Vzpomínka na Jana Palacha. Co jeho čin před 55 lety způsobil a jak si ho pamatují jeho kamarádi?

„Palachův čin nebyl naivní, jeho požadavky jsou platné i dnes,“ vzpomínají na Palacha jeho kamarádi

Největší audioportál na českém internetu

Jan Palach | Foto: Matěj Vodička, Český rozhlas, Český rozhlas

„Palachův čin nebyl naivní, jeho požadavky jsou platné i dnes,“ vzpomínají na Palacha jeho kamarádi (1. díl z 5)

Předchozí díl
Následující díl

Před 55 lety chtěl Jan Palach vytrhnout národ z apatie, do které upadl po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968. U Národního muzea v Praze se 16. ledna 1969 polil hořlavinou a zapálil. Jak na Palacha vzpomínají jeho kamarádi?

„Byl to čilý, veselý, chytrý kluk. Velice impulzivní a vyřizoval si věci velmi rychle. Bylo s ním veselo,“ vypráví Stanislav Hamr. S Janem Palachem se kamarádil od dětství. I když se po základní škole jejich studijní cesty rozešly, mimo školu se vídali dál.

„Rozdíl byl mezi námi v tom, že on se strašně spoléhal na lidi. On si myslel, že lidi myslí jako on. Většinově. A já jsem věděl, že většinově nemyslí. Já jsem byl takový pragmatik a on byl takový idealista.“

Čtěte také

Spolubojovník je pryč

O činu Jana Palacha se 16. ledna 1969 dozvěděl na koleji z Rozhlasových novin. „Opakovali tu zprávu, že se upálil student JP. A mně tak blesklo hlavou, že to mohl být jedině Honza. Na jednu stranu to bylo ohromně hrdinské. A na druhé straně zklamání, že se obětoval pro tak málo. A myslím si opravdu, že by byl platnější, kdyby byl živý. Až jsem to chápal vnitřně trošku jako zradu, že spolubojovník je pryč.“

Na události 16. ledna 1969 vzpomíná i Palachův spolužák z Vysoké školy ekonomické Jiří Mejstřík. „To, že by to byl Jan, to nás fakt nenapadlo. Byl to pro nás šok.“

Seznámili se na začátku července 1967 během cesty na brigádu v Sovětském svazu. „Velice brzo na mě zapůsobilo několik věcí. Jednak byl velice slušný. Nebyl plachý a v žádném případě nebyl introvert. Velice rád diskutoval. Téma, která ho zajímala – většinou to byla skutečně významná témata, politicky, ideologicky významná – tak to skutečně byl ve svém živlu.“

Pochodeň číslo 1

Čtěte také

Podle Jiřího Mejstříka Palachův čin rozhodně nebyl naivním krokem. Důkazem je pro něj i dopis, který zanechal. „Ty důvody, které uvádí, jsou pochopitelné. Naivita by jistě byla, kdyby tam napsal: Chci, aby sovětská vojska do tří měsíců odjela. Ale on v tom posledním dopise mluví o úplně něčem jiném.“ 

Naše požadavky jsou: Okamžité zrušení cenzury. Zákaz rozšiřování Zpráv, napsal Palach ráno 16. ledna 1969. Zprávy byly tiskovinou okupačních vojsk, která v Československu vycházela od konce srpna 1968. Dopis podepsal jako Pochoděň číslo 1: Jestliže naše požadavky nebudou splněny do pěti dnů, a nevystoupí-li lid s dostatečnou podporou, vzplanou další pochodně.

Palachovy požadavky jsou podle Jiřího Mejstříka platné i dnes. „Přejeme si názorovou svobodu, ale zároveň si uvědomujeme to nebezpečí fake news, šíření falešných zpráv. Čili je to přesně to, o čem Jan mluvil. Kdybychom říkali, že byl naivní, potom budeme i o sobě říkat, že jsme naivní.“

V dalším díle seriálu přiblížíme samotný čin Jana Palacha a reakce veřejnosti.

autoři: Lucie Korcová , prh