Vždycky jsem byla kaskadér, do všeho se vrhám bez odmlouvání, přiznává Marta Kubišová. Slaví 80. narozeniny

Říkáte, že vám zpívání nechybí. Ani ráno v koupelně si nezanotujete?

Mám za prvé tak malou koupelnu, že to ani nejde. A ve sprchovém koutě si zpívat, to už by bylo opravdu o zdraví.

Když si vzpomenu na naše předešlé rozhovory, tak se nemůžu zbavit dojmu, že Marta Kubišová umí velmi dobře udělat čáru za nějakými životními etapami, ať už je to konec manželství, konec kariéry, konec se zpíváním…

Čtěte také

Když někde říkám, že jsem kalamitní, tak mi to lidé nevěří, směje se Marta Kubišová

Nahlásila jsem v Ungeltu, že budu zpívat do 75. A také ta poslední sezona, to jsem si pozpívala.

Nikdo z nás, komu nebylo 75 a není profesionální zpěvačka, si neumí přestavit, co je na tom těžkého. Je těžké to udýchat?

Ty cesty, přípravy, ten plný diář, je to v jistém ohledu stres. Ale když jste rozezpívaná, tak vám nevadí nic. Ale já si udělala nějaký úraz jednoho kolena, a pak se mi to přeneslo i do druhého, a jakmile vám začnou zlobit nohy a máte odezpívat na barové stoličce…

Umění udělat čáru za životní etapou, to jste uměla vždycky?

Jo, byla jsem vždycky kaskadér, akorát jsem si to neuvědomovala. A pak jsem si říkala, že jsem horší než profesionální kaskadéři, ti na to mají trénink. Já nejsem v ničem vytrénovaná, ale do všeho se vrhám celkem bez odmlouvání.

Marta Kubišová během večera Legendy Nočního proudu|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Vaše knížka, na které pracujete, bude životopis? 

Nebude, tam budou všechny možný věci...

Když nějaká etapa skončí a zajistíte, že si nikdy nezazpíváte, tak se s tím umíte poprat. Jsou ale lidé, kteří by uchřadli...

To já neuchřadnu, mně to asi okolí nedovolí…. Potřebovala bych se uklidnit, protože knížku musíte vysedět. A opravdu jsem se od prvního vysílání o covidu usadila na gaučík a tam jsem si udělala za tu dobu důlek. Ale knížka není hotová, dělám si jen poznámky. Moje poslední poznámka je, že se nikdo s nikým nedomluví a je to globální problém. Všichni jenom žehrají jeden na druhého. Nevím, jak to tady bude vypadat, vidím to velmi neproveditelně.

Jaké jsou kamarádky Marty Kubišové? Vy třeba s respektem mluvíte o Haně Hegerové.

Ano, nebyly jsme každodenní kámošky, ale já si jí velice vážila. Velice jsem si považovala, když mně hostovala, měli jsme stejného pianistu Petra Maláska.

Čtěte také

Dokud žil Václav Havel, byla jsem klidná, hodnotí polistopadový vývoj Marta Kubišová

A co třeba Eva Olmerová?

Ta mě měla strašně ráda a já ji také. Měla smutný osud, ale táhla to velice statečně.

Nedalo s tomu zabránit?

Tomu se nedá zabránit. Také byla trošku kaskadérka, tak jsem to převzala po ní. Měla úžasný hlas.

Letošní rok, kdy se slaví osmdesátiny Marty Kubišové na všech různých scénách, špatně nesete?

Špatně to nesu. Říkala jsem si, že to ani nedožiju, ty osmdesátiny.

Viděla jste se na letní scéně na Kampě?

Viděla jsem obě zpěvačky. Setkala jsem se s nimi a řekla jsem jim: Vyberte si jakékoliv písničky z mého repertoáru, ale hlavně mě do toho netahejte.

Když se vrátím k osmdesátinám, které slavíte 1. listopadu, koncert v Lucerně je 3. listopadu. Překvapilo vás něco na tom výběru?

To byl jejich nápad, já jsem přišla k hotovému. Budu se kochat tím, že se dře někdo jiný, porovnávat, jak to pojali oni. Jsem zvědavá, ale hlavně na tom jevišti nebudu já.

Čím to je, že nechte do těch věcí zasahovat?

Je to jejich dílo, jejich vizitka, ne moje.

Ale je to váš život...

Když nazpíváte jenom 200 singlů a pak uděláte za odměnu v šedesátém devátém LP Songy a balady, tak si říkáte, že toho materiálu mají dost.

Proč chtěla Marta Kubišová po skončení své druhé kariéry tiše zmizet z veřejného života? A kdo patří k jejím kamarádům? Poslechněte si celý rozhovor.

Noc s legendou: Marta Kubišová|foto:VDN Promo