Trenér brankářů Orct: Kompletní obměna realizačního týmu reprezentaci pomůže

Co dělá trenér brankářů nyní uprostřed léta?

Příprava na novou sezonu nám začala včera, ale zatím je to na suchu. Na led jdeme až příští týden. Nyní jsem spíš asistent kondičního trenéra. Hlídám, aby se moc nepředřeli. Zrovna dnes jedeme navštívit kondičního trenéra Českých Budějovic Dominika Kodrase, který nám ukáže další možnosti přípravy pro brankáře. 

Vaše hokejové srdce bije pro Litvínov?

Mám to rozdělené na dvě zásadní etapy. Litvínov, protože tady pracuji i dál, bych upřednostnil. I tak jsem stále v kontaktu s klukama z vedení Kladna, takže jsou to pro mě dvě srdeční záležitosti.

Kdysi jste se označil za největšího magora v lize. Dostal jste i sedmizápasový trest za napadení sudího. Jak vaše extempore hodnotíte s odstupem času?

S odstupem času se to hodnotí dobře, protože v té době jsem se cítil hodně ukřivděný. V některých situacích jsem se choval jako šílenec. Moje impulsivní reakce byly strašné, takže děkuji klukům, že to se mnou vydrželi. Prostě blázen na ledě. 

Souvisí to se soutěživostí, kterou v sobě máte?

Potvrzuji, protože teď vedle mě sedí moje paní a říká, že neumím prohrát ani karty. Do všeho jdu s tím, že to přece nejdu prohrát. Tak to má ale každý profesionální sportovec. 

Prý i po letech vzpomínáte na to, jak si na vás vylili zlost trenéři Ivan Hlinka a Beránek starší. Je to tak?

Když mi pan Beránek řekl, že bych si zasloužil akorát pěstí a stál přede mnou, tak jsem se opravdu bál. Bylo to v té situaci při napadení rozhodčího, ale dodnes si myslím, že mi bylo ukřivděno. Určitě výstupů bylo víc a musím vzpomenout na trenéra Mullera, který to se mnou osm let vydržel na Kladně. 

V Ústí nad Labem jste chytal s maskou, která byla polepená novinovými titulkami, kde se psalo o vašich extempore. Bral jste to v té době už s nadhledem?

Určitě, protože každý hráč se psychicky a fyzicky vyvíjí. Ve čtyřiceti letech na to koukáte jinak, než ve dvaceti. Myslel jsem si, že už to bude moje poslední maska, tak mě napadla taková kuriozitka. Docela hezké čtení to bylo.

Váš přechod do role trenéra brankářů vznikl přirozeným vývojem?

Přirozený vývoj to není. Je to další možnost, jak pokračovat s hokejem. Rozhodně si nestěžuji, kolik peněz jsem vydělal hokejem, ale zase si nemůžu říct, že končím s hokejem a budu rentiér. Ve hře byly tři možnosti. Pokračovat u Roberta Kysely ve firmě, věnovat se pojišťovnictví nebo zůstat u hokeje. Smlouva je vždy na dobu určitou, takže jsem měl u Roberta připravené zadní vrátka. K hokeji mě to táhlo nejvíc a Pavel Francouz měl problém s hlavou. Začal jsem s ním spolupracovat a pochopil jsem, že můžu klukům pomoci. 

Když jste se na ledě rozčiloval, tak vás to vybudilo k lepším výkonům?

Někdy mě to odvádělo od hry a měl jsem se určitě starat víc o chytání, ale jindy mě to nakoplo. Nemyslím si ale, že by tam bylo pravidlo, že čím vzteklejší Orct, tím lepší výkon nebo obráceně. Vždy to vyplynulo ze situace. 

Chaos na mistrovství světa

Už jste se smířil s tím, co se dělo letos na mistrovství světa v hokeji a po něm?

Mě to svým způsobem neštve. Výsledek byl tragický, ale to vyplynulo z naší hry. Jedinou věcí, která mě mrzí, zůstane to, že nebudu mít možnost trénovat před domácím publikem.  I přesto, že jsem měl smlouvu i na další mistrovství světa. Asi to tak mělo být.

Jak jste vnímal situaci na světovém šampionátu, kde jste měl o brankářské jedničce jasno, ale trenér Kari Jalonen měl jiný názor?

Samozřejmě Kari na to měl nárok. Pro mě to bylo jednoduché, protože po loňském mistrovství světa to z větší části nechal Kari na mně. Tak jsem měl nějakou vizi i na letošní mistrovství světa, ale ta se už před ním zbortila. Brankáře jsem věděl, ale já měl zákaz mluvit do novin, vystupovat pro veřejnost. Zavládl pak chaos a nejistota, což nebylo dobře pro hráče, brankáře ani veřejnost.

