Statisíce rukou před 65 lety zabarikádovaly Prahu

5. červen 2012
Zprávy

Říká se: mládí není hloupé, jen někdy neví. Za minulého režimu mladí buďto nesměli, nebo museli. Dnes můžou a chtějí uctít hrdiny vítězného Pražského povstání a 65. výročí konce 2. světové války. Kpt. Jiří Kunc v rozhovoru krátce připomněl, jak to tehdy bylo. Jedna ze vzpomínkových akcí se koná 5. května na Staroměstském náměstí.

Součástí akcí k 65. výročí ukončení 2. světové války je také vzpomínka na boje během Pražského povstání, které trvalo od 4. do 9. května 1945. Jakým způsobem připomenete vítězství Pražanů?
Jménem Českého svazu bojovníků za svobodu připravujeme hodně akcí. Už kvůli účastníkům, dosud žijícím pamětníkům, protože jich je málo a jsou vysokého věku. A právě kvůli nim chceme, aby byly důstojné. Vzpomínkové akce jsme připravovali tak, aby nebyly ve stylu „VIP“ mluví k „VIP“ (z anglického „ví aj pí“ Very Important Person – velmi důležitá osoba, většinou politici, ministři a podobně).

Pražské povstání je jedním ze světlých okamžiků našich národních dějin. Jen v Praze se ho účastnilo na 30 tisíc žen a mužů, 100 tisíc lidí stavělo barikády. Za obranu Prahy padlo 1694 našich bojovníků, 300 členů diskutabilní Vlasovovy armády a 25 vojáků Rudé armády (mimo Prahu jich padlo přes 600). Pražské povstání bylo součástí Českého národního povstání a připravovalo se už na sklonku roku 1944. Bylo pod vojenským velením, kromě armády se ho účastnily také civilní složky a odbory, které v továrnách organizovaly povstalecké akce.

Vzpomínat budeme na náměstích i v muzeích

Jak chcete tyto padlé a dosud žijící hrdiny uctít?
Český svaz bojovníků za svobodu (ČSBS) organizuje akci ve středu 5. května 2010 od 9.20 do 11 hodin na pražském Staroměstském náměstí. V 10 hodin trubač zatroubí 3x signál POZOR. Potom budou k pamětní desce na budově Staroměstské radnice položeny věnce a kytice. Účastníci bojů a čestní hosté se přemístí na tribunu, před kterou projede deset minikolon historických automobilů.

Kapitán Jiří Kunc

V každé koloně budou 3-4 vozy vyrobené do roku 1945, v čele vždy vojenské auto a pak také civilní vozy – například osobní automobil ministra zahraničních věcí Jana Masaryka nebo předsedy československé vlády v letech 1932-1935 Jana Malypetra. Osádky budou tvořit čestné stráže k památníčkům, aktivní zálohy Armády České republiky, rotmistři Armády ČR, dobrovolní hasiči a mladí lidé, kteří se přihlásili na výzvu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. Je skvělé, že mladí jsou ochotní a odvážní dělat čestnou stráž u pomníčků.

Po projevech k 65. výročí ukončení války se tyto kolony rozjedou po Praze, aby v jejích deseti městských částech odsloužily čestnou stráž u pomníčků vybraných ČSBS. Kolony budou doprovázeny policejními motohlídkami.

Vzpomínku na hrdiny Pražského povstání podpořilo Krajské vojenské velitelství Hlavní město Praha a Hlavní město Praha. Moderovat ji budou zástupce ČSBS a Václav Žmolík.
Další vzpomínkové akce organizuje Národní muzeum ve spolupráci s Vojenským historickým ústavem Praha (VHÚ). Jedná se například o výstavy ve Staroměstské radnici, v zahradách Senátu Parlamentu ČR a ve Vojenském muzeu ve Vyškově. VHÚ pak ještě na Staroměstské náměstí přiveze německý stihač tanků Hetzer, který Němcům uloupili povstalci.

Legendární stihač tanků Hetzer

Jednou ze vzpomínkových aktivit jsem ale hodně, hodně nadšen. Mladí studenti, naše děti, ze Střední odborné školy stavební a zahradnické z Prahy 9 a Gymnázia Milady Horákové z Prahy 4 vytvořili ve svých volných chvílích 500 věnečků. A ve středu 5. května od 11 hodin je budou na Staroměstském náměstí zdarma rozdávat těm, kteří bydlí v domě, na jehož fasádě je pamětní deska nebo pomníček hrdinům 2. světové války. Jediné, co za to mladí budou chtít vědět, je adresa domu, aby Český svaz bojovníků za svobodu mohl aktualizovat databázi památných míst v Praze.

Povstalci odvádějí zajaté příslušníky SS

Jaký mají tyhle pomníčky význam, kromě obecně známého? Kdo k nim chodí, mimo žijících účastníků, jejich příbuzných a politiků?
Všechno má spojitost s neblahým stavem našeho národního povědomí. Když došlo ke dramatickým událostem u Smolenska, díval jsem se na televizi a viděl, jak Poláci čekají 13 hodin i během noci ve frontách, aby se mohli rozloučit s prezidentem. V Polsku je národní povědomí v úplně jiné rovině. U nás je to bohužel dané i minulým režimem. Jako dětem nám pouštěli válečné filmy, většinou sovětské a většinou velmi špatné.

