Tvorba by neměla být součástí byznysu, je přesvědčen Jarda Svoboda z kapely Traband

„Vždy jsem si přál zjistit, co všechno písnička unese,“ říká Jarda Svoboda o svých textech. „Napsal jsem tak třeba písně jako detektivku, jako stránku vytrženou z deníku nebo jako dopis. Po poslední desce jsem však zjistil, že písnička neunese všechno. Píseň není literatura.“

Pokud člověk nemá potřebu psát, tak by podle něj psát neměl. „Tvorba by neměla být na zakázku a součástí byznysu – součástí kultury, která s uměním pracuje jako se zbožím,“ shrnuje Jarda Svoboda svůj přístup k hudbě. „Píšu z potřeby vyjádřit se ke světu.“

Jedním z největších hitů kapely Traband – alespoň v rádiích – je píseň Černej pasažér. „Její úspěch mě překvapil,“ neskrývá hudebník. „Netušil jsem, že by toto téma mohlo tak silně rezonovat. Píseň byla původně napsaná jako refugee song, postupně jsem však zjistil, že má i další významy. Je o lidech, kteří se cítí být cizinci ve vlastní zemi…“

Čtěte také

Jarda Svoboda prý už dnes pochopil, že žít s pocitem černého pasažéra není po celý život možné. A kdyby prý potkal Jardu Svobodu z doby před dvaceti lety, možná by mu uštědřil pár pohlavků. I to zaznělo v rozhovoru, který vedl Vladimír Kroc. Řeč však byla i o výtvarných dílech Jardy Svobody.

Celý rozhovor si kdykoliv poslechněte buď kliknutím na odkaz přímo v tomto článku, nebo v našem audioarchívu.