Soutěž Romano suno - Romský sen slaví 20. výročí
Své dvacáté výročí letos oslaví literární a výtvarná soutěž Romano suno – Romský sen. Jejím hlavním cílem je dát příležitost dětem a dospívajícím, kteří ještě umí romsky, uplatnit tuto dovednost veřejně a popsat svět kolem sebe. Od loňského roku se soutěže mohou zúčastňovat i dospělí autoři. My si teď řekneme, jaká soutěžní témata letošní jubilejní 20. ročník nabízí.
Romano suno oceňuje děti i dospělé, kteří mluví nebo píší romsky. Proto má literární kategorii a také kategorii mluveného slova, do níž je možné zasílat krátká videa. Jaké zajímavosti přinese letošní jubilejní ročník, vysvětluje organizátorka Marie Bořkovcová.
„Mimořádné budou tři věci. Za prvé bychom rádi vydali sborník toho nejlepšího za uplynulých 20 let. A potom přímo na to už tradiční vyhlášení v prosinci bychom rádi pozvali aspoň některé z prvních vítězů Romano suno, kteří budou na svoji účast vzpomínat 20 let poté. A třetí věc je, že bude vznikat dokument ze soutěže.“
Soutěžní texty a videa je možné zasílat do konce června na adresu pořadatele, jímž je o. p. s. Nová škola. A jaká jsou letošní témata?
„Letos jsme jich ani moc nevymýšleli, protože jsme si říkali, že se zase podíváme nazpátek, jaká témata se nám zdála jako nejzajímavější, resp. jaké texty, které z těch témat vzešly. A takhle jsme znovu otevřeli téma:
Soske som rado pro svetos / Proč jsem rád/a na světě?
Miro suno / Můj sen
Sostar ačhiľom zoraleder / Co tě nezabije, to tě posílí.
A nová témata z tohoto roku, která jsme vymysleli, jsou:
So šaj o gadže sikhľon le Romendar? A so amen lendar? / V čem by si mohli vzít Češi z Romů příklad a v čem naopak my od nich?
Hin lačho, te e fameľija bari? / Je dobré mít velkou rodinu?“
Romano suno má každoročně i výtvarnou část, které se mohou zúčastnit také děti, které romštinu neovládají.
„Letos jsme se ve výtvarné části soutěže rozhodli upřednostnit děti, které budou malovat obrázky na základě vybraných textů z předchozích let soutěže Romano suno. Ty texty jsem rozeslala spolu s vyhlášením těch témat. Letos stejně jako v uplynulých letech budou moci děti malovat na volná témata, ale ilustrace k těm textům z Romano suno budou upřednostňovány.“
A čeho se vybrané texty týkají?
„První text jsem našla z Romano suna z roku 1997 od olašského chlapce, který napsal text Naše koně, kde píše o tom, jak dědovi po škole pomáhá s koňmi, které pořád chová. Další text je z pražského Smíchova také z roku 1997 a popisuje reálnou událost z rodiny, kdy na dveře zaklepala jakási dívka, a zjistilo se, že to je sestra, která byla odebraná jako úplně malá a v 18 letech zjistila, kdo je její rodina a šla ji vyhledat.
Další text je o tom, jak pisateli zemřela babička.
„Rozhodla jsem se tam vybrat i smutný text, protože mezi texty v Romano suno je hodně moc smutných textů, které vyloženě pojednávají o smutných událostech. V tomhle je rozdíl, který ráda podpořím, protože sympatizuji s tím, jak to mají romské děti a rodiny, že o těch smutných věcech se hodně mluví.“
Další text je na hranici mezi pravdou a fantazií.
„Jmenuje se Naše opice Girra, napsal ji jedenáctiletý Pavel Mica z Brna v roce 2002. Vypráví o opici, do které omylem vrazili, když jeli s rodiči na dovolenou a pak si ji nechali. Opice pak dělala různé věci, třeba jim vyhrávala fotbalové zápasy. A další text, který moc rádi čteme, je z nedávné doby, z roku 2013, od chlapečka z klubu Zeferino z Valašského Meziříčí. Pojednává o Mikuláši a o tom, jak se strašně bál, že si ho odnesou čerti. Bylo mu tehdy jen 9 let, když to psal.“
A teď dostanou slovo účastníci loňské soutěže Romano suno. Například Pavel Ondič z Kojetína psal o své zkušenosti s rasismem.
„Někam jsem šel a bílí na mě nadávali, že jsem Rom. Nenechali mě někam jít a musel jsem se stydět za to, že jsem Rom. Nadávali mi a povyšovali se nad námi. Přitom jsme všichni stejní, jsme lidé.“
Jeho kamarádka Renata Kalejová z 9. třídy psala o škole.
„Chtěla bych se vyučit, nechtěla bych dopadnout jako ostatní, kteří jsou na podpoře. Chtěla bych mít dobrou práci. Chtěla bych se vyučit na cestovní ruch, a když to nepůjde, tak hotelová služba – pokojská.“
Vloni poprvé se soutěže mohli zúčastnit také dospělí. Na 3. místě se umístila Eva Kropiwnická z Karviné.
„Poslala jsem dvě básničky: Můj syn / Miro čho, a druhá báseň byla Paľikeriben, je to takové poděkování rodičům. Byly tady překrásné básně a všelijaké povídky, které psali dospělí i mládež. Je pěkné, že Romové si to drží.“
