Před padesáti lety barikády, dnes klid. Pětidílná cesta časem končí před budovou rozhlasu

16. srpen 2018

Na místě dnešního bulváru s obchody a kavárnami se před padesáti lety bojovalo. Civilní obyvatelé nechtěli přijít o rozhlasové zpravodajství a budovu Československého rozhlasu bránili vlastními těly. Mnozí z nich přišli v boji o život. Poslední procházka časem ukazuje, že bojové napětí vystřídal klid. Prohlédněte si fotografie z našeho seriálu.

Město spalo, zatímco se na ruzyňském letišti objevily speciální letouny vyslané z Ruska. O pár hodin později hranice překročily okupační tanky. V srpnu 1968 se odehrály desítky příběhů lidského hrdinství a odhodlanosti čelit násilí. Epicentrem pražského dramatu se stalo Václavské náměstí a Vinohradská třída. Do fasád domů se zavrtaly kulky, ulicemi se nesl dým hořících strojů. O padesát let později je Vinohradská ulice plná kaváren, restaurací a obchodů.

Čtěte takéSOS Transgas: Projděte si exteriér pražské brutalistické budovy a popovídejte si o ní s primátorkou

Vinohradská třída, budova Českého rozhlasu a Transgas

Na fotografii z roku 1968 je vidět kromě tanků před rozhlasem také proluka. Ta na místě vznikla už v roce 1939, nicméně nová stavba na místě původních činžovních domů se začala plánovat až v roce 1965. Zadavatelem byly Plynárenské podniky a vítězným návrhem se stal komplex tří staveb čtyř architektů Václava Aulického, Iva Loose, Jindřicha Malátka a Jana Eisenreicha. Budovu dnes známe pod názvem Transgas a je ukázkou brutalistní architektury.

Celý objekt v roce 2014 zakoupila developerská firma HB Reavis a plánuje na jejím místě vybudovat multifunkční, kancelářsko-obchodní dům. Fakt, že brutalistní památka má ustoupit developerskému projektu bez architektonických ambicí, ve společnosti vyvolává už několik let diskuze.

Roh Vinohradské a Balbínovy ulice

V popředí dobového snímku vidíme muže se založenýma rukama. Za ním probíhá tanková jízda ruských okupantů, při níž zahynula desítka lidí. Dav na pravé straně ulice hájí prostor Československého rozhlasu. Kouř nad okupačními vozidly vytváří symbolickou clonu. Lidé zachycení na fotografii nejistě postávají a nemohou tušit, co je v budoucnu čeká.

Drama, které vidíme na dobové fotografii, v ulicích zde dnes připomíná pouze plaketa na budově rozhlasu. Fasády okolních domů dnes jásají barvami reklamních nápisů.

Vinohradská třída, v pozadí dům číslo 22

Fotografie ze srpna roku 1968 zachycuje část dramatické scény, která trvala dva dny. Na Vinohradské třídě proběhl nejzuřivější boj okupace, při němž zahynulo šestnáct lidí. Popis tehdejších událostí připomíná akční film: střelba, výbuch tanku, požáry vozů. Několik lidí rozdrtil autobus. Střílelo se v nedaleké Mánesově ulici, zranění byli také v Korunní.

Trvalo pouhou hodinu – od půl osmé do půl deváté – než se sovětským okupantům navzdory civilní obraně podařilo 21. srpna obsadit studio Československého rozhlasu. Drama na Vinohradské ulici nekončilo. Hasiči museli opakovaně vyjíždět k požárům domů s čísly 18, 21, a 23. Poslední na tom byl nejhůř, oheň se nedařilo uhasit a zahynul v něm Jan Baborovský.

K přesnému místu pořízené fotografie odkazuje dům s číslem 22 v pozadí, který je od roku 1994 památkově chráněn. Navrhl ho architekt Gustav Papež v historizujícím slohu z přelomu 19. a 20. století. Na fasádě najdeme sgrafity a sochy, dochoval se i původní interiér. Náhodný svědek dramatu okupace má historii „zapsanou“ ve fasádě.

Dnešní podoba místa působí až provokativně poklidným dojmem. Jedinou připomínkou dramatické události je plaketa na budově Českého rozhlasu. Ve vyhořelých domech dnes sídlí restaurace a obchody.

autor: