Vsetínští Romové jsou už tři roky v ghettu

26. listopad 2008
Pod kůži

Když někdejší starosta města Vsetína Jiří Čunek vystěhoval romské rodiny z pavlačového domu v centru města, žilo tím skoro celé Česko. A jak se žije těmto rodinám skoro tři roky poté přímo ve Vsetíně?

Nedávný útok stovek členů extrémní pravice na romskou komunitu v Litvínově Česko ještě nezažilo. Pochod na Janov byl už druhým za poslední dva měsíce. Jak vnímají svůj život sami Romové mezi českou majoritní společností? I na to se jich dnes zeptáme. Konkrétně Romů ze Vsetína. Před asi třemi lety je nechalo vystěhovat vedení města na periferii a některým nabídlo náhradní ubytování jinde v republice. Důvod? Právě oni pavlačový dům pár kroků od vsetínské polikliniky nedokázali udržet v pořádku.

Z centra města Vsetína - dvacet minut ostré chůze - přijdete k viaduktu. Když jím po asfaltové cestě projdete, stojíte u čističky odpadních vod. Za ní na mírném kopci stojí dva žlutooranžové domy s bílými okenicemi. Jsme v lokalitě Poschlá, kde někdejší starosta města Jiří Čunek nechal vybudovat bydlení pro 36 rodin. Pavlačový dům u městské polikliniky v centru Vsetína, kde tyto rodiny dřív bydlely, nechal zbourat.

Právě tři malé děti volají do oken své rodiče, protože jsme je o to požádali. Chtěli bychom si s nimi popovídat, ale nevíme, zda vůbec vyjdou ven, jestli s námi budou chtít mluvit. "Bydlíme tu skoro tři roky. Strašně nám tady zatéká voda a je tu zima. Všechno je tu na elektřinu. Když člověk topí, tak na to s penězi nevystačí. Za minulý rok jsme museli doplatit sedm tisíc, někdo dvanáct, patnáct, dvacet," uvedl obyvatel Poschlé.

Pavlačový dům, kde bydlel i tento muž, stál pár metrů od městské polikliniky. V oknech nebyla skla. V některých patrech vyhořela elektřina. Střecha byla místy prohořelá a přímo pod okny ordinací obyvatelé pavlačového domu prali své koberce. Takové vzpomínky jsme si z centra města uchovali, když jsme tam často v té době zajížděli. Dnes je místo domu parkoviště pro pacienty nemocnice. A lidé jsou tomu rádi. Říkají, že starosta Čunek to tehdy vyřešil dobře. Nikdo nám to ale nechtěl přiznat přímo na mikrofon.

"Bylo to tam lepší než tady. Všechno bylo blíž. Nebylo tam tolik plísně, neteklo tam jako tady," řekl obyvatel Poschlé a ukázal na nedalekou zastávku, ze které děti jezdí do školy. "Platíme tady přes čtyři tisíce nájem za kuchyň a jeden pokoj," doplnil muž, který je v současné době bez práce. Přitom by rád nějaké zaměstnání našel. "Nikdo nás nechce vzít," dodal.

Ve dvou místnostech bydlí až deset lidí. V kuchyni teče teplá voda, z chodby vedou dveře do koupelny. V rozích místnosti jsou mnohdy mokrá místa. Do domu skrze střechu zatéká a obyvatelé si stěžují na vlhko a zimu. To můžeme slyšet od ostatních nájemníků kontejnerového bydlení. Na mikrofon mluvit nechtějí. A také muž, se kterým stojíme před domem a rozmlouváme, nás žádá, abychom tam nedávali jeho jméno.

Lze se přizpůsobit v ghettu?

Místní část města Vsetína Poschlá nemůžete minout, pokud přijíždíte po hlavní trase ze směru Brno nebo Ostrava přes Valašské Meziříčí. Jsou to vlastně jen dva třípatrové žlutooranžové domy, parkoviště a správní budova. Areál nechal vybudovat někdejší starosta města Jiří Čunek. Pavlačový dům jen pár kroků od městské polikliniky v centru Vsetína nechal zbourat a část jeho obyvatel našlo útočiště právě tady.

Procházíme areálem a všímáme si čistého dětského pískoviště, funkčních houpaček i kolotoče. Prohlížíme si asi desítku automobilů na parkovišti. Jsou to stará auta, která by možná už na vozovku vyjíždět neměla. Zpoza záclon nás zdejší obyvatelé pozorují. Proto nás nepřekvapuje, že k nám přistoupí urostlý muž středního věku... a představí se.

