Ženy ve vězení: Vánoce ve znamení stesku po dětech

23. prosinec 2019

Nejnáročnějším obdobím pro ženy ve vězení jsou Vánoce a Nový rok. O Vánocích odsouzené nejvíce teskní po dětech a rodině. Pokračuje Iveta Demeterová, která si povídala se ženami ve Velkých Přílepech.

Ženská věznice jako místo vypjatých emocí. Vězenkyně si tu odpykávají tresty za krádeže, maření výkonu úředního rozhodnutí, podvody nebo neplacení výživného. Dohlíží na ně několik desítek dozorců, věnuje se jim psycholog, vychovatelé a speciální pedagogové. Během adventu zde ale převládají emoce a stesk po rodině.

„Já tu jsem za krádež. Dostala jsem 23 měsíců. Toto jsou mé druhé Vánoce tady,“ říká odsouzená Lenka, matka čtyř dětí a babička roční vnučky. Do výkonu trestu se dostala kvůli svému příteli, kterého nadmíru finančně podporovala. Trest jí končí v příštím roce.

Vánoce v roce 2020 už budete doma?

„Konečně. Se svojí rodinou a mojí novou vnučkou. Ano, budu doma.“

Další 24 letá žena je ve výkonu trestu za krádeže. I jí končí trest v následujícím roce:

Máte už nějaké plány? Přemýšlíte o tom, co budete dělat?

„Ano. Chci si najít práci, vzít si děti a žít normální život.“

Kolik máte dětí?

„Čtyři.“

A kde v tuto chvíli jsou?

„Dvě mám u maminky a ty další dvě mám od sebe.“

Takže jste dala dvě děti k adopci?

„Ano.“

V rámci možností!

Vánoce v odloučení od rodiny. Smutek a stesk. Vězenkyně si ale také musí zvyknout na specifická pravidla ve vězení a usměrnit své chování. To není jednoduché.

„Kdyby mi venku někdo něco řekl, tak mu prostě odseknu a jdu pryč. Ale tady to nejde. Tady se to nevyplatí být drzá, když chcete jít domů za dětma. Prostě sklopím hlavu a jdu dál. Naučila jsem se, že být drzá se nevyplácí.“

Máte čas přemýšlet o tom, co bude, až budete doma?

„U mě se nic nezmění. Já jsem venku vedla normální život. Nefetovala jsem, deset let jsem žila ve Velké Británii. Vlastně jsem ani nevěděla, že mám nastoupit k výkonu trestu. Hledal mě soud, tak jsem se přijela zeptat z jakého důvodu a oni mě sebrali.“

Za co tu jste?

„Za krádeže, paragraf 205.“

Jak si s děvčaty připravíte vaše první Vánoce ve vězení?

„Budeme dělat chlebíčky. Cukroví tady dostaneme, stejně tak ovoce, salámy, sýry. Dále máme možnost doobjednat si vajíčka nebo majonézu. Pak si na pokoji sedneme, rozdělíme si, co kdo nakoupí. V rámci možností!“

Odkud dostáváte suroviny?

„Něco si můžeme objednat. Ty, které se chovají dobře, mohou dostat z domova balíček.“

Máte možnost si cukroví upéct, nebo smíte dělat jen nepečené cukroví?

„Obojí. Můžeme si napéct, na patře máme i vařič, anebo nepečené.“

Děvčata si mohou na pokoji udělat vánoční pohodu, nebo jen každý sám?

„Určitě. Záleží na tom, která odsouzená chce Vánoce slavit. Musí se spolu domluvit, jestli vůbec o tu vánoční atmosféru stojí. Mají i domluveno udělat si menší výzdobu tak, aby ty Vánoce vypadaly alespoň troch, jak jsou zvyklé,“ říká vychovatelka z věznice Velké Přílepy, která s odsouzenými pracuje na vánočních přípravách.

Smutek a stesk

Kolikáté Vánoce tu teď trávíte?

„Tady poprvé.“

Takže už jste je slavila ve výkonu trestu někde jinde?

„Ano.“

Máte z 24. prosince obavy?

„Ano. Ostatně jako pokaždé když jsem ve výkonu trestu.“

A pokolikáté už jste ve výkonu trestu?

„Po třetí.“

Když to bylo poprvé, určitě jste si řekla, že už se za mříže nevrátíte. A asi i podruhé. Co si říkáte teď?

„Říkám si to samé. Že už je to naposledy.“

Můžu se zeptat, za co jste ve výkonu?

„Za krádeže. Vždycky to bylo za krádeže.“

Vy už máte tuto vánoční zkušenost odžitou. Určitě to na vás ale i tak padá…

„Ano. Chybí mi děti a vůbec celá rodina.“

Kolik máte dětí?

„Dvě.“

V tom je asi možná ten největší trest, že na Štědrý den budete bez dětí a bez svých blízkých.

„Ano.“

Vy svoji rodinu máte v srdci. Kolem sebe ale teď máte holky, se kterými sdílíte každý den. Máte tu nějakou kamarádku, které se můžete svěřit? Navazují se tu lehce přátelské vztahy?

„Někdo vám sedne, někdo ne. Ale snažíme se v rámci patra bavit se se všemi a nedělat si naschvály. Každá z nás tu ale má někoho, komu se může takzvaně vybrečet na rameni.“

Ženy ve výkonu trestu mají možnost vyrobit malé dárky pro své blízké. Pokračuje vychovatelka věznice Velké Přílepy:

„Vytvářejí hračky, oblečení, atd. Venku na chodbě máme nástěnky s fotkami z různých aktivit, nebo z divadla.“

Děti to bez mámy mají těžké

Jak to doma vysvětlují vašim dětem, že jste pryč?

„Ty větší to vědí, ale tomu malému jsem řekla, že tady pracuju.“

Jak to máte vy?

„Moje děti vědí, jak to je. Už tomu rozumí.“

A u vás?

„Moje děti to ví a je jim to líto. To kde jsem, neříkají třeba ve škole, protože se za to stydí.“

Vy tedy od dětí víte, že jsou ve škole negativní reakce na to, že je maminka někde pryč.

„Ano, hodně negativní. Můj syn se teď kvůli tomu ve škole pošťuchoval. Nějak jsem mu to vysvětlila, tak to snad už zvládá. Chodí kvůli tomu na psychiatrii.“

Nacházíte se daleko od domova, daleko od svých blízkých. Je tu ještě něco, co vás drží nad vodou?

„Mám tu třeba holky, které znám zvenku. Mám se na koho obrátit, podrží mě. Anebo některé vychovatelky, dávají nám rady.“

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.