Za neúspěchy při čtení může dědičnost, vědci to dokazují na testech DNA

10. duben 2017

Čtení patří k činnostem, s kterými se lidský mozek musel vypořádat až v několika posledních tisíciletích. Není to jednoduchá záležitost, protože při ní využíváme nervové obvody formované evolucí pro zcela jiné účely než čtení. Zdaleka ne každý se s tímto náročným úkolem zdárně popasuje.

Například dyslektici mají se čtením velké problémy. Ale i lidé bez této poruchy učení dosahují ve čtení velmi proměnlivých výsledků. Přitom zdatnost ve čtení je jedním z důležitých předpokladů pro úspěšné studium a přípravu na budoucí povolání. Problémy se čtením tak mají pro děti samotné i pro celou společnost poměrně vážné důsledky.

Důvody potíží malých čtenářů nejsou jasné. U dyslexie je jasně patrný vliv dědičnosti a to napovídá, že čtenářské schopnosti můžeme mít aspoň zčásti uložené v genech. Tým vedený americkým psychologem Robertem Plominem působícím ve Velké Británii na londýnské King´s College se pokusil prozkoumat dědičný základ čtenářských schopností žáků základních škol. Výsledky jejich výzkumu přináší vědecký časopis Scientific Studies of Reading.

Vědci z Plominova týmu využili data o dědičné informaci bezmála šesti tisíc dětí. Jejich DNA testovali pomocí tzv. DNA čipů schopných detekovat kolem 600 tisíc různých variant DNA. Porovnání výsledků analýz DNA s výsledky testů ve čtení, které žáci podstoupili ve věku 7, 12 a 14 roků, ukázaly, že dědičnost tu hraje významnou roli bez ohledu na jiné faktory, jako je ekonomické a sociální zázemí nebo celkové duševní schopnosti dětí.

Čtěte také

Rozdíly ve čtenářských schopnostech mezi žáky, kteří se svým genetickým „skóre“ dostali do první osminy pomyslného žebříčku dědičných předpokladů, a žáky, kteří se umístili v nejnižší osmině žebříčku, byly podobné, jako kdyby tyto děti dělily dva roky školní docházky.

Předchozí studie, které se snažily odhalit dědičné pozadí čtenářských schopností například porovnáním výkonů ve čtení u jednovaječných a dvouvaječných dvojčat, dovolovaly určit míru vlivu dědičnosti v populaci. Nový přístup Plominova týmu však otevírá cestu k odhadu čtenářských schopností u jednotlivých dětí.

„Budeme s to předem odhadnout, nakolik jsou děti odolné vůči problémům při výuce čtení. A budeme také schopni posoudit, jak moc jsou úspěšné různé metody nápravy těchto problémů,“ předvídá možnosti budoucího využití genetických testů Plominova spolupracovnice Saskia Selzamová.

Autoři studie doufají, že nám genetické skóre jednou umožní identifikovat a řešit problémy dětí se čtením velmi brzy, ještě předtím, než se naplno projeví během školní docházky.

autor: Jaroslav Petr
Spustit audio