"Romský zástupce, zvolený pracovní skupinou Romů," uvedl. Romskému zástupci Dušanu Kandráčovi se představujeme také a uznáváme, že ještě předtím než začneme natáčet a fotografovat určitá místa, musíme se zdejších obyvatel zeptat. Když mu potvrzují, že jsme to udělali, je sdílnější.

"Jsou tu lidé, kteří si platí nájem a všechno, takže dostanou byt ve městě. Jsou tu případy, kdy byli vystěhovaní a byli nastěhovaní ve městě. Každý kdo tu platí, má šanci získat normální bydlení ve městě. Teď nabízejí Romům, aby si mohli byty odkoupit," vysvětlil.

Romský zástupce Dušan Kandráč pracuje už pátým rokem jako asistent pedagoga na základní škole a moc dobře si uvědomuje, že takzvaně zlou krev mezi lidmi dělá i to, že Romové mají z hlediska sociálních dávek větší výhody než běžný občan. Neschvaluje to. I to podle něj vyvolává xenofobii. "Jel jsem autobusem a autobus byl plný. Vedle mě bylo místo, ale nikdo si nesedl vedle mě kvůli tomu, že jsem Rom. Bylo mi z toho smutno," popsal konkrétní případ.

Podle tohoto romského zástupce Češi a Romové spolu stále neumějí žít a učit se to budou hodně dlouho.

"Neumí se přizpůsobit, protože mají něco zakořeněné a tím žijí. Myslíte si, že když někdo bude celý život bydlet mezi Romy a přijde mezi gádže, tak se změní hned?" nadnesl otázku Dušan Kandráč a vzápětí si odpověděl: "Bydlím mezi gádži. Nemůžu si dovolit pustit kazeťák na plné pecky. Ale tady to je běžné, protože to Romovi nevadí. A hodně jiných věcí jsem poznal. Přizpůsobil jsem se tomu, domovnímu řádu. Ale oni se nepřizpůsobí, nerespektují domovní řád, protože bydlí v ghettu."

On osobně pociťuje, že v Česku místo aby xenofobie ustupovala, tak sílí. A někdy si říká, jestli to všechno vůbec nějaké řešení má.

Musí dorůst vzdělaná generace

Podle člena vládní rady pro záležitostí romské komunity Cyrila Kokyho Česku hrozí občanské nepokoje právě kvůli neřešeným problémům v soužití Romové - majoritní společnost. Vyzval ministryni pro lidská práva a menšiny Džamilu Stehlíkovou k odstoupení. Podle něj už vyčerpala svůj potenciál.

"Už jsem vyzvala pana Kokyho nejen přes média, ale i osobně, aby se zúčastnil pracovní skupiny," uvedla ministryně a upřesnila, že skupina se schází dnes v Litvínově a má za úkol dolaďovat koncepce romské integrace a bezpečnosti. "Ať už vyzýváme k odstoupení nebo další silně emoční projevy, tak situaci nevyřešíme. Je potřeba řešit problém přímo v té lokalitě. A budu ráda, když pan Koky a další radní romské rady vyslechnou názory občanů Janova," doplnila ministryně.

V naší reportáži jsme se zabývali vsetínskou lokalitou Poschlá. Džamila Stehlíková uvedla, že sama v Poschlé byla několikrát a zná v místě několik romských rodin a zástupce nevládních organizací, kteří tam pomáhají. "Mám pocit, že se kvalita života místních Romů zlepšila poté, co se odstěhovali z domu hrůzy - pavlačáku. Nicméně tragicky dopadly rodiny, které byly vystěhované mimo Vsetín, mimo kraj, na Jesenicko, baráky jim padají na hlavu, nezvládly život v drsném novém kraji. Kdyby všichni dostali možnost bydlet v Poschlé, tak bychom považovali ten problém za kvalitně vyřešený," řekla ministryně Stehlíková.

Džamila Stehlíková

Dodala také, že proces začleňování romské populace do většinové společnosti není otázkou jedné generace. "Než doroste generace vzdělaných Romů, kdo se chytí na otevřeném trhu práce, kdo bude pozitivním vzorem pro společnost. Do té doby bude přetrvávat odstup většiny Čechů, kteří vnímají pracovitost jako klíčovou hodnotu pro to, aby člověka respektovali," vysvětlila Džamila Stehlíková.

V zítřejší Pod kůži vám představíme dalšího nominovaného na Cenu Michala Velíška. Jedenáctiletého kluka, který zachránil život tříletému chlapci tak, že jej vytáhl z vody a poskytl mu první pomoc. Nalaďte si v pátek 27. listopadu Radiožurnál po 11. hodině.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.

autor: ela
Spustit audio

Více z pořadu