Výjimečné ženy Česka
Hluboké soustředění a rychlé rozhodování nejsou výsadou mužů, říká první docentka neurochirurgie
Mozek ji od dětství fascinoval. Vzápětí po přijetí na lékařskou fakultu se proto Eva Brichtová rozhodla stát neurochirurgyní. Spolužáci i učitelé ji odrazovali argumentem, že obor není vhodný pro ženy, to Evu ale ještě více motivovalo. Brzy se stala první docentkou neurochirurgie v Česku. Dnes se ve Fakultní nemocnici u svaté Anny v Brně věnuje nejnáročnějším operacím mozku a nervové soustavy. Reportáž z operačního sálu přinášíme v rámci seriálu Výjimečné ženy Česka.
„Tímto filtrem musí projít každý, a teď už se ocitáme v prostředí, které je sterilní a kam nepronikne žádný bacil,“ vysvětluje doktorka Eva Brichtová po cestě na operační sál, zatímco si souká dlouhé vlasy pod ochranou čepici s kytičkovým vzorem a přes obličej uvazuje roušku. Na sále pobíhá asi desítka sester a lékařů a připravují vše potřebné. Pacient – jedenáctiletý chlapec trpící epilepsií – už leží v narkóze připravený na lůžku.
Takový ten názor, že to není pro ženu, byl velmi častý.
Neurochirurgyně Eva Brichtová
„Čeká nás epileptochirurgická stimulační operace. Provedeme stimulaci bloudivého nervu, to znamená, že na bloudivý nerv v oblasti krku implantujeme elektrodu. Tato operace slouží ke zmírnění frekvence epileptických záchvatů,“ vysvětluje Brichtová. „Ten chlapec trpí epilepsií od malička. Bylo vyzkoušeno už mnoho antiepileptických léků, které ale neměly účinek,“ dodává.
Jak se operují nervy
Po krátkém dohadování mezi lékařkou a sestrou o hudebním doprovodu dnešní operace, pouští Brichtová CD své oblíbené cimbálové kapely a natahuje latexové rukavice. Operace může začít.
„Ten nerv se nachází hodně hluboko, takže musíme hodně preparovat. Preparovat a preparovat,“ říká lékařka, zatímco skalpelem, nůžkami a pinzetou operuje v ráně na krku.
Po pár minutách nachází bílou šňůrku zhruba o průměru vařené špagety. „Přichází stěžejní část operace. Našli jsme bloudivý nerv,“ oznamuje spokojeně. „Teď ho musím zhruba v čtyřcentimetrovém rozsahu izolovat od okolních tkání tak, aby se na něho dala implantovat elektroda, což znamená poměrně dlouhé tři spirálky,“ vysvětluje Brichtová.
Elektrodu pomocí několika kliček namotává na nerv a následně ještě fixuje nití. „Nesmí tam být namotaná úplně na pevno. Musím nechat vůli pro pohyb krkem,“ říká.
Od mládí mě fascinovalo vše záhadné: vesmír i chování lidských bytostí.
neurochirurgyně Eva Brichtová
Na operaci dohlížejí také dva technici zodpovědní za funkčnost implantované elektrody. „Ona ten nerv stimuluje. Stimulační signál potom běží po nervu do mozkového kmene a dalších oblastí mozku, kde několika různými mechanismy brání vzniku a šíření epileptického záchvatu,“ vysvětluje jeden z nich.
Po necelé hodině je téměř hotovo. Před zašitím rány je ale ještě nutné ověřit, že je elektroda skutečně na správném místě a generátor s ní komunikuje. „Je to v pořádku: 1527 ohmů. Elektroda funguje,“ oznamuje technik. Baterka v miniaturním zařízení teď bude fungovat pět až deset let. Potom ji lékaři budou muset vyměnit.
Doktorka Brichtová má za sebou podle svých slov jednu z méně náročných – spíše rutinních – operací. Ze sálu míří rovnou za rodiči chlapce a oznamuje jim, že vše dobře dopadlo. Až se chlapec probudí z narkózy, převezou ho zdravotníci do nedaleké dětské nemocnice, kam ho Brichtová odpoledne přijde zkontrolovat.
Umět se hluboce koncentrovat i odpočinout si
Když Eva Brichtová není v nemocnici, tak jezdí na koni, předcvičuje jógu, maluje obrazy, píše básně, dělá tai-chi nebo si po internetu dělá astronomický kurz. Hodně času také tráví na zahradě svého brněnského domku se dvěma samicemi klokana benetového. „Klokan byl od dětství moje nejmilovanější zvíře,“ vysvětluje netradiční volbu domácích mazlíčků.
Před lety se Eva Brichtová stala vůbec první ženou – docentkou neurochirurgie v Česku. Co ji na tomto oboru tak lákalo? „Mě od mládí fascinovalo to, co bylo záhadné, čemu se nedalo přijít na kloub: Kde končí vesmír, proč je počasí takové a makové i chování lidských bytostí. A mozek jako takový dával prostor pro objevování. Nezajímalo mě pouze takovéto filozofování a abstrakce, ale potřebovala jsem ten mozek vidět a sáhnout si na něj. A když jsem na medicíně poprvé viděla ten mozek živý, nikoli na pitevně, tak mě okamžitě fascinoval a věděla jsem, že toto je práce, která mě osloví na celý život a že nechci dělat nic jiného než neurochirurgii,“ vykládá zapáleně.
Během studia Eva Brichtová musela překonávat řadu předsudků, zejména ze strany spolužáků a učitelů. „Já bych se k tomu asi neměla vracet. Ale odrazovali mě úplně všichni. Takový ten názor, že to není pro ženu, byl velmi častý. Z těch řečí zůstalo jenom to, že neurochirurgie opravdu vyžaduje celého člověka, a že ten život tomu musíte zasvětit. Když jste ochotna toto podstoupit, tak je úplně jedno, jestli jste muž nebo žena,“ věří Brichtová.
A co je pro profesi neurochirurgyně hlavní předpoklad? „Potřebujeme se umět hluboce koncentrovat a zároveň rychle rozhodovat v krizi. V situaci, kdy je nějaký problém – většinou při operaci – už není možnost dlouze přemýšlet nebo zavolat kolegovi a probrat s ním všechny možnosti. Musíte rozhodovat z vteřiny na vteřinu. To samozřejmě získáváte zkušenostmi, ale musí pro to člověk mít i jisté předpoklady,“ uzavírá Brichtová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
