Záhada Turínského plátna

O pravosti relikvie, do níž jako by se otiskla podobizna vousatého muže středního věku, se pochybovalo už mnohokrát, nejvíce po radiokarbonových testech, které stanovily, že plátno vzniklo ve středověku. Co budí skepsi tentokrát?

Záleží na způsobu, jakým se tká plátno? Někdy prý ano, a zpropadeně. Prý se tak může odhalit slavný falzifikát. Ale k věci...

Archeologové prozkoumali jeden pozůstatek starého Jeruzaléma, skalní hrob na bývalém hřbitově zvaném Pole krve, na němž se prokazatelně pohřbívalo v době, kdy žil a byl ukřižován Ježíš Kristus.

V hrobě se našly lidské pozůstatky zahalené do plátna, či, lépe řečeno, do jeho zbytků. Je jisté, že plátno i pohřeb sám pochází z Kristovy doby. Proto by se struktura plátna měla silně podobat struktuře takzvaného Turínského plátna, pokud je ovšem pravé, o čemž odborníci pochybují.

Tkadlec, který zhotovil plátno, jehož fragmenty byly nalezeny na zmíněném Poli krve, tkal mnohem méně důmyslně než autor Turínského plátna. Vědci se přitom kloní k názoru, že pro první století byl typický právě tkací styl, který je zdokumentovatelný na nově objeveném plátnu z Pole krve.

Můžeme samozřejmě namítnout, že Ježíš mohl být pohřben do plátna neobvyklého a luxusního. Vždyť ho nechal do své vlastní hrobky uložit Josef Arimatejský, bohatý muž. Bohužel, je tu mnohem důvěryhodnější protinámitka. V onom plátnu na Poli krve nebyl v Ježíšově době uložen žádný prostý muž. Byl to velekněz či příslušník aristokracie. A toho by nezahalili do plátěného šuntu. Pro tento účel bylo nutné, jak by řekl pan Načeradec, prima zboží.

Do letité diskuse o pravost Turínského plátna promluví nepochybně ještě mnoho argumentů, takže ten, který povstal z Pole krve, není třeba brát jako konečný. Jestliže ho není radno zveličovat, neměl by se zároveň ani přehlížet. Plátno, ať pravé, či falzifikát, zůstane vždycky jen plátnem. A jeho nadměrné uctívání by zavánělo modloslužebnictvím.