vedle klečení směřují další rozpačité otázky nevěřícího rodičovstva i studentů k modlení a náboženství vůbec.

Richard Mašek: „Škola má nějaký duchovní program, jsou bohoslužby a duchovní obnovy a takové delší duchovní soustředění v oktávách - účast na tomto programu není povinná. A pak máme hodiny náboženství, které jsou povinné - náboženské nauky, jsou povinné pro všechny od primy do oktávy, a to je opravdu nauka, tam se sdělují fakta a zkouší se z nich.“

Škola má věřící a nevěřící studenty tak půl na půl, podobně smíšený je i učitelský sbor. Je vlastně zhmotněním myšlenky o tom, že oba světy, pokud chtějí, se můžou vzájemně velice obohatit.

Richard Mašek: „A v tom si myslím, že je silná stránka naší školy, tuhle skutečnost vítáme, protože umožňujeme oběma skupinám našich žáků, aby se vzájemně poznávali, aby spolu žili, aby spolu strávili osm let, které jsou v životě možná zásadní... Mají učitele, kteří jsou částečně věřící, částečně ne. A mohou se poznávat. A myslím si, že je to ideální prostředí na otupování různých předsudků: ten, kdo je věřící, si podle mě často myslí o lidech, kteří do kostela nechodí, že nemají morální zásady, jsou nějakým způsobem poznamenáni jaksi na své etice, už jenom tím, že nevěří v Boha... A na druhé straně předsudky většinové společnosti vůči věřícím jsou známé: půlka lidí si myslí, že jsou to blázni, že se někde vznášejí, že nejsou schopni pořádně hospodařit. Dochází pravidelně k tomu, že někteří z našich studentů jsou během studia pokřtěni, další jdou k biřmování... a taky prostě k tomu, že se navzájem úplně jednoduše sblíží. A myslím si, že tohle je k nezaplacení - jak pro společnost, tak pro církev.“

Richard Mašek říká: "Snažíme se, aby to, že je škola církevní, bylo vidět skoro ve všem. Ale nikoliv prvoplánově... aby to jen tak prosvítalo mezi řádky..."

Arcibiskupské gymnázium v Praze - víra mezi řádky...

autor: ehů

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.