Výhody a nevýhody velkých alpských lyžařských center

V údolní stanici lanovky v salzburském Wagrainu je po čtvrté hodině odpolední veselo. Lyžaři, kteří se sjeli do údolí z okolních kopců, tu v baru popíjejí a oslavují další den bez úrazu. Tradiční polyžařská zábava po sjíždění vrchů za doprovodu hudby a alkoholu je pro mnohé návštěvníky velkých lyžařských středisek, jako je například salzburské Amadé, nezbytnou součástí dovolené.

Jak podotýká Rupert Baumann, ředitel společnosti, která lanovky provozuje, jeho středisko má z hlediska velikosti skutečně co nabídnout: "V celém Amadé máme dohromady 860 kilometrů sjezdových tratí a 270 lanovek a vleků. Pro turisty je to výhodné, na jednu permanentku mohou lyžovat ve všech střediscích. Když je špatné počasí, nebo vás to na jednom místě nebaví, jednoduše můžete přejet jinam a netratíte peníze."

Velká střediska nabízejí velký výběr, čehož pochopitelně využívá množství lyžařů. Na kilometrech širokých sjezdových tratí sice přítomnost davů znát není, i přesto ale část klientely raději vyhledává i jiné kvality.

Jak říká Herbert Hohensinn, majitel jednoho z penzionů ve vesnici Mauterndorf v Lungau, v menších střediscích vládne zcela odlišná atmosféra: "Mauterndorf je stará vesnice, která vyrostla kolem středověkého trhu, a ještě dnes normálně funguje - máme tu staré útulné hostince, pracují tu řemeslníci, malé firmy. Je tu prostě život. Například v nedalekém Obertauernu, což je jedno z velkých středisek, jsou jen obří hotely, je to doslova průmyslové město orientované pouze na zahraniční turisty."

Do Mauterndorfu i do celého Lungau přijíždějí podle Herberta Hohensina hlavně rodiny s dětmi, což má prý i jisté nevýhody. Když je normální školní vyučování, není úplně jednoduché sehnat dost hostů. Ať už ale člověk nahlédne do velkého nebo menšího střediska, jedno je patrné na první pohled - ze sjezdového lyžování se v posledních dvaceti letech stala masová zábava, v níž se točí velké peníze.

A kde příčiny obliby sjezdování hledat? Otázka pro Thomase Woldricha z Lyžařského svazu v Innsbrucku: "Měli bychom rozlišovat mezi tím, z jakých důvodů lyžují Rakušané a z jakých turisté, kteří do Rakouska přijíždějí. Z kulturního hlediska existují velké rozdíly. V Rakousku má lyžování dlouhou tradici, je součástí národní identity. Oblibu sjezdového lyžování lze přičíst rozvoji vleků a lanovek, je tu mnohem více sjezdovek než běžeckých tratí. A pak jsou tu také psychologické momenty - rychlost, relativně snadná dosažitelnost právě díky vlekům, nové technologie ve výrobě lyží. Navíc je to sport, který má ještě stále poměrně vysokou prestiž."

Mnozí kritici namítají, že se z Alp postupně stává jedno velké hřiště, kde jde spíše než o přírodu o společenskou povinnost ukázat se alespoň jednou ročně vyzbrojen nejnovějším modelem lyží, svršků a dalších sportovních náležitostí. Právě to je podle ekologa Josefa Essla z insbrucké větve Alpského spolku důvod, proč mnoho lidí začíná vyhledávat alternativní formy zimní turistiky - na stráních rakouských Alp například stále častěji narazíte na skialpinisty, kteří dávají před lanovkami přednost pěšímu výstupu na lyžích a následnému sjezdu volnou přírodou.

"Mnoho turistů říká, že už se na masovém konzumování hor nechtějí podílet. Problém je v tom, že na to samotný průmysl nereaguje. Jde tu jen o čirý obchod. Ale co také mohou hoteliéři dělat jiného, když do svých podniků investovali velké prostředky a teď potřebují peníze vydělat a obsadit všechna lůžka? Příroda jako taková jim samozřejmě v takové situaci může být ukradená. Je to tvrdý byznys a v takové chvíli je pro ně jednoduše účel světí prostředky," podotýká Josef Essl. Podle něj je největším rizikem to, že infrastruktura pro zimní turistiku vybujela v Rakousku, kromě jiného, i díky podpoře politiků, příliš překotně a bez dlouhodobějších plánů.

Spokojení lyžaři, kteří se konečně dočkali sněhu, nad hořekováním ekologů zřejmě mávnou rukou, masovou popularitou sjezdování zřejmě hned tak něco neotřese. Pokud tak neučiní sama příroda: jestli se bude povrch planety dále ohřívat, mohla by se totiž podle některých odborníků sněžná hranice posunout o několik set metrů výš i v Alpách a oblíbený sport by za pár desítek let mohl z alpských strání docela zmizet.