Válečný veterán nemá žádné výhody, zdůrazňuje člen Sdružení válečných veteránů
Jak se žije vojákům, kteří se vrátili z válečných misí? Podle Ladislava Sornase ze Sdružení válečných veteránů nijak růžově. A to ani v případě, že se do civilu vrátí zdraví a ještě v plné síle. Stát podceňuje péči o veterány, nejen o ty válečné, říká v rozhovoru se Zuzanou Burešovou.
Na počátku 90. let se účastnil vojenské mise do Iráku. Působil ovšem nejen v Perském zálivu, v Bosně, v Kongu i jinde.
„Misí, kam Česká republika vyslala své vojáky, bylo dohromady několik desítek,“ říká Ladislav Sornas. „Ty největší byly nepochybně v Perském zálivu a v bývalé Jugoslávii.“
Ne všichni, kteří se misí účastnili, se vrátili v pořádku. Představa, že armáda se o své veterány velmi dobře stará, je podle Ladislava Sornase na hony vzdálena skutečnosti.
Zákon o válečných veteránech se týká především morálních otázek, nikoli existenciálního zabezpečení. „Válečný veterán nedostane nic zadarmo,“ zdůrazňuje Ladislav Sornas. „I na invalidní veterány je nahlíženo jako na jakéhokoli jiného člověka.“
„Odškodnění pomůže na začátku, ale za pár let z něj nezbude nic,“ konstatuje člen Sdružení válečných veteránů. Těžkou situaci ovšem mají i zdraví vojáci, kteří se vrací do civilu. Po opuštění armády totiž jen velmi těžko hledají práci.
Klíčem je podle Ladislava Sornase vzdělání. Armáda tuto oblast podceňuje, myslí si. Jak funguje česká armáda v současnosti a jak by se podle Ladislava Sornase měla změnit, aby se vojáci nemuseli bát návratu do civilu?
Celý rozhovor si kdykoliv poslechněte buď kliknutím na odkaz přímo v tomto článku, nebo v našem audioarchivu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.
moderátor Jan Pokorný
Tata a jeho syn
Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.
