Xenofobie v Česku sílí, Romové opět míří do Kanady

12. červen 2009
Pod kůži

V Česku sílí xenofobie vůči Romům. Důkazem toho jsou nejenom stále častější pochody a demonstrace neonacistů, ale také nová emigrační vlna romských občanů do Kanady. Odborníci na extremismus soudí, že v tomto smyslu jsou skutečné problémy ještě před námi. Na vině je podle nich hned několik neřešených problémů - s neonacismem, se vznikem novodobých romských ghett a s integrací Romů do majoritní společnosti.

Do Kanady už letos odešla skoro tisícovka českých Romů. Na novou vlnu romské emigrace upozornil především případ Anny Polákové, vedoucí redakce romského vysílání naší stanice, která se také kvůli rasismu rozhodla z Česka odejít. Ale Romové neprchají do Kanady v masovém měřítku poprvé. Před 12 lety odešly z republiky dva tisíce Romů, a to ze stejného důvodu jako letos. Sami říkají - utíkáme před českým rasismem, nejsme tady kvůli sociálním výhodám.

Centrum kanadského Hamiltonu na období prosperity spíš vzpomíná, než že by ji prožívalo právě teď. Město, jeho ocelárny na březích Ontarijského jezera vzkvétaly v době těžkého a zpracovatelského průmyslu. Tomu odpovídá také architektura a trošku zašlý zevnějšek zdejších budov. Dva vysoké činžáky kousek od centra připomínají typicky české paneláky a čeština je běžným jazykem. Právě zde se usadila velká část českých Rómů.

"Pro všechny lidi je tady dobrá sociální jistota. Jsem tu 12 let od roku 1997. Přijela jsem jako první a jsem stále v Hamiltonu. Úřady jsou to tady perfektní a dá se s nimi jednat. Ani jsem tu nepracovala, dostávám důchod, státní byt, kde platím 142 dolarů. Kde bych na to v Česku vzala tolik peněz?" uvedla jedna z obyvatelek.

Ostatní Rómové vysvětlují, že je do Kanady netáhnou sociální dávky, které jako žadatelé o azyl dostávají, ale zkušenosti s českým rasismem. Otec dvou dětí je sice na mikrofon ochotný mluvit, ale chce zůstat v anonymitě. "Opravdu se nám tam stávají hrozné věci. Když jde člověk jednou po ulici a náhodou ho přepadne ho nějaký skin, tak si řekne: ,OK. Byl jsem asi ve špatnou hodinu na špatném místě.' S tím se člověk smíří, ale když se vám to stane podruhé, začnete nad tím bádat. A pak když jdete s manželkou do restaurace a vidíte tam ty pohledy a předsudky... Všichni víme, jak je to tam se zaměstnáním a tak dále," řekl.

Nedá nám to, abychom se nezeptali, kolik taková čtyřčlenná rodina na sociálních dávkách v kanadských dolarech dostává. "Asi 1800 na rodinu. To je dohromady. Nájem je tady strašně pohyblivý, samozřejmě záleží na tom, v jaké lokalitě bydlíte nebo jaký byt si najdete. Ale zhruba se to pohybuje k devíti stovkám dolarů. Takže vám zbude, nemám co skrývat, nějakých 1100 dolarů. Abyste mohl relativně přežít, tak z těch 1100 přežijete. Ale není to o tom, že si koupíte, co chcete. K tomu potřebujete práci a doufám, že ji dostaneme. Je tu velká jazyková bariéra, kterou musíme překonat," doplnil.

Proto chodí Rómové na kurzy angličtiny, které jsou pro ně zdarma. Mladí ani senioři si na život uprchlíků v Kanadě nestěžují. Spíš si pochvalují, jak jsou k nim Kanaďané vstřícní a jak jsou na ně příjemní. Přesto by se do Česka aspoň někteří rádi vrátili. "Kdyby se to zlepšilo... Mám moc ráda svoji zem. Jezdím tam každý rok, nemůžu na to zapomenout, je to moje země, ne? Slovenská. Jsem z Vysokých Tater, je to moje země, takže proč bych se tam nevracela. Narodila jsem se na Slovensku a bydlela jsem v Česku a mám české občanství," dodala rómská obyvatelka Hamiltonu.

Ani skutečnost, že z Česka uprchla před rasismem tedy Rómské emigrantce nebrání, aby se každý rok zaletěla přes Atlantik podívat zpátky. Na starou vlast tak podle všeho úplně ještě nezanevřela.

Rómové začali Česko opouštět ve velkém poprvé v srpnu roku 1997. Bezprostředním impulsem byla televizní reportáž o osudu ostravských Romů v Kanadě. Ti si tamní život pochvalovali. Ale k této emigrační vlně přispěl i případ Rómů, které někdejší starosta města Vsetína Jiří Čunek vystěhoval za město do takzvaného kontejnerového bydlení. I to chápali jako selhání procesu integrace ze strany státního aparátu.

