Svěrák: Všichni jsme cítili, že po Láďově odchodu už nikdy nebude Divadlo Járy Cimrmana celé

„Láďa se necítí dobře. Ztrácí na váze a z očí lze vyčíst, že trpí. Ale nepřestává hrát a doufat, že nemoc překoná.“ 12 let staré zápisky Zdeňka Svěráka už jsou psány jiným perem než ty z roku 1966. A všechny jsou věnovány Ladislavu Smoljakovi. Přestože byl divadelní autor a režisér vážně nemocný, divadlem žil – jezdil na zájezdy, hrál 15krát za měsíc, a dokonce zkoušel novou hru v Divadle Na Zábradlí.

Čtěte také

Děti cimrmanologů v Radiocafé. Podívejte se na exkluzivní besedu na Radiožurnálu!

„Doktor Bouzek soudí, že práce na jevišti mu i v tomto zbědovaném stavu pomáhá. Překvapuje nás, že Láďa je schopen odehrát komedii, aniž by si diváci všimli jeho indispozice.“

Seminář, zdánlivě snadnější úkol, ale neudýchá. „Stalo se pravidlem, že jeho přednášku přečetl někdo jiný a Láďa nastoupil až do hry,“ pokračuje Zdeněk Svěrák.

A tak tomu bylo až do 27. května 2010, kdy si Ladislav Smoljak zahrál naposledy. Pouhých 9 dní před smrtí.

„Když jsem ho 3. června navštívil v kladenské nemocnici, u lůžka byly všechny čtyři jeho děti. Láďa byl zesláblý, ale duševně v pořádku. Ukázalo se, že nepřestává sledovat politiku a vítá každou veselou řeč. Poslední, co mi na rozloučenou sdělil, bylo ujištění, že si brzy od každodenního hraní odpočinu, protože mě za deset dní vystřídá. Nevystřídal,“ vzpomíná Zdeněk Svěrák.

Tři nováčci

Čtěte také

Miloň Čepelka v Aktu nemá k sobě rovného, říká autor fotoknihy Cimrmani. Který z divadelníků na každé fotce „spí“?

Tři roky po smrti Jiřího Šebánka odešel 6. června 2010 do pomyslného českého nebe i Ladislav Smoljak. Divadlo muselo snížit počet představení v měsíci, omezit hraní na zájezdech a některé role přeobsadit. Do souboru taky nastoupili tři nováčci – Vojta Kotek, Josef Čepelka nebo Miroslav Táborský.

„Všichni jsme cítili, že tato rána se nezhojí a že po Láďově odchodu už nikdy nebude Divadlo Járy Cimrmana celé. Ale na otázku, co dál, jsme našli jedinou odpověď: hrát.“

„Já myslím, že to funguje. Že po těch 55 letech jsme tak otrlí, že se z nás už stali opravdu herci. Je to takový speciální druh herectví,“ směje se Petr Brukner.

Neustále vyprodáno

Herci Divadla Járy Cimrmana kočovali snad ve všech českých divadelních sálech, zahráli si v Národním divadle i na Pražském jaru. A neustále mají vyprodáno.

„Hry, které jsme napsali, pořád ještě odmítají stárnout s námi a do hlediště chodí diváci, kteří nebyli na světě, když jsme je vymýšleli. Chceme u toho zázraku být, dokud se koná,“ uzavírá Zdeněk Svěrák.