Slovensko ’68
Sedm pamětních cedulí v Košících, ani jedna správná
Od srpna 1968 se v Košicích na Slovensku už sedmkrát změnila deska se jmény obětí. A zřejmě se změní i po osmé, mezi padlými je totiž i důstojník StB.
Sedmkrát se změnila tabule, která připomíná oběti srpnové okupace v roce 1968 v Košicích na Slovensku. Dnes je hned na prvním řádku jméno důstojníka státní bezpečnosti, kterého zastřelil vojenský zběh na útěku. To je jeden z důvodů, proč chce skupina lidí kolem tamních umělců a bývalých disidentů desku vyměnit už po osmé.
V Košicích zastřelili sovětští vojáci hned v první den okupace šest lidí. „Jak jela auta, lidé je bombardovali kameny. Na staveništi hotelu Slovan, nahoře na přístavbě, byla spousta lidí, odtud je bombardovali,“ vzpomíná Jozef, kterému tehdy bylo sedmnáct. Jako ostatní házel na vozidla kameny, jedno se jim podařilo převrátit a zapálit.
Nestřílelo se do lidí, jen do vzduchu. Jeden vystřelil na nás, ale slepým nábojem. Řekl jsem si, že už jde o život a utíkal jsem.
pamětník Jozef
Přestože vojáci pálili většinou do vzduchu, několik lidí zastřelili. Jejich jména jsou napsaná na tabuli, která visí na hlavní ulici za katedrálou svaté Alžběty Durynské. „Je šokující, že na prvním místě je na tabuli Ján Bajtoš, kapitán StB, který nebyl obětí okupace, ale zastřelený mladým dezertérem, co chtěl jít na západ,“ říká výtvarník Peter Kalmus.
Naopak jméno jednoho hrdiny na desce chybí. „Bartolomej Horváth nebyl uvedený mezi oběťmi, protože byl Rom. Přitom byl největší hrdina, vylezl na tank a rozbíjel jim periskopy lopatou,“ vzpomíná Peter Neuwirth.
První pamětní deska vznikla hned v roce 1968. Během normalizace ji komunisté tajně odstranili. Všechny další tabule vznikaly a zanikaly po sametové revoluci podle toho, kdo seděl na radnici. „Když budou dobré výsledky voleb, doufám, že dáme definitivní osmou, dvojjazyčnou, se sedmi obětmi,“ uzavírá Kalmus.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.