Trenér reprezentační dvacítky Augusta: Chceme vytvořit prostředí, kde budou národní týmy hrát stejně

Po jmenování do role trenéra reprezentačního výběru hráčů do 20 let vás čekají asi dva nabité prázdninové měsíce, že?

Hodně se mi změnily plány, musel jsem zrušit dovolenou. Všechno se seběhlo rychle, ale jsem rád, že jsme se domluvili s Radimem Rulíkem a Jirkou Kalousem, že první reprezentační kemp uděláme společně. Pomůže mi to v tom, že poznám nejen jejich práci, ale poznám i hráče a budu mít možnost si s nimi popovídat. Po jmenování do funkce se snažím komunikovat s hráči, agenty i trenérem juniorky. Místo prázdnin budu pracovat a jsem za to rád.

Jste tedy hlavně trenér na telefonu?

Na telefonu a videu. Přiznám se, že si hodně hráčů hledám, abych je nasledoval, než je uvidím poprvé naživo na prvním srazu. 

Kdo vás oslovil s nabídkou vést reprezentační tým do 20 let?

Volal mi prezident svazu Alois Hadamczik v době, kdy jsem řešil nabídku ze Slovanu Bratislava. Pár dní, kdy jsem se rozhodoval, bylo hodně hektických. Chci poděkovat i Slovanu za korektnost a trpělivost, protože nabídka vést národní tým je pro mě prostě víc. 

Jak složité bylo vybrat realizační tým?

Dávám tomu veškerou vážnost, takže chci pracovat s lidmi, které znám nejen profesně, ale i lidsky. Budu pracovat na plný úvazek, ale Robert Reichel, Pavel Trnka a Martin Láska mají i práci v klubu, takže jim děkuji, že na to kývli. Těším se na spolupráci. 

S novým týmem vás čeká asi pořádná šichta, protože přípravné zápasy během února a dubna nedopadly úplně podle představ..

Výsledky reprezentace v závěru sezony nejsou odrazem toho, jak to bude vypadat v budoucnosti, protože spoustu hráčů nám hraje v zámoří v juniorských soutěžích. Důležité bude, jak se to poskládá po Vánocích. První soustředění je koncipováno hlavně pro hokejisty, kteří hrají v zámoří. Chceme zjistit jejich plány, než odletí do Ameriky. Základ všeho bude brankář Michal Hrabal, který přichází z kategorie osmnáctek. Třeba Jirka Kulich bojuje o NHL, ale v případě, že by tam nebyl, tak budeme dělat všechno pro to, aby hrál s námi. Mužstvo můžou doplnit i další kluci, jako Kuba Štancl a Kuba Dvořák, kteří byli draftováni. Těším se i na Hlinka Gretzky Cup, kde během týdne uvidím nejen naše hráče, ale i ostatní týmy. 

Plánujete se vydat i na zahraniční cesty za hráči do zámoří?

Přemýšlel jsem o tom. Bavil jsem se s Radimem Rulíkem a je to jedna z možností, protože nejdůležitější je vidět hráče, jak budou hrát na přelomu listopadu a prosince. Čas těsně před mistrovstvím světa je hodně důležitý, ale určitě máme dost kontaktů na kluky, kteří nám s tím můžou pomoci, třeba Marek Židlický, Venca Prospal nebo Láďa Šmíd. Určitě se budu jezdit dívat na extraligu a zbytek budu nakoukávat skrz video a konzultovat s lidmi, které jsem zmínil.

Čtěte také

Nový kouč reprezentace Rulík: Od hráčů vyžaduji tlak do brány, disciplínu a reakci na hru soupeře

Chcete se inspirovat stylem hy, kterým se prezentoval tým pod vedením Radima Rulíka?

Určitě. Radim říkal, že chceme, aby národní týmy hrály stejným stylem a s tím souhlasím. Dovednosti a vyspělost hráčů bude na jiné úrovni, ale styl hokeje, který se bude týkat aktivního napadání, rychlého otáčení hry, přechodu modré čáry a tlaku do zakončení, by se měl prolínat. Chci, aby bylo vidět, že hraje Česko. Jde o krásnou vizi, na které bude potřeba hodně zapracovat. Hráče nemůže bavit defenzivní systém, budeme chtít hrát útočně.

Martine, jak si vzpomínáš na Patrika Augustu jako hráče?

Byl to obrovský rychlík a jeho přednost byla jihlavská zarputilost. Vždy když jsme hráli proti Jihlavě, tak šlo o agresivního soupeře. Patrik k tomu navíc uměl dávat branky, takže byl fantastický hráč.

Patriku, jaké to bylo slyšet ve 22 letech svoje jméno na draftu NHL a možnost zkusit si nejlepší ligu světa?