Známe příklady, jak se tu zacházelo s válečnými hrdiny, jak se manipulovalo s informacemi. Například generál Karel Kutlvašr, v době Pražského povstání vojenský velitel v Praze, byl odměněn tak, že za hrdinské skutky dostal doživotí, v roce 1960 ho po amnestii prezidenta pustili domů a rok nato zemřel. Máme povinnost se k tomu vracet, protože naše mámy a babičky a dědové a tátové to dělali pro nás. Svoboda není věc konstantní. Ti, kteří přežili, i třeba legionáři říkají: „My jsme svobodu vybojovali, vy ji braňte.“ V tom je veliké moudro. Národní povědomí prostě nelze nařídit. Na Slovensku udělali zákon o tom, že „od 12 hodin“ budou všichni vlastenci. Takhle to ale nejde.

Rekonstrukce bojů o rozhlas

S mladými musíme o minulosti mluvit

A proč chcete oslovit mladé? Proč by měli přijít?
Je velice složité hledat formu, kterou by mladí byli ochotni přijmout, a předat jim tak informace, co jejich dědové nebo pradědové dokázali. Proto musíme volit formu pro ně atraktivní, pokud chceme poukázat na událost, o které příliš neví. Když se dnes zeptáte mladého člověka, co ví o Pražském povstání, řekne, že je to stanice metra. A tak třeba přehlídka kolon historických vozů by pro ně mohla být zajímavá.

Nebo rekonstrukce bojů o barikády, která bude předvedena v pátek 7. května od 13 hodin Na Pražačce v Praze 3. Organizují ji vojenské historické kluby a společnosti a zájemci uvidí těžkou techniku, pyrotechnickou techniku, dobové uniformy a další.

Povstalci odnášejí raněného

Organizujete pro děti třeba nějaké prohlídky spojené s přednáškami?
Český svaz bojovníků za svobodu a Československá obec legionářská to dělají. Jejich členové opravdu mají o čem vyprávět. Když si koupíte sebelepší detektivku, tak příběhy těchto lidí jsou ještě větší dobrodružství, vystupují v nich skuteční hrdinové. Takové příběhy má ve svých archivech i Český rozhlas (např. Příběhy 20. století – pozn. autorky)

Pražské povstání bylo úspěšné, protože bylo dokončené

Němečtí civilisté s plakátem Vůdce padl

Kdo byli lidé, kteří se Pražského povstání zúčastnili?
Jednak ti, kteří už povstání předem připravovali. Vojenská část už měla připravené jednotky vládního vojska, železničářů, elektrických drah, protivzdušné obrany. Pak se přidaly odbory a civilisté.

Bylo povstání organizované z jednoho místa? Mělo nějaké „hlavní velení“?
Generál Slunečko byl vedoucím skupiny Alex, jemu podřízené Kutlvašrovo velitelství Bartoš pak velelo obvodu celé Prahy. Jednotlivé akce byly koordinovány. Z hlediska vojenského bylo povstání významné proto, že zablokovalo důležitý dopravní uzel a Němci, kteří z Prahy chtěli udělat jakousi pevnost, neměli možnost utéct, protože jim v tom povstalci svými barikádami zabránili. Význam národní je v tom, že je vidět, jak se český národ bohužel jen v těchto dramatických okamžicích dokáže semknout.

Kapitán Jiří Kunc na Radiožurnálu

Důležitou roli v celém povstání hrál také Československý rozhlas. Kromě vysílání s voláním o pomoc, jak byl povstalcům prospěšný?
Rozhlas je dominanta povstání. Rozhlasáci se vždycky, když se národu dařilo zle, zachovali velmi hrdinně. To, jak zachraňovali vysílač ve Strašnicích, aby se lidi všecko včas dozvěděli, když začaly boje Pražského povstání. Tenkrát se běhalo s cívkou na zádech, nebylo to nic lehkého a kvůli barikádám to rozhlasáci museli přenášet přes velké vzdálenosti a rychle. Pak, když bylo po všem, rozhlas začal promptně informovat lidi, že je třeba odstraňovat barikády a uvolnit dopravu. A je známo, že také Československý rozhlas zaplatil životy svých lidí, v budově se hodně střílelo a Němci do ní shodili pumu.

Proč bylo povstání úspěšné?
Protože je to jediné dokončené povstání. Když se zeptáte průměrného Čecha, tak vám poví, že v roce 1938 jsme se nebránili. Když pak zmíníte povstání, opáčí, že jsme hrdinný národ. To je přece velký protimluv. Co ale bylo hodně důležité, že kvůli událostem, jako byl atentát na zastupujícího říšského protektora nebo Pražské povstání, nás Evropa začala brát jako spojence, přestože jsme byli protektorátem.

Děkuju vám za rozhovor.

Vysílání ČRo 1 - Radiožurnálu si můžete naladit na síti VKV/FM vysílačů po celé České republice a na dlouhé vlně 270 kHz. Poslouchat nás můžete i přes internet, pomocí DVB-S přijímače (satelit Astra 3A) a ve veřejnoprávním DVB-T multiplexu (Čechy, Vysočina, jižní Morava, Ostravsko).

Mapa pokrytí veřejnoprávního multiplexu

Záznamy vybraných pořadů Českého rozhlasu 1 – Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu. Pro automatické ukládání záznamů oblíbených pořadů do svého počítače nebo mp3 přehrávače můžete využít službu Podcast.

autor: lep
Spustit audio