Slzy i politika: Špína na cestě historií francouzského emo hardcoru
Přímočaré ostré riffy, melodické vyhrávky, vypjaté vokály a politická témata. To všechno v sobě snoubila francouzská vlna emotivního hardcoru, která se zjevila v devadesátých letech a zásadně ovlivnila tehdejší punkovou hudbu. V aktuálním díle Špíny jsme si pouštěli ty nejzajímavější a nejdůležitější kapely od jejího počátku až do současnosti.
Francouzské emo kapely se vždy vyznačovaly snad poznatelným, typickým zvukem. Narozdíl od americké emo vlny, které jsme se věnovali v jednom z minulých dílů Špíny a která čerpala z kapel jako byli Hüsker Dü nebo Jawbreaker, francouzské emo-hardcoreové kapely své kořeny našly v naštvaném punku. Tklivé vybrnkávačky se tak u nich střídají s tvrdými a rychlými pasážemi.
Hned z kraje devadesátých let se objevili Fingerprint, po jejichž konci na ně navázali Jasemine. Obě kapely spojovala osobnost Christopha Mory, který založil label Stonehenge records. Vydavatelství, které stojí za nejdůležitějšími nahrávkami žánru, je vedeno od svého počátku až do dneška striktně nekomerčně a v duchu DIY. V jeho řadách objevili Anomie i Alcatraz, zásadní politické kapely 90. let, jež se věnovaly tématům, která v té době rezonovala: ať už šlo o interrupce, Ulrike Meinhof a její podivnou smrt nebo HIV.
Špína se však neohlížela pouze do minulosti, ve studiu zazněli v Čechách nejznámější a nejoblíbenější Amanda Woodward, současnější Daïtro i neocrustově temný avšak stále emařsky vypjatý Karras. Pokud vás zajímá, kdo měl čtrnáctiletého bubeníka a která z kapel svým způsobem vydala desku u nás, poslechněte si nejnovější Špínu!
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