V té době jsme tím tolik nežili, všichni jsme žili Duklou Jihlava a chtěli jsme se dostat do nároďáku. Po úspěšné sezoně jsem snad ani nevěděl, že nějaký draft je. Najednou jsem dostal telefon od švédského skauta Anderse Hedberga, že mě vítají na palubě. Bylo to pro mě překvapení a dostal jsem dvoucestný kontrakt do Toronta. Zkusil jsem to a šel jsem do toho.

Co vás v zámoří udrželo sedm let, když jste nedostal tolik příležitostí?

Pořád jsem věřil, že se to zlomí. Nebyl jsem tam nespokojený. Po odchodu z Toronta do Kalifornie jsem zažil nejlepší hokejové roky života. Byl jsem na pláži, na zimák jsem jezdil na kolečkových bruslích nebo na kole. V té době měla IHL velkou popularitu, protože v NHL se stávkovalo. Byl to skvělý nejen hokejový život.

Kolik jsi dostal prostoru, když jsi přišel z farmy k zápasu NHL?

V prvním zápase jsme hráli proti Gretzkymu, proto si to pamatuji, a prohrálo se 1:6. Nepamatuji si, kolik času jsem odehrál, ale vím, že jsem nehrál přesilovky a oslabení. Zážitek pro mě bylo už to, že jsem mohl hrát v dresu Toronta Maple Leafs. Bylo to skvělé zadostiučinění za kariérou a pocit, že jsem mohl tátovi říct, že jsem naše jméno dal do análů NHL. Druhý zápas jsme hráli proti Dominikovi Haškovi a Šmehlovi a zase se prohrálo. V dalším zápase jsem už byl mimo sestavu a poslali mě zpátky na farmu, týmu se opravdu nedařilo. 

Vztah trenér, otec a syn

Trénoval vás někdy otec?

Ano, v Dukle Jihlava. Nebyly to jednoduché časy, ale prostě se to tak sešlo. Měli jsme domluvu, že na zimáku to byl vztah trenér a svěřence a doma otec a syn. Musel jsem být lepší, než ostatní a pomohlo mi to v kariéře. Bylo tam spoustu názorů ohledně protekce, ale určitě nás to posílilo. Měli jsme spolu skvělý vztah. Poprvé mě pochválil až když jsem přivezl bronz z olympiády. Od doby, kdy jsme odcházeli z Jihlavy, tak jsme se stali nejlepšími kamarády. 

Jak moc vás formoval pro roli trenéra?

Samozřejmě mi hodně chybí, protože jsme o hokeji mluvili pořád. Z pozice trenéra mi dal hodně moc, protože jsme diskutovali nejen hru, ale i koučování na střídačce. I když koučoval v jiné době. Hokej je vymyšlený, ale pořád se vyvíjí. Dnes máme taky skvělé hokejisty, ale jsou zvyklí na jiný servis. Chtějí dostávat noty a rady k zápasu, takže musíme připravovat hodně materiálů. Hráči tam nejsou pro nás, ale my trenéři jsme tam pro hráče.

Měl to pod vámi nyní v Liberci těžké i Adam Najman, který je vaším synovcem?

Určitě to měl o něco těžší a myslím si, že si Adam trochu oddychne, že tam nejsem. Takhle jsem to měl i s tátou, ale ono to může člověka zformovat nejen jako hokejistu, ale i jako osobnost. Trochu tvrdosti a morálky se vytratilo, a pokud na tréninku nebo v jednání přitvrdíme, tak to určitě není špatně.

Patriku, hodně se v poslední době rozvíjí práce kondičních trenérů. Mluvíš jim hodně do obsahu tréninku?

Když není sezona, tak si to řídí hlavně kondičáci. S Alešem Pařezem, který dělá skvělou práci v Liberci, tak jsme hodně diskutovali. Nyní se to hodně personalizuje na hráče a trénink se díky kondičákům hodně rozmělnil. Pomalu se to tady směřuje k tomu, že tady bude pro hokejisty sezona osmi nebo devítiměsíční a zbytek budou trávit s kondičním trenérem. Stejně tak jako to funguje ve světě. 

Může současný výběr reprezentantů do 20 let navázat na stříbrný úspěch z posledního mistrovství světa, kde uspěl pod vedením trenéra Radima Rulíka? Proč byl Augusta lídrem na farmě, ale v NHL se výrazněji neprosadil? Na jaká trenérska esa ze zámoří vzpomíná? Čemu se věnují synové Patrika Augusty? Dozvíte se v Čisté hře. 

Čistá hra|foto:Aleš Vavřík, Shutterstock