Výstava Příběhy přeživších je nyní k vidění v Památníku holokaustu Romů a Sintů na Moravě

Výstava představuje osudy lidí, kteří byli označeni za cikány a stali se obětí nacistického rasového pronásledování. Každá z portrétovaných osob je divákům přiblížena pomocí autentických rodinných fotografií a audiozáznamů vzpomínek.

Mezi potomky přeživších byl i Matěj Nový z Brna, který na výstavě poznal fotografie své rodiny.

„Já jsem po dědečkovi Růžička a po babičce Nový.Obě dvě rodiny byly z větší části odvlečeny nejprve do Hodonína u Kunštátu a následně do vyhlazovacího tábora v Osvětimi, k jisté smrti.”

Díky Boženě Růžičkové, Zilli Schmidt, Boženě Pflegerové, Václavu Studenému, Josefu Lagrynovi a Josefu Serinkovi má návštěvník výstavy možnost nahlédnout na rozmanitost romské zkušenosti a rozdílnost životních osudů lidí, kteří byli označeni za „cikány“, a stali se tak obětí nacistického rasového pronásledování. Matěj Nový poprvé svou rodinu na fotografiích viděl v expozici v Památníku Romů a Sintů Lety.

„Procházel jsem se ve vnitřní expozici, fotil jsem si vystavené snímky, abych si je mohl doma v klidu prohlédnout. V tu chvíli jsem fotku, na které je má rodina, ještě nezaregistoval, to až doma, když jsem si fotky zvětšil. To se mi málem zastavilo srdce, protože jsem uviděl mého tatínka, když mu bylo čtrnáct let. Jeho sestry, moje bratrance, malinké sestřenice, pradědečka Jana Nového a celou jeho rodinu. Smutné je, že kromě dědečka Jana Nového a mého tatínka Matěje Nového byly ten den do plynu poslány všechny děti a ženy z naší rodiny.”

Z padesáti členné rodiny zůstalo šest

I Rudolf  Murka – jak jsem se ho ptala našel na fotografiích svou rodinu. Svého otce, který byl jako 14 letý v koncentračním táboře, strýce Antonína Murku, který byl romský partyzán přezdívaný Tonda Cigán. Účastnil se řady bojových akcí, mimo jiné osvobození města Vizovic. Po válce byl za odbojovou činnost vícekrát vyznamenán, v květnu 1969 obdržel medaili za službu vlasti.

„Jestli tady vidím někoho ze své rodiny? Prošla tudy celá moje rodina, jak z otcovi, tak z matčiny strany. Tady vidím mého strýce. Murka Antonín tu byl zavřený i se svou tehdejší družkou. Zemřelo jim tady první dítě. Když zjistil, že jeho matka, otec a sourozenci byli převezeni do Osvětimi, odtud utekl. Do konce války působil jako partyzán. Můj otec měl deset sourozenců - zachránili se dva. Můj otec a právě jeho bratr Antonín Murka. Dokumenty, které mám, říkají, že měl padesát příbuzných - strýců, tet, bratranců. Z nich se domů vrátilo šest lidí.”

Romové po válce nesdíleli své příběhy, nechtěli se vracet k bolestnému utrpení. Skrývali svůj romský původ, aby uchránili své děti od možné perzekuce. Výjimkou byla rodina Rudolfa Murka.

„Ptal jsem se otce, proč nemáme příbuzné. Proto nám o tom začat táta vyprávět. Jsem jeden z mála potomků, se kterým se rodiče bavili o tom, co se za 2. světové války Romům přihodilo.”

Výstavu Příběhy přeživších můžete v Památníku holokaustu Romů a Sintů v Hodoníně u Kunštátu navštívit do 31. října 2025.