V Jihlavě měl premiéru nový dokument O Baripen – Odkaz Eleny Lackovej

Elena Lacková se narodila v roce 1921 ve východoslovenské osadě Velký Šariš. Jako první Romka v Československu vystudovala v roce 1970 vysokou školu – studovala dálkově Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Její příběh zaujal režisérku Veru Lackovou, která s ní i přes shodu příjmení není v žádném příbuzenském vztahu.

„Zaujala mě už v dětství, protože jsem měla její knihu pohádek. A zároveň jsem měla tu možnost setkat se s ní i osobně, protože po Slovensku organizovala koncerty Spoznajme sa, kde jsem měla možnost ji vidět. V dospělosti jsem se k ní vrátila, když jsem si přečetla její knihu Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou. Ta kniha mě velmi zaujala, protože takovým hodně magickým a realistickým způsobem popisovala život v romské osadě, ale i tragické události z období 2. světové války, z romského holocaustu a potom jak se jí podařilo vymyslet a napsat hru Horiaci cigánsky tábor. Ta kniha zachycovala celý její život a tehdy jsem si řekla, že bych o ní ráda vytvořila film.“

Elena Lacková zemřela v roce 2003, ale ve filmu O Baripen je i řada archivních záběrů, kde spisovatelka mluví o svých dílech, vzpomíná na dětství, na druhou světovou válku a život za socialismu.

„Jsem ráda, že se nám podařilo dohledat i různé archivní záběry, které pochází z RTVS, ale i z rodinných archivů Eleny Lackové. Ještě se mi podařilo sehnat další její archivní záběry a nahrávky, které natočila Milena Hübschmannová a které se nacházejí ve vídeňském archivu Fonogram. Na základě těchto vzpomínek, které s Elenou Lackovou natočila Milena Hübschmannová, vznikla kniha Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou. A ta byla pro mě největší inspirací při tvorbě tohoto filmu. Ve filmu totiž přímo pracuji i s přímo jejími vzpomínkami, které vytváří takový voiceover ve filmu.“

Za druhé světové války zažila Elena Lacková likvidaci své osady, kdy gardisté všechny Romy vyhnali ven do zimy a jejich domy zbourali. V důsledku hladu a zimy zemřelo jedno z Eleniných dětí.

„Neumím si představit tu dobu, ve které ona žila. Myslím si, že jí hodně poznamenala celkově i ta zkušenost s romským holocaustem, protože ta vesnička, kde žila, zanikla a byli vyhnaní, aby si vytvořili nové přístřešky pod takovým lesem.“

Ve filmu vystupují i potomci Eleny Lackové. Jednak její syn Milan, a jednak její pravnučka působící pod uměleckým jménem Zea.

„Nakonec se mi podařilo najít Alžbetu Ferencovou, která je její pravnučkou a v mnohém se podle mě podobá životu Eleny Lackové. A proto jsem se rozhodla ve filmu pracovat s takovou paralelou mezi jejich životy. Alžbeta se stejně jako její prababička rozhodla pro uměleckou kariéru a je modelkou, tanečnicí, ale i herečkou. Teď ji asi všichni známe díky seriálu Iveta režiséra Hřebejka, díky němuž se Alžbeta stala celkem známou ve slovenském, ale i českém prostředí.“

Spisovatelka Elena Lacková byla na svou dobu neuvěřitelně emancipovaná. Jak však ve filmu vzpomíná její syn Milan, byla i velmi milosrdná a Romové jí říkali Naše Ilonka.