Vítězná porážka CSU

Půl století platilo, že když se řekne Bavorsko, říká se tím zároveň Křesťansko-sociální unie. Pod vládou CSU bylo Bavorsko zemí průmyslově a technologicky rozvinutou, zároveň však zemí tradicionalistickou, s vysokou mírou sociálního standardu a bezpečnosti. Bavorští voliči to oceňovali natolik, že křesťanským sociálům po každých zemských volbách umožnili sestavit jednobarevnou zemskou vládu.

V posledních, nedělních volbách však CSU nadpoloviční většinu hlasů nedostala. Proto je jejích 44 procent - pro mnohé strany v sousedních zemích, včetně České republiky krásný sen! - krutou porážkou. I když budou křesťanští sociálové jako papírově nejsilnější strana znovu sestavovat bavorskou vládu, budou k tomu poprvé po půl století potřebovat partnera - což je neslýchané a hřmotný Franz Josef Strauss, letitý vůdce CSU, se musí obracet v hrobě.

Jsou některé lekce z Bavorska přenosné i přes hranice?

Zajisté. Lekce první: Strana, která chce být úspěšná, musí mít v čele výrazné osobnosti - což není případ ani stranického šéfa CSU Erwina Hubera, ani zemského premiéra Güntera Becksteina. Přičemž Becksteinovi nepomohlo ani strejcovsky dobromyslné předvolební ujišťování, že když šofér chvíli počká, může řídit auto i po dvou pivních tuplácích.

Lekce číslo dvě: Bavorsko není Bělorusko, kde o vítězi voleb rozhoduje režim, a nikoli voliči. V zemích jako Bavorsko - anebo Česká republika - je nutné o voličskou přízeň neustále bojovat. Minulými zásluhami se tu nelze zaštiťovat donekonečna. Ovšem pokud se strana, v tomto případě CSU, na tuto otřepanou pravdu rozpomene a z porážky vyvodí správné poučení, může to nakonec být i její výhra.