Z archivu Karla Kryla. Co skrývá zpěvákova pozůstalost?
Vystoupení s Gottem litoval. Po revoluci kritizoval Havla i způsob politické a společenské transformace
Srdečné přijetí po dvaceti letech doma v Československu i hodně velkých koncertů přinesla Karlu Krylovi svoboda začátku devadesátých let. Zpěvák ale všeobecné euforii nepodlehl. Podle svých dřívějších známých vyjádření mu vadil diletantismus a klientelismus elit i servilita médií, která přehlížela neduhy československé společnosti po roce 1989. Ze stejného důvodu odešel taky z Rádia Svobodná Evropa. I to zazní v posledním díle našeho seriálu „Z archivu Karla Kryla“.
A tím jsme pro dnešek a napříště hotovi. Co vám odtud popřát? Rovná záda, jasný pohled, myslící a kritický mozek, pár dobrých přátel, kteří ten pytel mouky v nouzi dají...
Čtěte také
„V těch posledních slovech Karla Kryla, které tedy vědomě zformuloval na rozloučení se svými fanoušky, jsou symbolicky shrnuty jeho kritické výtky k tehdejšímu způsobu politické a společenské transformace,“ vysvětluje poslední slova Karla Kryla v Rádiu Svobodná Evropa z 30. června 1991 historik Jakub Šlouf z Národního archivu.
1989
„Karel Kryl si uvědomoval ze svého života a zkušenosti se životem na Západě, že demokracie a demokratické zřízení není otázkou výměny vlády, ale že je otázkou vybudování sebevědomé, aktivní občanské společnosti,“ dodává.
Kromě toho Karel Kryl zpětně litoval třeba toho, že se nechal Václavem Havlem přemluvit, aby v prosinci 1989 vystoupil s Karlem Gottem na balkóně Melantrichu.
„Nebyl rád, že tímto vlastně legitimizoval tu normalizační větev československé kultury. Nicméně musíme si uvědomit, že právě tato gesta a tato spojení hrála primární úlohu v nějakém propojování exilových a domácích světů,“ podotýká Jakub Šlouf.
90. léta
Začátkem 90. let se taky proměnil Krylův vztah k Václavu Havlovi. Kritizoval hlavu státu za to, jakými lidmi se obklopovala. O Havlových poradcích mluvil jako o kamarile. A navíc se nikdy nesmířil s rozpadem Československa.
„Nebyl v té době úplně pochopen, byť většina jeho názorů, které tehdy připadaly společnosti, která žila sametovou euforií, podivné, se už v druhé polovině 90. let stala velmi rozšířenou a řada jeho stanovisek by byla později pochopena,“ vysvětluje.
Výstava „Ahoj občani!“
Výstava „Ahoj občani!“ bude přístupná symbolicky od 17. listopadu a kromě několika unikátních audio nahrávek, které jsme vám v tomto seriálu pustili, na ní uvidíte i desítky dalších unikátů z osobního archivu Karla Kryla.
„Toto je jedna ze dvou kytar Karla Kryla, které byly odkázány do Národního archivu. Na této je upevněn playlist z posledního koncertu. Vidíme, že tady posledním kusem je Demokracie, přičemž si ještě tehdy asi úplně nepamatoval pořadí jednotlivých slok. Takže tady má poznámky: Demokracie rozkvétá, prospívá, zavládla, panuje a dozrává,“ ukazuje Jakub Šlouf.
V pouzdře na kytaru vidíme taky panenku. „Tato menší panenka, která je háčkovaná nebo pletená, pochází od maminky Karla Kryla. Panenku dostal ještě s další panenkou, která byla v červeném provedení, poštou v době svého prvního sňatku v 70. letech na památku.
Když Karel Kryl zemřel, byla červená panenka uložena s ním do rakve. Tuto modrou máme dodnes v pouzdře od jeho kytary,“ uzavírá historik Jakub Šlouf.
Přeji vám lásku. Protože nenávist je averzem této ctnosti. Přeji vám pokoru bez područí. A ještě dobré svědomí, které vzniká nikoli špatnou pamětí, ale statečnou prací a vytrvalou pílí, poskládanou v lepších časech. A snad na slyšenou, byť na jiných vlnách. Mám vás rád.
Karel Kryl
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
