Světová situace je teď tak hrozná, že jedna kresba denně mi nestačí, přiznává karikaturista Marian Kamensky

„Měl jsem štěstí, že mě doporučil satirik Gabriel Laub,“ vzpomíná na člověka, který mu v Hamburku pomohl navázat kontakt s redakcí deníku Die Zeit.

Musím si dát jednoho Trumpa denně, jinak nemám klid

Velmi vděčným objektem kreseb Mariana Kamenského se v posledním roce stal Donald Trump. Málokterý politik se od něj dočkal tolika posměšných kreseb jako právě současný americký prezident.

„Je pravda, že ho moc rád nemám,“ přiznává karikaturista. „Někdy je mi ho až líto, protože postiženým nebo nemocným lidem bychom se smát neměli,“ dodává.

Ráno, když pročítá deníky a hledá inspiraci k nové kresbě, často si dává předsevzetí, že tentokrát jeho objektem Donald Trump nebude. „Pak ale začnu číst první článek a ani ho nedočtu a už mám nutkání jako nějaký závislák: Teď si musím dát Trumpa,“ směje se.

Umění není o talentu, ale o potřebě

Ne každý člověk je pro karikaturistu kreslířsky tak vděčný jako Donald Trump. Podle Kamenského trvá několik týdnů, než grafická zkratka vejde do krve. Inspiraci hledá prý i u ostatních karikaturistů, jak se s tím kterým politikem vypořádali.

Před třemi lety nebylo potřeba kreslit víc než jednu karikaturu denně. V posledních týdnech potřebuji udělat tři, abych se cítil dobře.

Umění není o talentu, ale o tom, když člověk cítí nutkání něco vytvořit a nemůže si pomoct, myslí si Marian Kamenský. „Světová situace je teď tak hrozná, že jedna kresba denně mi nestačí,“ dodává s tím, že jeho aktuálním denním minimem jsou tři karikatury.

Spát mi nedá ani Kotleba nebo Zeman

Přestože žije už téměř čtyřicet let v zahraničí, občas Marian Kamensky sleduje i českou a slovenskou politickou scénu. A také na ní nachází situace, které ho coby kreslíře nenechávají chladným.

„Občas mně slovenský deník Pravda požádá, abych jim udělal Kotlebu, ale z Česka ne, tam jsem za celá ta léta nepublikoval ani jednu karikaturu,“ říká s tím, že na české scéně je pro něj nejlákavějším objektem Miloš Zeman.