Alena Šrámková

Moderátor Václav Žmolík se jí ptal, jak se vlastně ve značně mužském prostředí prosadila. Alena Šrámková připouští, že to bylo složité. „Žena si toho nesmí všímat a musí pracovat,“ domnívá se. Přitom talent podle ní nehraje velkou roli. „U svých studentů se snažím vzbudit zájem o disciplínu, protože myslím, že ani já jsem neměla talent,“ nastiňuje.

„Důležitá je procítěnost, která trvá dlouho a člověk se s ní musí mazlit. Navíc jde i o vážnost a jakousi monumentalitu stavby,“ vysvětluje. Dobrou stavbu pak vidí jako něco víc než jen věc vyhřezlou z talentu. Jen práce a soustředění člověku napoví, jak je stavba dobrá. Architektura je tedy z pohledu Aleny Šrámkové spíše výsledkem práce než náhlého nápadu. „Když mě něco napadne a moc se mi líbí, tak to obvykle musíme vyhodit, protože je to podezřelé,“ říká s úsměvem.

Spokojená je Alena Šrámková především s budovou, kterou právě dokončuje, tedy s tou, v níž bude sídlit Fakulta architektury ČVUT. „Jde o vyzrálou záležitost,“ potvrzuje. Kromě ní je spokojená s již zmíněnou budovou v Praze na Můstku.

Vzápětí však připomíná, že spousta budov vznikala spoluautorstvím. Jak se jí spolupracovalo s týmem kolegů? A kdy se cítila v architektuře nejsvobodněji? I na tyto otázky odpověděla Alena Šrámková. Její odpovědi si můžete poslechnout v audio záznamu rozhovoru.

Záznam celého rozhovoru s Alenou Šrámkovou a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.