Slovensko ’68

Na balkónech okupantů viselo prádlo a nasolené ryby

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03498501.jpeg
Předchozí díl
Následující díl

Když přijeli, byli slyšet a vidět všude. Když odjížděli, zmizeli po anglicku, přestože mluvili rusky. Největší vojenská posádka sovětské okupační armády na Slovensku vznikla ve Sliači, kam vojáci přiletěli hned 21. srpna 1968.

Dnes už ve Sliači „dočasný pobyt" sovětských okupantů připomíná jen jediná budova a také památník, který tam nedávno postavilo několik nadšenců. Kolem něj stojí bytovky, ve kterých žijí bývalí sousedé sovětských důstojníků. Jak na jejich pobyt vzpomínají místní?

„Bydlely jsme tu jen jedna, dvě slovenské rodiny. Většina byli Rusové. Byli primitivní, byli i inteligentní,“ vzpomíná Marta Kašparová, která byla manželkou vojenského pilota. Po příchodu sovětů odešla z letiště, ve Sliači ale zůstala a s některými ruskými sousedy se i seznámila.

„O politice jsme se jsme se nikdy nebavili. Oni věděli, že tu nemají co dělat,“ vypráví důchodkyně. „Když odcházeli, tak nám neřekli sbohem, nic, byli uražení, že musejí pryč.“ Řadoví vojáci bydleli v kasárnách, v bytovkách jen důstojníci a civilové.

Poslední sovětský voják opustil Československo 21. června 1991. Zůstaly po nich zdevastovné objekty, kontaminovaná půda a na letiští ve Sliači jediný dům v sovětském stylu.

Ve Sliači Sověti postupně převzali řadu objektů a zbudovali vlastní zázemí. „Měli svoje obchody, my jsme tam chodili jen pro plzeň, v našich obchodech nebyla,“ vzpomíná Jozef Pastorek. Sověti prodávali benzín a barevné televizory, kupovali oblečení nebo vybavení domácností. Všude, kde vznikly vojenské základny, kvetl čilý obchod.

autoři: Ľubomír Smatana , jaw
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová