Alžběta II. provedla Británii sedmi dekádami společenských změn, byla absolutně oddaná. Od Karla III. se dají očekávat změny, míní politolog Bičan

9. září 2022, aktualizováno

Jaké změny očekává Velká Británie po smrti královny Alžběty II., která zemi provedla sedmi turbulentními dekádami? V čem se nastupující král Karel III. liší od své matky a jaká témata může během vlády vznést? Co stojí za popularitou, kterou panovnice získala i v České republice? Hostem Vladimíra Kroce byl politolog a odborník na politické dění ve Velké Británii Marek Bičan.

Poslechněte si

Robert Lacey: Koruna

Fascinující příběh britské královské rodiny čte Helena Dvořáková. Do 6. října máte všech 10 dílů zdarma k poslechu na mujRozhlas.

Fascinující portrét nejdéle vládnoucí britské královny
Přehrát

Ve věku 96 let zemřela britská královna Alžběta II. Za svého panování od roku 1952 zažila 15 premiérů a premiérek, kteří se vystřídali v Downing Street, sedm papežů ve Vatikánu, 13 amerických prezidentů a šest různých filmových představitelů agenta 007, Jamese Bonda. Jaká éra její smrtí končí?

Končí éra, ve které měla Británie obrovské impérium, byť Indii byla udělena nezávislost v roce 1947, tedy pět let před nástupem jejího veličenstva královny Alžběty II. na trůn. Byla to éra, kdy Británie byla jednou ze tří světových velmocí, ačkoliv o něco menší. V roce 1997, kdy byl Hongkong předán zpátky Číně, nastal symbolický konec britského impéria, a ona provedla zemi, byť nikoli z Downing Street, ale z Buckinghamského paláce, z tohoto světového postavení do moderní kosmopolitní země a Británie se za její vlády obrovským způsobem proměnila.

Čtěte také

Co se ale fakticky mění? Královna do politiky zasahovala spíš výjimečně.

Královna do politiky zasahovala velmi omezeně, respektive takřka vůbec. Samozřejmě nevíme, co se děje na každotýdenních audiencích s jednotlivými premiéry a premiérkami, ale královna obecně pojímala svoji roli velmi neaktivisticky.

Oproti tomu její syn, současný král Karel III., některá témata, například ekologii, dost prožívá a zabývá se jimi. V tomto směru bude asi aktivnější, což už dokázal, když si během vlády New Labour v letech 1997 až 2010 korespondoval s některými ministry a právě tata témata se snažil otevírat. To se zjistilo až relativně nedávno, několik let poté, co k tomu docházelo, a komentátory a ústavními experty to bylo vnímáno jako něco, co v britském systému rozhodně není obvyklé, a vlastně je i nežádoucí. Tendence té instituce ke kontinuitě je obrovská, ale lze očekávat, že k určitým změnám dojde, respektive může k nim dojít.

Máte pocit, že Karel III. bude mít tendenci víc vstupovat do politiky?

On měl tyto tendence v určité fázi svého života, což souviselo i s jeho osobním životem a vztahem s Camillou, bývalou vévodkyní z Cornwallu, nyní královnou manželkou.

Poté, co si Camillu vzal za manželku, ho jeho přátelé a komentátoři a komentátorky zabývající se britskou monarchií a jejím fungováním začali popisovat jako šťastného člověka, který je daleko spokojenější, daleko více se stabilizoval. Jeho věk také hraje určitou roli, je mu 73 let, je to vůbec nejstarší princ z Walesu, který se stal králem, takže lze očekávat, že už tak aktivní nebude. 

Na druhou stranu, Alžběta II. byla výjimečná v tom, že žádným způsobem nezasahovala do politiky, což před jejím nástupem na trůn v roce 1952 u jejích předchůdců nebylo moc obvyklé.

Čtěte také

Čím si zasloužila respekt většiny národa?

Absolutní oddaností té instituci. Službu veřejnosti vnímala jako absolutní hodnotu, která často stála i před rolí matky. Královna se do svých povinností vrhla v době, kdy její starší děti, princ Charles a princezna Anna, vyrůstaly a když byly velmi malé, a jako mladá žena byla relativně nervózní a nejistá, takže se snažila dělat všechno na více než 100 %. To je služba veřejnosti, stejně jako neuvěřitelná stabilita.

Ačkoliv nebyla aktivní politickým hráčem, provedla Británii obdobím Suezské krize v roce 1956, což byl obrovský debakl pro Velkou Británii, vlastně takové přiznání, že není schopna mít nezávislou zahraniční politiku, respektive že si nemůže dovolit nedělat nic, s čímž by nesouhlasily Spojené státy americké.

Alžběta II. nastoupila na trůn v době, kdy Británie byla jedním z trojlístku velmocí určujících chod světa, a právě v roce 1956 následovalo vystřízlivění, stejně jako velmi turbulentní společenská změna v 60. letech, které se v britské historiografii říká Swinging Sixties, tedy úplná změna společenské struktury.

Potom provedla zemi i velmi důležitými modernizačními reformami Roye Jenkinse, ministrem vnitra ve vládě Harolda Wilsona, kdy došlo k reformě rozvodů, přestala se určovat tzv. guilty party, tedy kdo je z rozvodu vinen, nebo byla dekriminalizována sodomie pro muže více než 21 let věku.

Následovala velmi turbulentní 70. léta, která byla rámována ropnými šoky, Jomkipurskou válkou a v Británii se střídali často premiéři, ekonomická situace byla velmi špatná a společenská koheze erodovala. Během thatcherismu, éry 80. let, Británie opět prošla změnou a modernizací, přeorientovala se z průmyslové ekonomiky na ekonomiku, která stojí primárně na službách.

90. léta se všemi svými průvodními jevy na světové scéně byla také náročná, následoval nástup milénia. Alžběta II. pomohla Británii stabilizovat a právě svým výkonem ve funkci neustále poskytovala Britům stabilitu. Výrazným způsobem sjednocovala zemi, i když společenská situace byla napjatá, ostatně tomu bylo tak i během epidemie covidu.

Jak si vysvětlujete značný zájem české veřejnosti o královnu, když jindy o dění v ostrovním království není přílišný zájem?

Alžběta II. byla pravděpodobně nejznámějším člověkem na planetě, možná na stejné úrovni byl ještě americký prezident. Ale doslova každý ví, kdo byla Alžběta II. Bylo to dáno délkou její vlády a její osobností, svým způsobem i jejím určitým stylem. Když se scházely královny a králové, ona nad nimi čněla, byť nebyla moc vysokého vzrůstu, ale tím specifickým stylem, kostýmky v pastelových barvách, velmi vybraným chováním a dodržováním tradičního protokolu.

Já jsem původně z Brna a pamatuji si, jak moji vyučující na fakultě vykládali o tom, jak v polovině 90. let navštívila královna Českou republiku a společně s prezidentem Václavem Havlem navštívila i Masarykovu univerzitu a Ústavní soud v Brně. Celé město bylo plné a lidi byli nadšení, což se v našem republikánském zřízení může jevit jako něco trochu netypického.

Na druhou stranu máme tendenci si vybírat prezidenty ve skoro až královském duchu, také dlí na Hradě a projektujeme si do nich možná podobné pocity. Posledními důvody jsou i to, že díky angličtině je o Velkou Británii obrovský zájem i v kulturním smyslu, a v souvislosti s Brexitem je velmi detailně pozorována.

Jak nástup Karla III. na trůn poznamená pohled Britů na monarchii? Co se dá očekávat od uspořádání Commonwealthu? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Vladimír Kroc , vpl

Související