Vinohradská třída v srpnu ´68 a boj o vysílání rozhlasu. Cizí vojáci měli ovládnout informační kanály

9. srpen 2018

Okupační tanky se pomalu sunuly z Václavského náměstí směrem k Československému rozhlasu ve Vinohradské ulici. Vysílání zpravodajství nejen o průběhu vojenské akce bylo pro odhodlané československé novináře klíčové. Doslova ze dne na den se zvládli přizpůsobit situaci a zůstat tak s obyvateli ve spojení. Článek o budově rozhlasu navazuje na náš seriál o ulicích Prahy tehdy a dnes.

Město spalo, zatímco se na ruzyňském letišti objevily speciální letouny vyslané z Ruska. O pár hodin později hranice překročily první okupační tanky. V srpnu 1968 se odehrály desítky příběhů lidského hrdinství a odhodlanosti čelit násilí. Epicentrem pražského dramatu se stalo Václavské náměstí a Vinohradská třída.

Vinohradská 12, budova Českého rozhlasu

Během okupace bylo klíčové uchvátit budovu Československého rozhlasu, odkud už 21. srpna ve tři čtvrtě na jednu v noci poprvé zazněla část prohlášení ÚV KSČ.

Odsuzoval akt narušení Československých hranic vojsky Varšavské smlouvy jako protiprávní. Budovu rozhlasu – a s ním i nezávislé vysílání – bránili civilní obyvatelé, kteří nemohli stačit na přesilu těžké techniky. Ačkoli vojáci obsadili studio na Vinohradské už v půl deváté ráno, novináři si dokázali najít cesty, jak i nadále posluchače informovat. V rozhlasovém vysílání se podařilo navázat díky signálu z pohotovostního pracoviště na Žižkově.

Žižkovskému studiu se říkalo „Péčko“ a ve dnech po okupaci řídilo celostátní vysílání. Z Dykovy (tehdy Hviezdoslavovy) ulice se vysílaly komentované zprávy, z ulice Na Květnici zprávy ze zahraničí. Studio Skaut na Karlově náměstí přenášelo oficiální zprávy.

Pro případ, že by „Péčko“ muselo vysílání ukončit, se dovybavilo studio v Dykově ulici a rozhlasová budova v Karlíně. Funkci koordinačního centra zastávalo také plzeňské rozhlasové studio. Přišlo na řadu 23. srpna, kdy se redaktoři z „Péčka“ museli stáhnout kvůli okupačním tankům. Fungovalo i rozhlasové pracoviště v Opletalově ulici.

Provizorně se vysílalo až do dvou hodin ráno. Když vojáci budovu rozhlasu vyklidili, další vysílání umožnila krajská studia. Československá televize přenášela po obsazení petřínského vysílače informace z Cukráku u Zbraslavi.

POSLECHNĚTE SI: Vysílání Československého rozhlasu 21. srpna 1968 - noc a ráno

Ulice Vinohradská a Španělská v Praze v srpnu 1968. Foceno ze střechy stavby Federálního shromáždění (dnes Nová budova Národního muzea)

V kritických srpnových dnech k posluchačům promlouvaly hlasy Vladimíra Fišera, Evy Kopecké, Věry Šťovíčkové, Jiřího Dienstbiera a dalších redaktorů Československého rozhlasu. Hlasatelé vyzývali ke klidu a tichému odporu vůči okupantům i ve chvílích, kdy byla ve vysílání slyšet střelba a rachot tanků. Záznamy vysílání, které se podařilo dochovat, si teď můžete poslechnout.

Jakkoli bylo drama na Vinohradské třídě pustošivé, samotné budovy Československého rozhlasu se příliš nedotklo. Škody na majetku, odhadovány na 1 580 858 tehdejších korun, se týkaly spíš vnitřního vybavení a technologií – až na pár kulek ve zdi. Budova z roku 1933 tak nepřetržitě slouží celých pětaosmdesát let. Kromě významného společenského poslání je také skvělou ukázkou elegance funkcionalistické architektury.

Dům navrhl architekt Bohumil Sláma, člen skupiny Devětsil, kterému byl blízký Le Corbusierův přístup k architektuře. Postavit robustní nosnou ocelovou konstrukci trvalo tři měsíce. Ndčasovost stavby spočívá v její jednoduchosti a čistotě. Budovu nejvíce poškodil zásah pumy během druhé světové války – a poté necitlivé rekonstrukční zásahy během komunistické éry. Od roku 2011 je však sídlo Českého rozhlasu citlivě zrekonstruováno v duchu původního návrhu.

Italská ulice, pohled na Vinohradskou

Italská ulice v Praze spojuje čtvrti Žižkov a Vinohrady. Na obrázku z roku 1968 je vypleněna po boji civilistů s okupačními vojsky, který proběhl před budovou Československého rozhlasu.

autor: