Samostatná československá měna přečkala dobu německé okupace i několik měnových reforem. V podobě české koruny funguje spolehlivě i dnes, navzdory tomu, že se Česko zavázalo převzít euro.
Ministr financí Alois Rašín po první světové válce usiloval o to, aby měnovou stabilizaci potvrdilo vyjádření koruny ve zlatě, což bylo v té době cílem všech hospodářsky vyspělých evropských zemí. Koruna se stala zlatou měnou v roce 1929 a ve 30. letech patřila k nejstabilnějším v Evropě.
Změnu přinesla německá okupace v březnu 1939, kdy koruna přestala být samostatnou měnou. Po válce, když se peněžní systém zbavil říšských marek, maďarských penge a dalších měn, prošla československá koruna první reformou. Došlo k ní v listopadu 1945.
Československá měnová reforma z roku 1953 byla představiteli komunistického režimu prezentována jako opatření proti zbohatlíkům. Ve skutečnosti na ni doplatili všichni, kdo měli alespoň nějaké úspory.
„Pět set korun bylo vyměňováno za pět set korun československých, tedy Kčs. Ostatní peníze byly přesunuty na vázané vklady. Mělo se tak zajistit omezení množství peněz v oběhu, a tím také jejich inflace,“ říká Jakub Kunert, archivář České národní banky.
Měnovou reformu v roce 1953 chtěl komunistický režim utajit. Prezident Zápotocký ubezpečoval, že žádná nebude, ale došlo k ní hned druhý den. „Chtěla jsem, aby rodiče také něco koupili, ale oni tomu nevěřili. Krámy byly plné lidí, kteří kupovali všechno možné, jenom aby ty peníze utratili,“ vzpomíná jedna z pamětnic.
Komunistická vláda se chtěla reformou mimo jiné vypořádat s potravinovými lístky, zastavit černý trh a také snížit poměr poptávky vůči chudé poválečné nabídce. Reforma vyvolala mezi obyvateli obrovskou vlnu odporu. Dvacetitisícové povstání v Plzni bezpečnostní složky a vojáci potlačily silou.
„Výměna peněz do určité částky probíhala v poměru 1:5, nad tuto částku už to bylo ale 1:50, což vedlo k významnému snížení životního standardu obyvatel,“ konstatuje Jakub Kunert.
Rozdělení federace v roce 1993 znamenalo konec československé koruny. Brzy bylo jasné, že měnová unie nebude fungovat. Československé bankovky se proto začaly kolkovat českými kolky.
Vzpomínáte? Bylo to právě před dvaceti lety, kdy byla za rozdělením Československa nakreslena pomyslná tečka. Češi a Slováci se 8. února 1993 probudili každý s vlastní měnou. „Dostali jsme se tenkrát do vleku událostí,“ vzpomíná Pavel Kysilka, bývalý šéf České národní banky a muž, který stál u měnové odluky.
„Když kolkujete bankovky, tak je zároveň stahujete z oběhu – okolkujete je a schováte do sejfu,“ vysvětluje Pavel Kysilka, tehdy viceguvernér ČNB, který měl odluku na starosti. „Když jsme přesvědčili českou politickou reprezentaci, že je potřeba co nejrychleji provést měnovou odluku, odjel jsem do vládní vily v Trenčianských Teplicích a celou noc jsme připravovali její scénář. Věděl jsem, že v Česku hotovost vydrží ještě asi jeden nebo dva týdny v únoru, a tak jsem Mečiarovi navrhl, že odluku provedeme v pondělí 8. února.“
Lidé měli čtyři dny na to, aby si československé peníze vyměnili za stejné, okolkované, a tedy už české koruny. Ty pak časem nahradily české bankovky. Mají vysokou výtvarnou úroveň, stejně jako některé předválečné československé peníze.
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
