Elena Lacková, první romská intelektuálka a spisovatelka

V říjnu 1946 byl v Norimberku ukončen soudní proces s válečnými zločinci. U nás se konaly první poválečné volby. Vyhrála je Komunistická strana Československa, založená roku 1921. Ve stejném roce se narodila i Elena Lacková. Daleko od dramatických pražských událostí, v osadě poblíž Velkého Šariše.

Jako jediné dítě z osady absolvovala obecnou i měšťanskou školu. Dál ale studovat nemohla. Protiromská opatření za 2. světové války to ve Slovenském štátě nedovolovala. Během války se vdala a narodily se jí první tři děti.

Své nadání a touhu psát nenechala zadusit

Na základě zážitků z právě skončené války vznikla slovensky napsaná divadelní hra Horiací cigánsky tábor, později vydaná pod názvem Cigánsky tábor. Drama mělo premiéru v dubnu 1946 v šarišském kulturním domě. Díky velmi kladným ohlasům následovalo dalších 106 repríz na téměř dvouletém turné po celém Československu. Text nepostrádá budovatelské nadšení a dobová klišé. Pokud ale nahlédneme na hru jako na první literární zpracování nacistické genocidy na Romech, rozhodně se nejedná o tuctovou produkci své doby.

Po úspěchu divadelní hry dostala Lacková místo osvětové inspektorky na Krajském výboru v Prešově. Měla být vzorem ostatním Romům jako „uvědomělá soudružka cikánka“. Koordinovala kulturní činnosti týkající se nejen romské komunity. Angažovala se po celém východním Slovensku v nejrůznějších společenských aktivitách. Jako členka Červeného kříže kritizovala na mezinárodním sjezdu v Praze postavení a životní podmínky slovenských Romů. Podílela se také na založení Svazu Cikánů Romů.

Pražské jaro a svébytnost Romů

Díky uvolnění během pražského jara se v této organizaci Romové poprvé oficiálně prezentovali jako svébytné etnikum. Mimo jiné požadovali včlenění jazykových a etnických práv do ústavy. Činnost Svazu ale byla nuceně zastavena během normalizace.

V 60. letech se s manželem na čas přestěhovali do Ústí nad Labem. Elena v té době začala studovat obor Osvěta a novinářství na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1970, kdy už byla babičkou devíti vnoučat, se stala první romskou ženou na našem území, která úspěšně absolvovala vysokou školu.

Lacková se věnovala psaní různých žánrů. Tvořila divadelní hry, povídky i pohádky. Nejslavnější kniha je její autobiografie. Vyšla pod názvem Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou a byla přeložena do několika světových jazyků. Iniciátorkou jejího vydání byla další významná žena našeho romského hnutí: Milena Hübschmanová. Ta celých osm let navštěvovala Lackovou v Prešově, kde nahrávala její vyprávění a pak ho překládala do češtiny.

Lacková se za svou práci i literární tvorbu se dočkala mnoha ocenění. V roce 2001 převzala z rukou slovenského prezidenta Rudolfa Schustera jako první Romka v historii státní vyznamenání Řád Ludovíta Štúra III. třídy. O rok dříve byla pražským Židovským muzeem oceněna medailí Chatana Sofera za přínos uměleckého zpracování romského holocaustu. Zemřela v Košicích v roce 2003.