Vyrůstat bez lásky je pro člověka handicap, říká režisérka dokumentu Pasažéři Jana Boršková

Režisérka Jana Boršková, z premiéry filmu Pasažéři

Šest let sledovala a natáčela osudy čtyř kluků, kteří se perou se svým životem po odchodu z dětského domova. Režisérka Jana Boršíková přiznává, že v počátcích bylo natáčení velmi těžké, a to když vstupovala do jiného prostředí. „Ale musím říci, že jak sami pasažéři, tak jejich rodiny byli velmi vstřícní, pustili nás velmi blízko,“ dodává v rozhovoru s moderátorkou Patricií Strouhalovou.

Původně Pasažéry poznala jako divadelní soubor – bylo jich osm a předpokládala, že dokument bude natáčet se všemi. Ale postupem času z různých důvodů čtyři odpadli – někdo zmizel, někdo nechtěl natáčet, někdo nebyl schopný se natáčení otevřít.

Láska, empatie, emoce… To je všechno, co podle mě tvoří dobrý příběh.
Jana Boršková

„Šlo mi o to dostat se co nejblíže k nim, natáčet člověka, nikoliv postavu, chtěla jsem jít co nejdále,“ vysvětluje s tím, že zásadní bylo vyprávět autenticky jejich příběh jako lidi, ne jako postavy z nějakého filmu.

Její další snahou bylo vzbudit v divácích empatii a vymezit se proti stereotypům a předsudkům, které jsou vůči dětem z dětských domovů, nebo vůči Romům a sociálně znevýhodněným lidem.

Po šesti letech natáčení Pasažérů si také uvědomila, že vyrůstat bez lásky je handicap, který člověka ovlivní na celý život, a je velmi složité to nějakým způsobem napravovat nebo léčit.

„I pro budoucí partnery lidí je to velmi těžké, protože někdy na ně přesunou roli rodiče, kterého neměli v dětství,“ uzavírá.