Z deníku Zdeňka Svěráka. Poslechněte si exkluzivní nahrávky přímo od autora

Vypravila se celá vesnice. Zatleskala, ale úspěch jsme neměli, přiznává Zdeněk Svěrák. Jaká bizarní vystoupení soubor zažil?

Stálých scén v Praze vystřídalo Divadlo Járy Cimrmana za svou víc než půlstoletou existenci pět. Kolik ale navštívilo kulturních domů a divadel v menších městech a vesnicích, už asi nikdo nespočítá. I zápisky z cest kočujícího souboru obsahuje deník Zdeňka Svěráka, do kterého si zaznamenává historii divadla.

„Jak to letí! S šedinami na hlavě neseme Cimrmana do desáté sezóny!“ Zaznamenal si Zdeněk Svěrák v roce 1976. Soubor měl za sebou neradostnou éru bez stálé scény a místo pro dospělé diváky hrával po studentských klubech. Nejčastěji na Strahově, v Řeznické anebo v Brně.

Vždy vyprodáno

Záběr z představení Dlouhý, Široký a Krátkozraký

V polovině sedmdesátých let se pak herci s kulisáky konečně zabydleli v Braníku, tam zůstali až do roku 1983. „Přes prázdniny nám vymalovali sál, dali první řady sedadel, kluci technici dělali brigády a zařídili jeviště tak, že tady můžeme hrát pohádku Dlouhý, Široký a Krátkozraký i Němého Bobše. Do šatny chodíme přes dvorek,“ píše Zdeněk Svěrák.

Výroční sezóna byla podle jeho zápisníku po všech stránkách klidná: „Soustředili jsme se na hraní doma – 165x, Na zábradlí – 25x a na zájezdech – 101x.“

Zájezdů bylo na takzvaných divadelních fermanech, neboli měsíčních plánech, čím dál víc. Divadlo začalo pravidelně hostovat jak ve velkých městech – v Brně, Ostravě, Plzni, Hradci Králové nebo Jablonci nad Nisou –, tak v zapadlejších kulturních domech. Vždycky bylo ale vyprodáno. V sedmdesátých a osmdesátých letech třeba soubor pravidelně zajížděl do středočeské Otročiněvsi.

Členové Divadla Járy Cimrmana v obci Liptákov

Kuriózní vystoupení

Některá vystoupení byla ale tak bizarní, že si je Zdeněk Svěrák nezapomněl zaznamenat.

„Do kroniky patří naše kuriózní vystoupení ve vsi Dobříč, v jejímž kulturním domě jsme sehráli odpoledne a večer Posla z Liptákova. Místní činovníci pojali odpolední představení jako dětské a my s bolestí u srdce hráli pro malé diváky, kteří nedosáhli ze židlí nohama na zem,“ stojí v deníku.

Řekli jsme kulturnímu referentu – učiteli –, že to je nemyslitelné. Že to ty děti nemůžou vydržet. – ‚Ale vydrží. Ty vydržely horší věci,‘ řekl mi a otevřel lahev koňaku. Prý se nám po ní bude celá situace jevit jinak.“

A tak se hrálo. „Hráli jsme pro ty chudinky, držící pytlíky od buráků a slaných tyčinek. Neodešel nikdo. Jen jeden dospělý občan, a ten byl jen obrátit seno a zase přišel.“

Zemědělci jako by nevěřili, že ti podivní lidé z Prahy myslí ty věty ve hře Vizionář tak, jak by se jim asi chtělo rozumět.
Zdeněk Svěrák

„Večer se vypravila celá vesnice. Zatleskala, ale úspěch jsme neměli. Zemědělci jako by nevěřili, že ti podivní lidé z Prahy myslí ty věty ve hře Vizionář tak, jak by se jim asi chtělo rozumět. V tom bude ještě něco jiného, když to smějí hrát. Prostě jsme si nekápli do noty.“

Čtěte také

Taková představení už se neopakovala. Naopak – soubor si časem vybudoval síť měst a obcí, do kterých pravidelně zajíždí hostovat. A nejsou to jen velikáni jako Cimrmany milovaná Ostrava, stejně tak rád jezdí soubor třeba do Třebíče, Jevíčka na Malé Hané nebo do Husince v jižních Čechách.

autoři: Tomáš Maleček , vma
Spustit audio

Související

Nejnovější zprávy

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.