American Trail Race? Ideální na rozvod hned po svatbě, říkají Markéta Peggy Marvanová a Adam Záviška

Markéta Peggy Marvanová a Adam Záviška

Tuhle svatební cestu by si zřejmě svatební agentury do portfolia nedaly. Extrémní cyklisté Markéta Peggy Marvanová a Adam Záviška hned po svatbě vyrazili na American Trail Race, závod dlouhý 8107 km. A jejich pocity? Rozporuplné, jak přiznávají v rozhovoru s Lucií Výbornou.

0:00
/
0:00

„Rozhodně to doporučujeme všem novomanželům. Pro ty, kdo chtějí uzavřít sňatek a hned se rozejít, je to ideální cesta,“ říkají s notnou dávkou nadsázky.

„Na Ameriku jsme se přitom obrovsky těšili. Jeli jsme ale z východu na západ a museli jsme projet i oblasti, které nejsou úplně hezké. Na jednu stranu jsme si zažili své, na druhou stranu jsme viděli, co civilizace dokáže a jak může být nesmyslná. Byla to obrovská zkušenost,“ zdůrazňuje Markéta Peggy Marvanová.

Na pokraji sil

Extrémní závod American Trail Race cyklisty vzal na 8107 kilometrů dlouhou cestu napříč Amerikou. Markéta Peggy Marvanová a Adam Záviška trasu ujeli za necelých 49 dní. Na startu stanulo pouhých 11 cyklistů, po 14 dnech na trase závodu zůstali jen tři. 

Není divu. Závod dovedl cyklisty na samý pokraj sil. Velkým problémem byla například voda. Cyklisté totiž projížděli dlouhými pasážemi, kde nebylo možné její zásoby doplnit. „Když člověku dojde voda, cítí bezmoc. Například v Nevadě nebyl tisíc kilometrů jediný strom ani stín. Jediný vítr vznikal tak, že jsme jeli, takže jsme nemohli ani zastavit. Když jsem viděla strom, šla jsem ho obejmout!“ vzpomíná Markéta. 

„Trať byla mnohem náročnější, než jsme čekali. Když jsme pak na trati navíc zůstali téměř sami, ztratili jsme i motivaci někoho porazit,“ dodává Adam. Závod přesto nevzdali. Přestože několikrát chtěli. „Bylo to ale většinou v místech, kde to nešlo. A když jsme pak přijeli do města, přišlo nám to jako škoda, když už jsme to přežili,“ usmívají se.

Zřejmě největším šokem však pro oba extrémní cyklisty byla monotónní jednotvárnost krajiny, kterou projížděli. „Po několika dnech nám došlo, že takhle ty země vypadají. Přišlo mi apokalyptické, že si lidé rozprodali zem a navzájem se omezili na prostor, který si koupili. Uvěznili se ve vlastním prostoru,“ popisuje Markéta. „Na venkově není místo, kde zastavit nebo přespat. Všechno někomu patří.“

Přítomný okamžik

Byť se to z jejich slov na první poslech nezdá, závod jim toho oběma dal hodně. „Člověk má čas přemýšlet, utřídit si myšlenky a vyřešit si v hlavě staré záležitosti. A najednou jede, na nic nemyslí, všechno plyne a ocitnete se v přítomném okamžiku,“ popisují. 

„Po cestě jsme změnili pohled na svět. Klasický pohled je, že je Amerika skvělá a má toho hodně co nabídnout. Ona je. Ale pak jsou tam také obrovské plochy, které člověku nedají vůbec nic. A člověk si říká, jak je naše vlastní země krásná a jak velkou nabízí lidem svobodu.“