Za Národním plánem obnovy není strategie, je to směs věcí, co měl kdo v šuplíku, říká ředitelka Hnutí Duha

Národní plán obnovy představuje kromě jiného poukaz na více než 170 miliard korun z evropských zdrojů. Využila vláda tuto příležitost ku prospěchu budoucích generací nebo spíš lepí díry ve státním rozpočtu? Jak se plán staví k české krajině a životnímu prostředí? Vladimír Kroc se ptal ředitelky hnutí Duha Anny Kárníkové.

Představa Ministerstva zemědělství o investicích do krajiny podle vašeho dřívějšího tvrzení neodpovídá odborným požadavkům a – jak už jste řekla – u většiny položek není ministerstvo schopno obhájit stoprocentní příspěvek k ochraně klimatu. Proč?

Za nás je to dlouhodobý problém, popsal jej už například i Národní kontrolní úřad, když se díval na to, jak probíhá takzvaný boj se suchem. My víme, že Ministerstvo zemědělství se tam snažilo prosadit investice, které dělá dlouhodobě. Jsou tam věci jako odbahňování rybníků nebo protipovodňová ochrana – a to systémem technických úprav, tedy betonováním koryt. Jsou tam i nějaká přírodě blízká opatření, ale v zásadě jsou to věci, které má ministerstvo dlouhodobě v šuplíku a snažilo se je do tohoto plánu uplatnit. Nejsou to opatření, která by byla šitá na míru ochraně klimatu. A tady myslím ministerstvo narazilo.

Čtěte také

Teď se to podařilo napravit?

Podařilo se to napravit poměrně šalamounsky a to tak, že do hry muselo vstoupit Ministerstvo životního prostředí se svými investicemi.

V tuto chvíli je to bezmála nějakých 200 miliard, z toho ale asi 172 miliard z evropských fondů. Jakým způsobem se teď bude licitovat, nebo jak bude probíhat jednání s Evropskou komisí?

Je potřeba si uvědomit, že na investicích, které tam byly ke 30. dubnu, ministerstva intenzivně pracovala minimálně 4-5 měsíců. Připravovala veškeré podklady, vysvětlovala, jak má vypadat investice, aby se dalo posoudit, jestli přispívá k ochraně klimatu nebo ne. Připravovala i vyhodnocení principu ‚neškodit‘, což je jedna z důležitých metodických věcí, která se v Národním plánu obnovy řeší. Tohle vše bude teď muset Ministerstvo životního prostředí velmi expresně dodat. Takže zatímco jiná ministerstva na to měla 4-5 měsíců, Ministerstvo životního prostředí teď bude muset zasednout a tohle vše připravit co nejdříve, protože je to hlavně na nich, jak rychle se dohodnou s Evropskou komisí, že skutečně jsou schopni těch 37 % (investic na ochranu klimatu – pozn. red.) dosáhnout.

Čtěte také

Schválený Národní plán obnovy kritizuje kromě ekologů také Hospodářská komora, podle ní směřuje poměrně málo peněz do digitální agendy, která by usnadnila podnikatelům administrativu. Také se Hospodářské komoře nelíbí, že plán nepočítá s podporou celoživotního vzdělávání. Sdílíte takové výhrady?

Jedním velkým problémem celého plánu – a na tom jsme se myslím shodli se zaměstnavateli, s odboráři i s organizacemi, které pracují v sociální oblasti – je, že ten plán není založený na nějakých strategických prioritách. Je to opravdu taková směs toho, co zrovna měl kdo v šuplíku, případně v některých případech i větších ambic. Ale tohle podle mě ukazuje, že je velice těžké naleznout shody. Pokud nemáte jasně daný strategický směr, pak pokud vám přijde padesát lidí a každý z nich chce tu svoji miliardu, je těžké dát něco smysluplného dohromady.

Jak funguje „climate tagging“, který má zaručit, aby 37 % investic z Národního fondu obnovy šlo na opatření na ochranu klimatu? Dokdy se musí Česká republika s Evropskou komisí o jeho podobě dohodnout? Poslechněte si celý rozhovor vedený Vladimírem Krocem.

autoři: Vladimír Kroc , jkh

Související