Spory v armádě by se neměly řešit veřejně. Je to důkaz toho, že něco není v pořádku, poukazuje generál Šedivý

Náčelník Generálního štábu Karel Řehka v úterý vystoupil na velitelském shromáždění s kritickým projevem. Varoval před byrokracií a pomalými procesy v armádě, které se neadaptují na současné potřeby. Pojmenoval podle vás hlavní neduhy našich ozbrojených sil?

Samozřejmě je to problém, který je dlouhodobý a bude se mu muset ještě mnohem více věnovat. Pomalost a určitá strnulost je typická nejen pro armádu, ale projevuje se i v úrovni ministerstva obrany. A bohužel je to znak celé české společnosti.

Podle generála Řehky neexistuje systém, který by generoval a obnovoval dostatečně velkou zálohu ozbrojených sil. Jak to napravit?

To je jeden z velkých problémů, který v poslední době řeší každý náčelník generálního štábu. Předně, zákony, které jsou platné v oblasti válečné armády, jsou zastaralé a neumožňují, aby armáda mohla realizovat první kroky přípravy pro zmobilizování živé síly, materiálových prostředků.

Už v době, kdy se situace, která zcela zjevně směřuje k nějaké hluboké krizi, již rozvíjí, tak my de facto můžeme začít mobilizovat až v okamžiku, kdy je vyhlášen stav ohrožení státu. A to už je strašně pozdě, vzhledem k rychlosti, kterou dochází ke zhoršování bezpečnostního prostředí a vyústí potom až v ozbrojený konflikt.

Čtěte také

iROZHLAS

Více vojáků, nové jednotky i posádky. Armáda přepracuje svoji koncepci kvůli úkolům od NATO

Doba, kdy jsme měli roky na přípravu, už je dávno pryč. A jak jsem řekl, netýká se to jenom mobilizace živé síly, ale týká se to i materiálových prostředků, které také armáda musí dostat.

Druhý problém je také dlouhodobý. Je to nedostatek financí, který umožňuje, aby se pořizoval materiál všeho druhu jenom na tzv. mírové rozvinutí armády. To znamená, že to jsou de facto jenom například počty techniky a dalších materiálů, které armáda používá v mírové době na výcvik a na další aktivity, ale chybí nám všechno to, co musí být připraveno například k úhradě ztrát.

Máme akviziční proces, který končí počtem bojových vozidel pěchoty, které jsou jenom na tu mírovou brigádu a několik málo kousků, které jsou ještě připraveny například na výcvik. Na ty rozsáhlé ztráty, které vidíme na Ukrajině, se česká armáda nepřipravuje, ale připravit se bude muset.

Prezident Petr Pavel při té příležitosti řekl, že armáda musí být moderní, adaptabilní, dobře vybavená, vycvičená, flexibilní a rychlá, aby mohla reagovat na potřeby doby. Jak toho dosáhnout?

Armáda je dnes skutečně moderní, i když jsem řekl věci, které jsem řekl, zejména právě na adresu mobilizačního rozvinování se. Ale naše armáda je budována podle jednotlivých etap, které jsou nazývány koncepcemi výstavby Armády ČR.

Čtěte také

iROZHLAS

Řehka: Největší hrozbou pro Česko je Rusko. Vojáci musí být připraveni bojovat

Samozřejmě, že se musí odrazit v nových dokumentech to, co se odehrává na Ukrajině a jak rychle se mění způsob válčení a zavádění technologií. To nejcennější, co naše armáda má, jsou lidé ve velitelských a štábních pozicích anebo přímo v bojových jednotkách. V tom jsme dokonce z našeho pohledu nadstandardní. Takže ano, armáda se musí rychle měnit a akceptovat zkušenosti, které máme z bojiště, ale zase bych nad ní nelámal hůl.

Podle ministryně obrany v demisi Jany Černochové z ODS se armáda musí stát konkurenceschopnou na trhu práce. Ona zatím konkurenceschopná v tomto ohledu není? Je to hlavně otázkou výše platů?

Platy vojáků z povolání jsou mírně nadstandardní, ale nemůžeme chtít, aby například samopalník měl stejné peníze jako někdo, kdo je v čele civilní firmy. To zkrátka není možné. Ale musíme kopírovat zvyšování platů ve státní správě i v těch soukromých podnicích, aby nepřetahovaly vojáky z povolání, kteří projdou například velmi náročným a drahým výcvikem jenom proto, že nabídnou o dva tisíce víc.

Čtěte také

iROZHLAS

Němcům chybí 80 tisíc vojáků. Česku jich chybí 37 500. Kdy pochopíme, že jsme v ohrožení?

To je de facto problém vlády, musí sledovat a musí příjmy vojáků z povolání upravovat tak, aby armáda byla konkurenceschopná na všech úrovních, které jsou dány. Ať už to jsou lidé, kteří jsou v úrovni nižších jednotek, útvarů, nebo potom na těch vyšších štábech.

Kroků už se udělala spousta, ale je nutné se dál věnovat podpoře. Podpora vojáků z povolání v oblasti sociální, aby se cítil komfortně, aby se cítila komfortně i jeho rodina, protože vojáci z povolání se musí z velké části věnovat svému výcviku buď po večerech v dobách, kdy ostatní už odpočívají, anebo při vyvedení do výcvikových prostorů. Nebo například při nasazení v zahraničí.

Jednoduše voják z povolání je velmi často mimo svoji rodinu a tam se musí pozornost věnovat skutečně v maximální možné míře, protože potom se vytváří tlak rodiny na vojáka z povolání, aby odešel z armády i za cenu, že třeba bude mít v civilu méně peněz. A to si myslím, že je špatně.

Včerejší velitelské shromáždění podle bývalého ministra obrany Lubomíra Metnara za ANO potvrdilo existenci dlouhodobého sporu mezi vedením armády a vedením ministerstva obrany, který oslabuje obranyschopnost. Dal byste mu v tom za pravdu?

Já bych neřekl, že přímo oslabuje obranyschopnost, ale v každém případě je to důkaz toho, že něco není v pořádku a stává se to potom takovým důvodem pro zpochybňování některých rozhodnutí, ať jedné, nebo druhé strany.

Jednoduše ty spory nejsou nic mimořádného. I já jsem měl určité spory se svými ministry, měli to i moji nástupci, ale je potřeba, aby se ten spor řešil s klidnou hlavou, racionálně, věcně, aby se nevynášely spory na veřejnost, protože to potom ukazuje, že tam něco není v pořádku už na té základní úrovni komunikace těchto dvou osobností.

Jak by se změnila armáda s příchodem generála Jaromíra Zůny (SPD), který je kandidátem na post ministra obrany? Poslechněte si celý rozhovor.