Syn s Aspergerovým syndromem mě svým způsobem učí trpělivosti, říká Simona Postlerová

Jako malá měla Simona Postlerová na zdi výstřižky s fotografiemi slavných gymnastek Evy Bosákové, Věry Čáslavské i rumunské gymnastky Nadi Comaneciové. O úmrtí Věry Čáslavské se dozvěděla večer po návratu z práce. „Podlomila se mi kolena a okamžitě mi projelo hlavou dětství, vystřihování jejích fotografií a ten neskutečný obdiv nejen vůči ní jako gymnastce. Zavzpomínala jsem si, myslela jsem i na ty její úžasné postoje.“

Simona Postlerová se stala duchovní kmotrou českého překladu knihy „A proto skáču“, kterou napsal třináctiletý chlapec s autismem Naoki Higašida. „Našli si mě, logicky, protože mám velkou zkušenost. Žiju se svým synem, který je též autista, má diagnostikovaný Aspergerův syndrom, ale k tomu ještě jednu trochu horší psychiatrickou nemoc.“

Kniha je podle ní krásně formulovaná, protože měla najednou na papíře to, co čte ze svého syna a z jeho projevů. Ten sice mluví útržkovitě, ale mluví a je sdílný v tom, že třeba popisuje věci kolem sebe. Vnímá všechno naráz, není mu z toho dobře a nazývá to „tetelení“, protože se z toho chvěje, a někdy říká, že by z toho chtěl vylétnout, popisuje Simona Postlerová.

„V začátcích, když člověk nevěděl, jaká ta nemoc je, tak u nás panovala jistá neznalost a netrpělivost, nebo neporozumění tomu, proč mi to syn říká znova. Teď už vím, že to je součást jeho projevu, a proto říkám, že mě svým způsobem učí trpělivosti,“ vysvětluje herečka.

Někteří lidé s autismem nejsou schopni doteku. „Lidi jsou na tom asi různě, u nás to tak ale vůbec není. Nicméně když byl malinký, a to mu zůstalo částečně doteď, bylo těžké mu sáhnout na hlavičku. Vlasy jsem mu stříhala ve spánku. Teď už je velký, tak ho musím holit, a to je někdy boj,“ říká Simona Postlerová.