Věřím ve zdravý rozum. Cílem dětského certifikátu není stigmatizovat pachatele, ale ochránit nejzranitelnější, zdůrazňuje poslankyně

V případě tzv. dětského certifikátu proti sobě aktuálně stojí dva návrhy – vás a dalších devíti poslanců z hnutí ANO, SPD, STAN, lidovců, TOP 09 a Pirátů a proti tomu návrh trojice poslanců ODS v čele s Markem Bendou. Očekáváte, že se zítra ústavně-právní výbor přikloní k jednomu z nich, nebo je možné, že by vznikla ještě nějaká třetí varianta?

Čtěte také

iROZHLAS

Vznik registru násilníků nabírá další zpoždění. Platit měl od ledna, připravený ale stále není

Stát se může leccos. Věřím ale, že vyhraje zdravý rozum a že bude podpořen náš návrh, který bude dostatečně chránit děti před násilníky a sexuálními predátory. Oba dva návrhy se liší pouze v jediné věci, kterou je délka zápisu v dětském certifikátu. Nicméně my trváme na tom, že ten, kdo někdy ublížil dítěti, by už s nimi nikdy neměl mít možnost pracovat.

Váš návrh je přísnější. Počítá s tím, že u vybraných trestných činů bude u všech s výjimkou jednoho doživotní zákaz práce s dětmi. Zákaz by měl trvat sto let. Z čeho jste vycházeli?

Z výše řečené premisy. Ten, kdo jednou ublížil dítěti, by už nikdy neměl s dětmi pracovat tak, aby se eliminovalo riziko, že ublíží znovu. V žádném případě to nemá být cejchování nebo diskvalifikace těchto lidí v pracovním životě, ale čistě prevence a eliminace rizika.

Oba návrhy se ale netýkají pouze trestných činů namířených proti dětem nebo které souvisejí se sexuálním motivem. Jsou tam i trestné činy, které s dětmi nemají nic společného. Proč jste to takto rozšířili?

Čtěte také

Marek Benda: Doživotní cejch i za rvačku v hospodě? Současná podoba dětského certifikátu neodpovídá českému trestnímu právu

Domníváme se, že ani lidé, kteří mají za sebou úmyslnou násilnou trestnou činnost, by neměli mít možnost pracovat s dětmi. Je to logický krok. Děti přebírají naše vzorce chování, vnímají, jak se k nim kdo chová. Takoví lidé podle nás nemají pracovat s dětmi. Mohou ale dělat cokoli jiného. Každý má nárok na to dostat druhou šanci, vrátit se do života bez další stigmatizace. Děti jsou ale nejzranitelnější skupina a jako takové je musíme chránit.

Mezi vyjmenovanými trestnými činy je třeba vražda nebo úmyslné ublížení na zdraví. Na druhé straně tam nejsou jiné trestné činy. Opravdu má vychovávat dítě člověk, který byl odsouzen třeba za brutální týrání zvířat? Má vychovávat dítě ten, kdo byl odsouzen za obecné ohrožení, nebo dokonce za terorismus?

Sama za sebe říkám, že nemá. Je to ale určitý kompromis, ke kterému jsme došli po třech a půl letech odborných diskusí a jednání s ministerstvem spravedlnosti.

V návrzích je odstupňováno, jak dlouho pachatel nebude smět pracovat s dětmi. Má ale skutečně člověk za ublížení na zdraví doživotně přijít o možnost práce s dětmi? Není to přece jenom příliš přísné?

Já si za tím stojím. Jedná se o úmyslné ublížení na zdraví. Navíc pakliže soud dospěje k názoru, že k ublížení na zdraví došlo takovým způsobem, že do budoucna nejsou děti prací s tímto člověkem ohroženy, zápis do certifikátu neprovede.

Čtěte také

Martin Fendrych: Jde ve volbách i o hlasy predátorů?

Každý pachatel, který bude mít zápis v dětském certifikátu, také bude mít možnost odvolat se k soudu a požádat o vymazání zápisu.

Návrh je podle mne vyvážený. Pokud aplikační praxe přinese nějaké problémy, nebráníme se úpravám. Certifikát jako takový by ale měl být už schválen. Případů, které rezonují v mediálním prostoru je čím dál víc, takže je načase, abychom společnosti tento dluh splatili.

Pandořina skříňka?

Poslanec ODS Marek Benda v tomto pořadu namítal, že se v praxi může dětský certifikát rozšiřovat i na další profese, že ho mohou vyžadovat i další zaměstnavatelé. Máme tu sice zákon o zaměstnanosti, který omezuje možnosti zaměstnavatelů požadovat po zaměstnancích další informace včetně dokladů o bezúhonnosti. Na druhé straně neotevíráte přece jenom Pandořinu skříňku? Nemůže dojít v budoucnu k dalšímu rozšíření třeba na sociální oblast nebo zdravotnictví?

Já to tak nevnímám. Trochu mám pocit, že se tady snažíme hledat všechny důvody pro to, aby dětský certifikát nebyl zaveden. Cílem skutečně není někoho cejchovat, stigmatizovat ani mu znemožňovat práci nebo návrat do normálního života. Cílem je shodnout se na tom, že je potřeba chránit tu nejzranitelnější skupinu osob, a tou jsou děti. Nikdo se nechystá salámovou metodou cokoli takového rozšiřovat. Inspirovali jsme se zahraničními právními úpravami, které fungují a které jsou i u nás nezbytné.

Neztrácí dětským certifikátem do jisté míry význam institut zahlazení odsouzení? Jak daleko je příprava tzv. Lex Anička, který by se měl týkat povinného vzdělávání soudců, kteří soudí sexualizované násilí? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.