Nikdo nás do práce nechce vzít

Místní část města Vsetína Poschlá nemůžete minout, pokud přijíždíte po hlavní trase ze směru Brno nebo Ostrava přes Valašské Meziříčí. Jsou to vlastně jen dva třípatrové žlutooranžové domy, parkoviště a správní budova. Areál nechal vybudovat někdejší starosta města Jiří Čunek. Pavlačový dům jen pár kroků od městské polikliniky v centru Vsetína nechal zbourat a část jeho obyvatel našlo útočiště právě tady.

Procházíme areálem a všímáme si čistého dětského pískoviště, funkčních houpaček i kolotoče. Prohlížíme si asi desítku automobilů na parkovišti. Jsou to stará auta, která by možná už na vozovku vyjíždět neměla. Zpoza záclon nás zdejší obyvatelé pozorují. Proto nás nepřekvapuje, že k nám přistoupí urostlý muž středního věku... a představí se.

"Romský zástupce, zvolený pracovní skupinou Romů," uvedl. Romskému zástupci Dušanu Kandráčovi se představujeme také a uznáváme, že ještě předtím než začneme natáčet a fotografovat určitá místa, musíme se zdejších obyvatel zeptat. Když mu potvrzují, že jsme to udělali, je sdílnější.

"Jsou tu lidé, kteří si platí nájem a všechno, takže dostanou byt ve městě. Jsou tu případy, kdy byli vystěhovaní a byli nastěhovaní ve městě. Každý kdo tu platí, má šanci získat normální bydlení ve městě. Teď nabízejí Romům, aby si mohli byty odkoupit," vysvětlil.

Romský zástupce Dušan Kandráč pracuje už pátým rokem jako asistent pedagoga na základní škole a moc dobře si uvědomuje, že takzvaně zlou krev mezi lidmi dělá i to, že Romové mají z hlediska sociálních dávek větší výhody než běžný občan. Neschvaluje to. I to podle něj vyvolává xenofobii. "Jel jsem autobusem a autobus byl plný. Vedle mě bylo místo, ale nikdo si nesedl vedle mě kvůli tomu, že jsem Rom. Bylo mi z toho smutno," popsal konkrétní případ.

Podle tohoto romského zástupce Češi a Romové spolu stále neumějí žít a učit se to budou hodně dlouho.

"Neumí se přizpůsobit, protože mají něco zakořeněné a tím žijí. Myslíte si, že když někdo bude celý život bydlet mezi Romy a přijde mezi gádže, tak se změní hned?" nadnesl otázku Dušan Kandráč a vzápětí si odpověděl: "Bydlím mezi gádži. Nemůžu si dovolit pustit kazeťák na plné pecky. Ale tady to je běžné, protože to Romovi nevadí. A hodně jiných věcí jsem poznal. Přizpůsobil jsem se tomu, domovnímu řádu. Ale oni se nepřizpůsobí, nerespektují domovní řád, protože bydlí v ghettu."

Jeden z oslovených obyvatel domů se netajil tím, že je bez práce. Vzápětí však dodal, že o práci zájem má. "Ale nikdo nás nechce vzít," posteskl si. Toto můžeme slyšet od ostatních nájemníků kontejnerového bydlení. Na mikrofon mluvit nechtějí a také tento muž, se kterým stojíme před domem a rozmlouváme, nás žádá, abychom tam nedávali jeho jméno.

Strachu Rómů je těžké porozumět

V hlavním sídle Evropské unie - v Bruselu - právě vrcholí schůzka odborníků na téma integrace Romů do většinové - majoritní - společnosti. Svou zprávu tam přednáší také Česká republika, a to nejenom v rámci českého předsednictví Evropské unii. Na tomto setkání je také vedoucí Kanceláře Rady vlády pro záležitosti romské komunity Gabriela Hrabaňová.

Ta uvedla, že Česká republika ohledně integrace Rómů v zemích Evropské unie během svého předsednictví navázala na předchozí iniciativy Evropského parlamentu a na závěry Rady Evropské unie. "Členské státy byly vyzvány k tomu, aby vytvořily platformu na výměnu zkušeností. To bylo to, co se nám povedlo. Udělali jsme první setkání této platformy a dokonce se nám podařilo prosedit velice konkrétní závěry Rady EU," řekla Gabriela Hrabaňová.

Není tak trochu absurdní, že v době, kdy Česko mluví o integraci Romů, tak právě Romové hromadně republiku opouštějí, a to právě kvůli rostoucí xenofobii vůči nim, jak sami říkají? "Dovolila bych si nemluvit o absurditě, protože Česká republika nejenom že o integraci mluví, ale také pracuje na jejím naplňování. I když snahy České republiky za posledních pár let nejsou stále vidět a místa, na kterých záleží, jsou většinou místní autority - města, kraje nebo i jiné autority, tak se liší ve svém přístupu. V zásadě se tady kloubí ekonomická krize, prohlubující se nezaměstnanost a prohlubující se vyloučení. Vzrůstající extremismus je důsledkem této neutěšené situace. Uvědomujeme si, že ho nesmíme podceňovat a že strachu, který Rómové mají, je těžké porozumět," dodala.

Tuzemské aerolinky reagují na pád airbusu. Zvýšily kontroly svých letadel. Nalaďte si v pondělí 15. června Radiožurnál po 14. hodině.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.

autoři: vpo , ela , vij
Spustit audio

Více z pořadu