Z listů vyrábějí etiopští Dorzové střechy i chléb. Návštěvníkům nabízejí pálenku, látky i ozdravný tanec
Rastafariánství sice jako náboženské hnutí pochází z Jamajky, jeho zemí zaslíbenou je ale Etiopie. Někdejší černošský císař Haile Selassie, který prý odvozoval svůj původ přímo od legendárního krále Šalomouna a královny ze Sáby, je pro rastafariány uctívaný mesiáš. Podle císařova před-korunovačního titulu a jména – rás Tafari Makonnen – také rastafariáni odvodili své jméno. Vladimír Kroc se s jedním z nich setkal u kmene Dorzo v pohoří Gughe.
Dorzové jsou vyhlášení tkalci. Mladý rasta, který se nám představil jako Makonnen, je ale oblečen velmi po evropsku – v přiléhavém tričku, luxusních džínách, v kapse má poslední chytrý telefon a na nohou nové sportovní značkové boty.
Slušnou angličtinou nám vysvětluje, že „sloní domy“ se zdejším bambusovým chýším říká podle typického tvaru připomínající hlavu slona.
Dobytek jako topení
Jednoduchá stavba mívá až sedmi metrovou výšku a vydrží i sto let. Soustavná termití práce ji však postupně snižuje. Dům se dá i přestěhovat. Oplocená vesnička je sestavena z několika podobných chýší různého stáří, výšky a určení. Jedno z menších přístřeší prý aktuálně slouží Makonennovu bratru s manželkou jako útulna při líbánkách.
Nacházíme se ve výšce bezmála tří tisíc metrů nad pomyslnou mořskou hladinou a tak tu bývají noci chladné. Proto je v obytných chatrčích vítaná přítomnost dobytka, který interiér zadýchá.
Střecha i chleba z listů
Lehká konstrukce je pokryta listy banánovníku habešského. Čas od času – asi tak jednou za dvacet let – se musí střešní pletená krytina přeložit. Listy ensetu, kterému se také říká nepravý banánovník, mají ale vícero užití: domorodci z nich pletou rohože a vyrábějí pevná vlákna.
Dorzské ženy z nich připravují zdejší typický chléb Kocho. Nejprve nastrouhají tuhou dužinu ensetu, kterou uhnětou spolu s kvasnicemi do těsta, to uloží do listů a buď nechají zahrabané v zemi nějaký čas fermentovat, nebo ho rovnou upečou na mitadě – plotýnce, na které se tradičně vyrábí placka injera.
Pálenka a ozdravný zpěv
Rastafarián Makonnen nám nabízí zdejší pálenku, podle našeho odhadu anýzovku, která rychle stoupá do hlavy. Přípitek provází něco jako bohatýrské jódlování…
Je to rafinovaná strategie, protože turisté mají sklon pak více utrácet za rukodělné výrobky vesničanů. Ať už jde o keramiku, drátěné ozdoby nebo pestrobarevné šály, šátky či přehozy. Zatímco ženy se specializují na spřádání vlny, samotné tkaní je doménou mužů.
Čtěte také
Před rozloučením nám Makonnen připraví dojemné překvapení: svolá zdejší folklórní pěvecký soubor, který předvede ozdravný rituál, jakousi hudební modlitbu za uzdravení našeho kamaráda vozíčkáře. Jirku za tím účelem k jeho zřetelné nelibosti navlečou do kůže jakési šelmy a na hlavu mu nasadí cosi jako čelenku.
Zpěvavé zaříkávání pestře oděných žen různého věku, které vytvořily kolem našeho kamaráda kruh a ruku v ruce se rytmicky komíhají, působí mysticky, avšak kýžený účinek se nedostavil.
