Uprchlické centrum v Paříži pomáhá už rok, přes tisíc migrantů ale stále žije na ulici
Zhruba před rokem Paříž otevřela uprchlické centrum Porte de la Chapelle. Francouzská metropole tak reagovala na rostoucí počet uprchlíků, kteří si v ulicích začali stavět improvizované tábory. Jak to v humanitárním středisku vypadá, kolika lidí už ubytovalo a jaké jsou příběhy těch, kteří přicházejí do Paříže?
Centrum se nachází na severu Paříže, hned na rohu rušné křižovatky. Zvenku je asi nejvíc vidět žlutobílý stan, ve kterém uprchlíci stráví první den. Jeho součástí je také dvoupodlažní bývalá nádražní budova, kde v improvizovaných dřevěných buňkách žije asi čtyři sta lidí.
„Humanitární středisko poskytlo přístřeší víc než 17,5 tisícům uprchlíků. To znamená, že kdybychom je neotevřeli, bylo by 17,5 tisíce lidí v ulicích Paříže,“ vysvětluje Bruno Morel, ředitel asociace Emmaüs Solidarité, která se stará o uprchlíky ve středisku. V areálu pracuje 120 stálých zaměstnanců, a pak několik stovek dobrovolníků. Morel vysvětluje, že většina uprchlíků jsou svobodní muži, jejichž průměrný věk je prý kolem 23 let.
„Většina z nich má za sebou opravdu velmi namáhavou cestu. Pro řadu z nich je to poprvé, co vidí postel. Nejdříve se snažíme splnit jejich základní potřeby – poskytnout jim ubytování, jídlo, šaty a lékařské ošetření. Pak jim dáváme různé informace a snažíme se je nasměrovat do specializovaných středisek buď v okolí Paříže, nebo v jiných regionech,“ vysvětluje Morel.
Dlouhé čekání
Ve žlutobílé nafukovací hale se rozhoduje o tom, co bude s přijatými uprchlíky dál. Buď můžou zůstat ve středisku, obvykle zhruba týden, nebo musí do jiných zařízení v Paříži či jinde ve Francii. Záleží jak na jejich zdraví, tak třeba na tom, jestli mají všechny potřebné dokumenty. Jenže ne všichni uprchlíci se do centra kvůli nedostatku míst dostanou.
„Stále jen čekám a čekám. Už to budou tři týdny. Pokaždé mi řeknou, až zítra,“ svěřuje se jeden z uprchlíků z Afghánistánu, který zároveň vysvětluje, že v noci je policisté často budí, a tak musí přecházet z místa na místo. Další z uprchlíků ukazuje, že spí pod mostem jen na krabicích. Páchne to tam močí. Je tam také hromada betonových bariér, kam si prý odkládají věci.
Místní obyvatelé mají na uprchlické středisko různé názory. Někteří jsou přesvědčení, že se situace zhoršuje. „Je to čím dál tím horší. Je jich příliš mnoho. Nemají, kde spát, co jíst. Je to skutečně katastrofa,“ říká muž v dlouhém kabátu. Další z místních obyvatel, vysoký muž v klobouku, má ale smířlivější názor: „Dřív jich tady bylo hodně, teď už méně. Protestovali proti nim místní a nakonec zakročila policie. Jsou tady taky dobrovolníci z různých asociací a sdružení, kteří jim dávají najíst ráno, odpoledne i večer.“
Nesouhlas s přístupem státu
Mezi organizace, které se starají o migranty mimo uprchlické centrum, patří například asociace Utopia 56. Dobrovolníci z této organizace sbírají pro uprchlíky šaty, rozdávají jim jídlo, zprostředkovávají pro ně poradenství a snaží se jim zajistit přechodné ubytování.
„Máme seznam dobrovolníků, kterým vždy napíšeme zprávu s krátkým popisem rodiny – odkud jsou a kolik jich je. Pak nám lidé odepisují, kolik mají míst a koho by mohli ubytovat. Spolupracuje s námi dokonce i jedna knihovna, ve které můžou uprchlíci taky přespat. Když už nemáme žádné jiné řešení, rozdáváme stany a přikrývky hlavně těm nejzranitelnějším,“ vysvětluje Ivan Leray, koordinátor pařížských projektů organizace Utopia 56.
Asociace a její dobrovolníci se v posledních týdnech stáhli z areálu humanitárního centra. Organizace totiž nesouhlasila s tím, jak stát přistupuje k řešení jednotlivých žádostí o azyl. „Když to vezmu obecně to centrum, je dobrým projektem. Problém je, že pak uprchlíci padají do administrativní pasti státu, který dělá vše proto, aby se o ně nemusel starat,“ vysvětluje Ivan.
Hrozné podmínky
Corinne Torreová, koordinátorka projektů francouzských Lékařů bez hranic, říká, že je těžké uvést přesný počet uprchlíků, kteří se momentálně nachází v Paříži. „Je obtížné uvést přesné číslo, protože jsou na ulici. Navíc nemůžou přespávat v okolí humanitárního střediska Porte de la Chapelle, protože je policie vždy vyžene. Z našich údajů a z kontaktů s dalšími organizacemi ale vyplývá, že v ulicích Paříže žije přes tisíc uprchlíků.“
Za několik posledních měsíců se situace uprchlíků v Paříži změnila. Dřív se shromažďovali ve větších improvizovaných táborech, které čítaly i několik tisíc osob. Pak ale policisté tyto tábory postupně vyklidili, takže dnes jsou uprchlíci v Paříži rozptýlení. Koordinátorka nechce uvést přesné adresy, protože by je to mohlo ohrozit, jsou prý ale stále v 18. a 19. pařížském obvodu.
„Žijí skutečně v hrozných podmínkách, protože jsou na ulici. Nemají přístup k pitné vodě ani k pravidelné lékařské péči. Proto řada organizací nabízí tzv. mobilní kliniky,“ popisuje Corinne Torreová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