Čtěte také

Nový kouč reprezentace Rulík: Od hráčů vyžaduji tlak do brány, disciplínu a reakci na hru soupeře

Odrazilo se to i na výsledku?

Ano. Na mistrovství světa jsem vždy den dopředu řekl brankářům, kdo půjde do brány. Snažil jsem se je připravit, co nejlépe. Po mistrovství světa jsme si promluvili, kluci byli v pohodě, ale samozřejmě mi řekli, že necítili tu důvěru, když chvíli chytal jeden, pak druhý.  Když brankáři rotují, tak se nemohli cítit komfortně. Určitě to na výsledek mělo vliv.

Martine, byl konec Kariho Jalonena u národního týmu logickým vyústěním, včetně odchodu celého realizačního týmu?

Je to nešťastné řešení, ale stává se to, že když odejde trenér, putuje pryč i realizační tým. Chápu, že je Ori naštvaný, že přijde do reprezentace a tam nemůže prosazovat všechno čistě a tak, jak potřebuje. Oriho bych rád viděl u reprezentace, ale Radim Rulík se rozhodl jinak a nedá se s tím nic dělat.

Zdeňku, proběhla nějaká komunikace mezi vámi a Radimem Rulíkem ohledně možné spolupráce?

S Radimem jsem velký kamarád a on mi vysvětloval, proč se tak rozhodl. Naprosto to chápu a respektuji. Přežil jsem v reprezentaci čtyři trenéry a mě to jen vnitřně mrzí. Myslím si, že národnímu týmu může kompletní změna prospět. 

Práce kouče brankářů

Kdy jste měl prvního trenéra brankářů, který se vám přímo věnoval?

Bylo to v osmnácti letech a věnoval se mi Míra Kapoun, který v Litvínově odchytal sedmnáct sezon. Trenéři brankářů fungovali už dlouho, ale nemluvilo se o nich. Měli svoje zaměstnání a dorazili jednou za týden na trénink. Jinak jsem trenéra brankářů, které známe ze současných podmínek, neměl.

Nejdete při analýze výkonu brankářů až moc do hloubky?

Vždy to skončí u toho zásadního. Brankáři se dostanou na určitou úroveň a pak už je to jen o hlavě. Já chytal tak, že jsem si nakoukal nějaká videa z NHL a přizpůsobil jsem se. Dnes už ode mě brankář ví, co přesně má udělat za zákrok. Dostane tři varianty zákroků a záleží na něm, jak se rozhodne. Někdy je toho až moc, ale ono to v současné době jinak nejde. Brankáři jsou tak technicky vyspělí, že na konci rozhodne ta mentální stránka.

Čtěte také

Bývalý hokejista Hnilička: Gólmanská škola se sjednotila a prim hrají vysocí brankáři

Styl chytání, který předváděli Dominik Hašek nebo Milan Hnilička, už je pryč?

Ano. Už se to nevrátí do doby, kdy se chytalo stylem „chyť, jak můžeš“.

Není to na škodu? 

Ono nic jiného nezbývá. Bohužel se z toho vytrácí to, co máš v sobě, jaký jsi talent. Už je to  profesionální zaměstnání, dobře zaplacené. To, co jsme zažívali my, se vytrácí.

Co je v současné době hlavní náplní trenéra brankářů? Kolik času strávíte se svěřenci na ledě a kolik při přípravě jednotlivých materiálů?

Brankáři jsou každý trénink o dvacet minut déle na ledě než hráči. Abych věděl, že jsem stoprocentně připravený, tak informace o hráčích, přesilovkách soupeře apod. připravuji zhruba hodinu a půl, brankářům to pak zabere půl hodiny.

Hodnocení zápasu mi trvá zhruba hodinu až hodinu a půl, než si zanalyzuji sestříhrané materiály. Další den to chci ukázat všem brankářům, které vedu, takže to zabere dalších pětadvacet minut. 

Máte čas i na něco jiného, u čeho relaxujete?

Nejvíc si odpočinu se ženou a také se stýkám s dětmi, i když už jsou velké. Když mám volný čas, tak se ho snažím věnovat paní.

Jakou trojici brankářů v současnosti vedete v Litvínově?

V první řadě je to extrémně mladá trojice a hodně talentovaná. Technicky jsou skvělí a záleží na jejich hlavě, jak naloží s tím, jak jim věřím. Mají velký potenciál a je na nás, abychom to dokázali prodat. 

Pamatuje si Martin Procházka první zápas, kdy nastoupil proti brankáři Orctovi? Jaké bylo jejich setkání v týmu Kladna? Byl rozzuřený Orct lepší, než když působil klidně? Čistá hra odpoví.

Čistá hra|foto:Aleš Vavřík, Shutterstock