Vypravila se celá vesnice. Zatleskala, ale úspěch jsme neměli, přiznává Zdeněk Svěrák. Jaká bizarní vystoupení soubor zažil?

„Jak to letí! S šedinami na hlavě neseme Cimrmana do desáté sezóny!“ Zaznamenal si Zdeněk Svěrák v roce 1976. Soubor měl za sebou neradostnou éru bez stálé scény a místo pro dospělé diváky hrával po studentských klubech. Nejčastěji na Strahově, v Řeznické anebo v Brně.

Vždy vyprodáno

Záběr z představení Dlouhý, Široký a Krátkozraký|foto: Divadlo Járy Cimrmana

V polovině sedmdesátých let se pak herci s kulisáky konečně zabydleli v Braníku, tam zůstali až do roku 1983. „Přes prázdniny nám vymalovali sál, dali první řady sedadel, kluci technici dělali brigády a zařídili jeviště tak, že tady můžeme hrát pohádku Dlouhý, Široký a Krátkozraký i Němého Bobše. Do šatny chodíme přes dvorek,“ píše Zdeněk Svěrák.

Výroční sezóna byla podle jeho zápisníku po všech stránkách klidná: „Soustředili jsme se na hraní doma – 165x, Na zábradlí – 25x a na zájezdech – 101x.“

Zájezdů bylo na takzvaných divadelních fermanech, neboli měsíčních plánech, čím dál víc. Divadlo začalo pravidelně hostovat jak ve velkých městech – v Brně, Ostravě, Plzni, Hradci Králové nebo Jablonci nad Nisou –, tak v zapadlejších kulturních domech. Vždycky bylo ale vyprodáno. V sedmdesátých a osmdesátých letech třeba soubor pravidelně zajížděl do středočeské Otročiněvsi.

Členové Divadla Járy Cimrmana v obci Liptákov|foto: jaracimrman.ic.cz

Kuriózní vystoupení

Některá vystoupení byla ale tak bizarní, že si je Zdeněk Svěrák nezapomněl zaznamenat.

„Do kroniky patří naše kuriózní vystoupení ve vsi Dobříč, v jejímž kulturním domě jsme sehráli odpoledne a večer Posla z Liptákova. Místní činovníci pojali odpolední představení jako dětské a my s bolestí u srdce hráli pro malé diváky, kteří nedosáhli ze židlí nohama na zem,“ stojí v deníku.

„Řekli jsme kulturnímu referentu – učiteli –, že to je nemyslitelné. Že to ty děti nemůžou vydržet. – ‚Ale vydrží. Ty vydržely horší věci,‘ řekl mi a otevřel lahev koňaku. Prý se nám po ní bude celá situace jevit jinak.“

A tak se hrálo. „Hráli jsme pro ty chudinky, držící pytlíky od buráků a slaných tyčinek. Neodešel nikdo. Jen jeden dospělý občan, a ten byl jen obrátit seno a zase přišel.“

Zemědělci jako by nevěřili, že ti podivní lidé z Prahy myslí ty věty ve hře Vizionář tak, jak by se jim asi chtělo rozumět.
Zdeněk Svěrák

„Večer se vypravila celá vesnice. Zatleskala, ale úspěch jsme neměli. Zemědělci jako by nevěřili, že ti podivní lidé z Prahy myslí ty věty ve hře Vizionář tak, jak by se jim asi chtělo rozumět. V tom bude ještě něco jiného, když to smějí hrát. Prostě jsme si nekápli do noty.“

Čtěte také

Potlesk diváka a zatracení bolševikem. Hra Posel z Liptákova se psala těžko, vzpomíná Zdeněk Svěrák

Taková představení už se neopakovala. Naopak – soubor si časem vybudoval síť měst a obcí, do kterých pravidelně zajíždí hostovat. A nejsou to jen velikáni jako Cimrmany milovaná Ostrava, stejně tak rád jezdí soubor třeba do Třebíče, Jevíčka na Malé Hané nebo do Husince v jižních Čechách.