Vražda na univerzitě je jen záminka, snažíme se zachytit dobu, říká Hřebejk o minisérii Pozadí událostí

Není čtyřdílný formát málo?

Formát minisérie mám hrozně rád jako divák i jako tvůrce. Myslím, že to sdílíme s Petrem Jarkovským, máme to rádi na těch tří až šestidílných minisériích na streamovacích platformách. Je to vlastně formát románu. Když je seriál dlouhý, tak nechci říct, že to je ztráta času, ale minisérie mi nějakým způsobem strašně vyhovuje.

Kdo s původním nápadem přišel?

Čtěte také

Covid s kiny zamával, ohlíží se režisér Hřebejk. Ve Varech představuje seriál Pozadí událostí

Michal Sýkora napsal námět, který se Petrovi zalíbil, protože je z vysoký školy. Příběh zločinu na vysoké škole ho bavil, protože zločin je taková záminka. Jako v některých filmech Woodyho Allena, kde půdorys je detektivka, ale podstatné jsou charaktery okolo.

Petr Jarchovský a já jsme byli vyzvaní producentem, jestli nemáme něco v zásobě. A Petr jak byl na to našlápnutý, tak to z jedné vody načisto napsal, ale ukázalo se, že producent měl trošku jinou představu. A nastalo hluché období, kdy jsme na hotovou věc hledali někoho, kdo to koupí tak, jak je to napsaný. Naštěstí jsme našli Matěje Chlupáčka a Máju Hamplovou, což jsou o generaci mladší producenti, kterým se to zalíbilo. A v Český televizi jsme to pak o několik let později realizovali.

Jak jde dohromady detektivka, vražda se sexuálním podtextem a žánr komedie?

Jde to, protože je to záminka. Bereme to vážně, zločiny nezlehčujeme, jsou tam bolestné chvíle, ale je to to, čemu se říká společenská komedie. Znamená to, že se snažíme zachytit dobu, nebo témata doby, změny, které se dějí v této době, třeba ve vztazích. Nemění se lidská povaha, city, ale třeba jsou období, kdy se strach, emoce nebo vztek tvoří z nějakých důvodů jednak osobních, ale i společenských. Tohle se tam snažíme zachytit. Komedie by měla plynout ideálně z toho, že když se na to lidé dívají, tak si říkají: Tohle je přesný.

Rozumím tomu správně, že každý ze čtyř dílů je vyprávěn z jiné perspektivy?

Úplně takto striktně to není. Spíš jde o to, že tam je první díl, který jaksi exponuje řadu postav, nebo situaci na škole – je po volbě děkanky, která přichází s novým programem, do toho studenti zkoušejí nějaký divadlo. A my se seznamujeme se školou, protagonisty a také jejich rodinným zázemím. A na konci prvního dílu dojde ke zločinu.

A přichází druhý díl a hlavní postavy – vyšetřovatelé, které hrají Martha Issová, Tomáš Bambušek a Jan Slovák. A v tu chvíli se začínají překlápět perspektivy, ze kterých to sledujeme. Není to tak, že by každý díl změnil perspektivu, ale to, co rozehrajeme v první části, tak pak zhodnocujeme a přidáme k tomu nějaké zpřesnění. A myslíme si, že spokojenost diváka, kromě toho, že sleduje napětí, jak se vyšetřuje zločin, je v tom, jak se mění pohled na postavy.