Vzpomínka na Emila Cinu
Narodil se 13. prosince 1947 v Praze, ale jeho předkové pocházeli ze Slovenska, kam jako dítě jezdil na prázdniny k prarodičům. Velmi miloval romštinu, a jak sám říkal: „Strašně si vážím našeho jazyka, protože romský jazyk má velmi krásné zdrobněliny.“ Psal pro děti i pro dospělé a svou tvorbou poukazoval na krásu romštiny. My si ho teď připomeneme v rozhovoru z roku 2012, kdy ho k mikrofonu pozvala Iveta Demeterová:
“Romská řeč je velmi stará. Vychází z indického sanskrtu. Naši předci si ji udržovali. Romština je krásný jazyk. Jsem z těch lidí, který v romštině píše. Romštinu používám v básních, povídkách, jak říkáme v romštině - paramisa, to je povídka, balada a další literární útvary. To vše jsou paramisy.”
Málokdo ví, že v romštině se vedou semináře, v romštině jsou i odborné články. Pracoval jste někdy na odborné romštině?
“Zda jsem pracoval na odborné romštině? Spíše jsem někdy přispíval. Hlavně je důležité zmínit doktorku Milenu Hübschmannovou z Karlovy univerzity. Bohužel už není mezi námi. To je člověk, který se nedá nahradit.”
Vy, jako Rom, hovoříte romsky už odmalička. Když byste cestoval po Evropě nebo jel do Ameriky, domluvíte se romštinou?
“Pochopitelně domluvím. Samozřejmě existuje v romštině mnoho dialektů. Základy řeči jsou stejné, jako jsou ve slovanských jazycích, například slunce, voda, oheň, ruce, nos… a další základní slova, ta jsou stejná. Přesto jsem rád, že slyším romštinu. Byl jsem v Bulharsku, tam se mluví krásně romsky. V Turecku ne, v Turecku jsem neslyšel, že by byla romština. Udivilo mě ale, že když přišel na Karlovu univerzitu jeden Brazilec, který je původně Rom, v Brazílii žil už jeho praděda… A on se mnou mluvil romsky, a dokonce mě v jednom slově opravil. Romštinou se domluvíte snad po celém světě.”
Vyprávěla Vám maminka pohádky v romštině, když jste byl malý?
“Maminka ne. Maminka na to moc nebyla. Ale děda na paramisy byl. Vyprávěl mi různé věci, i dějinné. Děda byl v první světové válce v Itálii. Jezdil jsem jako kluk na prázdniny na východní Slovensko, na Bardejovský okres k dědovi. Rád jsem poslouchal jeho vyprávění. Některé věci si i vymyslel, ale to mi bylo jedno. Bylo to něco krásného. Paramisa je pohádka, je to mluvené slovo, které se dochovalo od Romů. Je to povídka, je to legenda. To vše je paramisa.”
Vy doma mluvíte se svou manželkou romsky?
“Ona, když se mnou mluví, nepoužívá členy, například 'O Rom – E Romni'.E je rodu ženského, O rodu mužského. Ona mluví bez toho. Někdy se nad tím usměju. A směju se jí. Ale co s ní mám dělat? Jsem rád, že romsky trochu mluví. Romština nám byla souzena. Mladí lidé už to nechtějí. Co je ale zajímavé, písničky chtějí. Na zábavě, na různých diskotékách chtějí slyšet zpívanou romštinu. Neumějí ale dát nic dohromady. V řeči je výchova sama o sobě. Je velká škoda, že samotní Romové si to neudržují.”
“Me tiš tumenge paľikerav.”
Me tumenge igen palikerav, hoj sanas amenca.
Emil Cina pracoval od 90. let v Českém rozhlase Regina v pražském Karlíně. Nejdříve jako správce budovy, od roku 1992 do povodní v roce 2002 jako redaktor a moderátor pořadu pro menšiny Klub dorozumění. Zemřel v říjnu 2013.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.