Antonín Procházka: Chci být tím prvním, kdo pozná, že něco dělám špatně

„Má práce znamená být na jevišti a mluvit k lidem. Trému proto nemívám,“ rozvádí svou úvahu Antonín Procházka. „Trému cítím jen tehdy, kdy se pokouším o něco, co není mou parketou. Jednou jsem kupříkladu měl na jevišti hrát na housle. Můj učitel mě tenkrát nabádal: Říkej si zaklínací větu ‚Těším se na svůj výkon!‘,“ usmívá se dramatik, herec a režisér s tím, že toto jednoduché zaklínadlo skutečně funguje.

23. března Antonín Procházka už po osmé ve svém životě odmoderuje předávání divadelních Cen Thálie. Jak přiznává, paradoxně nejjednodušší pro něj bylo, když v této roli vystoupil úplně poprvé. Myslel si totiž, že to je i naposled. „Bylo půl desáté a mně se ulevilo: Sláva, už nikdy!“ směje se.

Své účinkování v roli moderátora však bere s nadhledem. „Ať to děláte, jak to děláte, kritika stejně vždy napíše, že je to blbě,“ podotýká. „Nenechávám se tím ovlivňovat, píšu dál a doufám, že já budu tím prvním, kdo pozná, že to dělám špatně. Pak předám štafetu dál.“

Antonín Procházka během rozhovoru|foto: Alžběta Švarcová

Uvádění slavnostního večera, na němž se předávají ocenění za nejlepší divadelní počiny uplynulého roku, přitom rozhodně není nic jednoduchého. „Když sledujeme předávání podobných cen v zámoří, celý večer vypadá jinak. Hlediště vytváří moderátorovi rovnocenné publikum – diváci hrají s ním. To u nás je to jiné,“ upozorňuje Antonín Procházka.

Jaké pocity zažívá při pohledu do lhostejných tváří v publiku? Také na to se jej Lucie Výborná zeptala. Padly však i další dotazy. Proč se v Divadle pod Palmovkou vrátil ke Goldoniho klasice Sluha dvou pánů? Jak podle něj funguje usazení známého děje do 60. let v Anglii? A jakou roli v celém představení hraje moderní hudba?

Záznam celého rozhovoru s Antonínem Procházkou a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.